Článek
Květen 1917 ve Vyškově
O tom, s jakými těžkostmi se lidé potýkali v druhé polovině první světové války, jsme psali již mnohokrát. Muži byli na frontách, stát vyžadoval stále větší odvody od zemědělců, inflace mířila k nebi a ceny neustále rostly, v obchodech bylo stále méně zboží a hlad přestával být jen nějakou abstraktní hrozbou z minulosti.
Lidé si proto začali stále častěji dělat zásoby v podobě zavařenin a dalších domácích produktů. Koneckonců, v době před více než sto lety to nebylo nic neobvyklého ani za mnohem příznivějších okolností. Bylo třeba spotřebovat opravdu vše, co bylo k dispozici. Jednou z činností, která se v domácnostech často opakovala, bylo škvaření sádla. A právě tato zdánlivě banální činnost stála na začátku jedné z nejhorších tragédií v historii Vyškova. Psal se 21. květen 1917.
Požár začíná
Na tehdejší adrese znějící Velké náměstí č.p. 25 se paní Kateřina Konečná věnovala škvaření sádla. Ale z nějakého důvodu, který už navždy zůstane tajemstvím, od plotny odběhla. Možná si potřebovala odskočit, možná slyšela ve vedlejší místnosti nějaký hluk, který šla zkontrolovat, kdo ví. Ať tak či onak ale došlo v době její nepřítomnosti k tomu, že sádlo „uteklo“ a začalo hořet. Od něj chytil i navoskovaný papír, který tenkrát býval na stěnách velmi často, a také dřevěný strop. Trvalo jen desítky vteřin či nízké minuty, než se v plamenech ocitl celý dům. Koneckonců, všichni jsme nedávno mohli na příkladu tragédie při silvestrovských oslavách ve švýcarském baru vidět, jak rychle dokáže oheň zachvátit kompletně celý interiér. Paní Konečná se už z plamenů nedostala.
Další domy, které padly požáru za oběť.
Dům č.p. 25 tedy hořel, tím ale vyškovská tragédie teprve začala. V osudný květnový den totiž foukal silný vítr. V situaci, kdy hořela šindelová střecha, se jednotlivé hořící šindele unášené větrem dopadající na okolní budovy staly jejich zkázou. Jeden po druhém začaly hořet domy na náměstí včetně těch, které se nacházely na úplně opačné straně, dokonce i radnice.
S ohněm statečně bojovali hasiči z Vyškova i všichni místní obyvatelé. Na pomoc brzy dorazili i hasiči z celého širého okolí, přijeli i vojáci. Požár ale nabyl obřích rozměrů a ani s mnohem lepší technikou, než měly tehdejší hasičské sbory, by nebylo možné jej zvládnout. Oheň se šířil do okolních ulic, do pivovaru i na zámek.
Ještě za tři dny se oheň tu a tam objevoval. Po uhašení posledních ohnisek se lidem vyjevil obraz naprosté zkázy. Celkem bylo zničeno téměř 70 domů, pět lidí zemřelo a 27 jich bylo těžce zraněno a 184 rodin se ze dne na den ocitlo bez střechy nad hlavou.
Zpráva o požáru Vyškova se dostala do tisku i v Praze a ve Vídni. I v dobách všeobecné nouze a nedostatku se našlo mnoho dárců, kteří nezištně pomáhali obětem požáru, byť se samozřejmě našli i podvodníci, kteří na tom chtěli vydělat. Některé věci se zkrátka nemění.
Mimochodem, požár z roku 1917 vedl k přestavbě této části Vyškova, která její podobu určuje dodnes, byť druhá světová válka si na městě také vybrala svoji daň.
Zdroje informací:
