Článek
Velká válka
Zatímco armády bojovaly v letech 1914-1918 na několika frontách od Atlantského oceánu až po horské průsmyky Balkánu (nemluvě o mimoevropských bojištích), ekonomiky všech zúčastněných zemí se ocitly pod enormním tlakem. Jednotlivé státy musely financovat rozsáhlé mobilizace, zbrojení a logistiku, což vedlo k prudkému nárůstu státních výdajů, růstu národních dluhů a postupnému opouštění tradičních měnových režimů, jako byl zlatý standard. V důsledku těchto změn se cenové hladiny v průběhu války radikálně proměnily. A platilo to samozřejmě i pro Rakousko-Uhersko, resp. České země.
Válka narušila normální fungování obchodu a výrobní toky. Většina výrobních kapacit byla přesunuta na válečné úsilí, pracovní síly byly odvedeny na frontu a dovoz i export klíčových komodit se dramaticky snížily. To způsobilo nedostatek základního zboží, zejména potravin a surovin pro domácnosti i průmysl, což bylo dále umocněno narůstající poptávkou spotřebitelů v kombinaci s omezenou nabídkou. Tento nevyhnutelný tlak se projevil v prudkém růstu cen. Mezi lety 1914 a 1918 ceny některých druhů zboží ve válečných ekonomikách vzrostly mnohonásobně, což značně ztížilo životní podmínky obyčejných lidí.
Pro běžné domácnosti se tyto efekty přetavily do výrazně vyšších cen základních potravin, oděvů i paliva. Fakt, že České země byly od všech front relativně daleko, na tom nic neměnil. Inflace (či spíše hyperinflace) se stala jedním z nejviditelnějších dopadů války. Na většině území se situace vyhrotila natolik, že i přesto, že vláda stanovovala cenové stropy, realita byla určována spíše černým trhem. Teď už ale ke konkrétním příkladům.
Porovnání cen v letech 1914 a 1918
Nejlepší představu si uděláme, pokud porovnáme konkrétní ceny. S tím, jak válka pokračovala, docházelo ke stále výraznějšímu zdražování. Největší rozdíl samozřejmě představuje porovnání cen na začátku a na konci války, kdy už se hospodářství Rakouska-Uherska víceméně zhroutilo.
Začneme třeba u másla, které jsme si jako jakýsi ukazatel zdražování zvykli používat i dnes (ačkoliv k tomu na rozdíl od našich předků nemáme velký důvod). Zatímco v roce 1914 stál 1 kg másla 2 rakouské koruny, v roce 1918 to bylo 70 korun.
Pokračujme pšenicí, dnes si neupravenou pšenici většinou nekupujeme, před 100 lety to byl ale důležitý produkt. Zatímco lidé dali za 1 kg v roce 1914 asi 20 haléřů, v roce 1918 to bylo 15 korun. Kilogram kávy zase zdražil z ceny 4,80 korun na těžko uvěřitelných 160 korun.
Ale pokračujme dále. Hovězí maso zdražilo desetinásobně z 1,20 korun za kilogram na 12 korun, u vepřového masa to bylo ještě výraznější. Ze stejné ceny jako hovězí, tedy 1,20 koruny za kilogram, na 50 korun. Cena cukru se zvedla z 90 haléřů na 20 korun za kilogram.
Nešlo ale jen o potraviny. Jeden pár běžných bot stál v roce 1914 asi 16 korun, na konci války to bylo 200 korun. Výrazné zdražení se týkalo i hospodářských zvířat, která byla rekvírována pro potřeby armády. Za pár koní zaplatil hospodář před válkou 700 korun, na jejím konci asi 40 000 korun. Cena jedné krávy vzrostla ze 300 korun na 8 000 korun apod.
K tomu si připočtěte fakt, že kvalita potravin a obecně všech výrobků v průběhu let klesala a začneme chápat, jak strašný dopad měla válka na obyčejné obyvatele. Naši předci to ale přesto zvládli.
Zdroje informací:
