Článek
Rakousko-uherský dualismus a český šok
V prosinci roku 1867 došlo ke schválení tzv. prosincové ústavy a na jejím základě ke vzniku rakousko-uherského dualismu. Maďaři si tedy vydobyli v rámci monarchie postavení, o němž si Češi mysleli, že na něj mají také nárok. V českých zemích to vyvolalo okamžitou reakci a masové protesty. V Čechách samozřejmě nevypukla žádná revoluce, přesto k určité mobilizaci obyvatelstva došlo.
Nutno podotknout, že to nebylo nelogické. Češi procházeli ve skutečnosti jakýmsi „zlatým věkem“. Hospodářsky se zemi dařilo, soustředil se sem průmysl z celé monarchie, národní obrození zrodilo autory těch nejvýznamnějších děl české kultury, rodil se český sport apod. Jedna věc ale chyběla: politický vliv. Tento paradox jsme již několikrát zmiňovali a nutno podotknout, že je pro Čechy poněkud typický.
Tábor lidu, který se konal v roce 1869 na hoře Mužský.
Zrod táborů lidu
Historicky existovala v českých zemích tradice lidových shromáždění na místech spojených se zásadními dějinnými okamžiky. V roce 1848 se např. konalo shromáždění v lese poblíž Němčice na Klatovsku. Dodnes je zde k vidění kámen s vytesaným nápisem:
„Zde přednášel na táboru lidu František Palacký v létě r. 1848“
Historii těchto shromáždění lze ale vysledovat dále do minulosti. Už v červenci 1775 se konala cesta selského lidu na horu Lipanskou. Šlo o reakci na zprávy o ulehčení robotní povinnosti. V 19. století se podobné sešlosti konaly stále častěji. Jejich cílem byla jak ikonická místa typu hor Říp nebo Blaník, tak místa o poznání méně známá.
Když potom přišel zmíněný rok 1867, poptávka po podobných setkáních vzrostla. Kromě toho, že měly u nás tradici, se podobné národní poutě konaly v té době i v Irsku. To lze považovat za druhý zdroj inspirace. Jak je patrné z citátu na kameni z Němčic, pojem „tábor lidu“ se používal již v minulosti. Po roce 1867 ale získal přesnější význam. Použil jej historik Jaroslav Goll s odkazem na husitství.
První „oficiální“ tábor lidu se potom konal 10. května 1868. Dvacet tisíc lidí se tenkrát vydalo na Říp. Pokračovalo se i dál. Shromáždění se konala se v Praze, v Lipanech, na Karlštejně a na mnoha dalších místech. Za tábor lidu je možné považovat i pokládání základního kamene Národního divadla.
Nejvíce táborů lidu se uskutečnilo v roce 1869 a celková účast je odhadována na 600 000 lidí. Za dobu intenzivního konání táborů lidu se obvykle považuje období mezi roky 1868 – 1871. V tomto období jich bylo 102 v Čechách, 37 na Moravě a další 4 ve Slezsku. Je tedy zřejmé, že těžiště odporu proti aktuální politice monarchie ležela v Čechách.
Proč Češi neuspěli?
Je nicméně zřejmé, že tábory lidu neuspěly. Češi sice jejich prostřednictvím vyjádřili svoji nespokojenost, reálně toho ale mnoho nezískali. Nabízí se otázka, proč tomu tak bylo. A nejedná se jen o tři uvedené roky, toto platí po celé období po roce 1867 až do první světové války. Samozřejmě sice existovaly vnější vlivy v podobě odporu Němců i Maďarů vůči posílení českého elementu, stejně tak šlo ale o chyby a spory přímo v českém táboře.
Český hlas totiž nebyl jednotný. Česká argumentace historií a integritou zemí koruny české narážela na fakt, že na tomto území žila třetina Němců. To šlo proti národnostnímu principu, který Češi také prosazovali.
A potom zde byla další česká „bolístka“, kterou je neschopnost vést konzistentní a sebevědomou politiku. Češi totiž létali od extrému k extrému. Chvíli říšskou politiku ostentativně ignorovali, poté zase vydávali drobné ústupky za velká vítězství (viz jazykové zákony).
Tábory lidu tedy sice české požadavky nezajistily, nepochybně měly ale vliv na posílení národního uvědomění. A i to se počítá.
Zdroje informací:
