Článek
Kdo byl Jaroslav Krejčí?
Jaroslav Krejčí se narodil v roce 1892 v obci Křemenec na Moravě. V roce 1916 absolvoval právnickou fakultu a po roce 1918 zastával řadu úřednických pozic. Od roku 1921 až do roku 1938 byl také tajemníkem ústavního soudu, učil na Masarykově univerzitě v Brně. Jaroslav Krejčí se postupně vypracoval v jednoho z nejuznávanějších ústavních právníků v Československu.
V tomto kontextu je ovšem téměř až šokující, jak rychle přijal v době druhé republiky Jaroslav Krejčí tzv. zmocňovací zákony. Ty umožňovaly vládě měnit zákony prostřednictvím vládních nařízení a prezident mohl dokonce skrze své dekrety měnit ústavu. Zmocňovací zákony de-facto pohřbily československou demokracii a Jaroslav Krejčí se postavil na jejich stranu. V té době zastával pozici ministra spravedlnosti a krátce též předsedy ústavního soudu.
Jaroslav Krejčí a protektorát
Ve vládě zůstal Jaroslav Krejčí i po vzniku protektorátu, byť slovo vláda je v tomto kontextu poněkud zavádějící. Krejčí byl stále ministrem spravedlnosti a dočasně vedl i ministerstvo zemědělství. Lze říct, že Krejčí byl oblíbencem a chráněncem Emila Hácha, který taktéž přišel z právnického prostředí a za první republiky působil jako prezident Nejvyššího správního soudu.
Jaroslav Krejčí byl tedy ministrem spravedlnosti ve vládě Aloise Eliáše. Ten vedl aktivní odboj proti Němcům. Když byl následně zatčen, na místo předsedy vlády nastoupil právě Krejčí, byť stále zůstal i ministrem spravedlnosti. S Emilem Háchou jej pojal nejen podobný profesní osud, ale i skutečné přátelství. I proto jej Hácha označil jako svého nejlepšího nástupce. Krejčí převzal i Háchovu politiku, tedy ustupovat Němcům, aby se zabránilo nejhoršímu.
Protektorátní premiér Jaroslav Krejčí.
Hranice mezi ústupky spojené s upřímnou snahou působit alespoň trochu pozitivně v naprosto děsivé době a absolutní kolaborací se hledá jen velmi těžko, resp. zpětně je prakticky nemožné ji najít. Emil Hácha se alespoň zpočátku nepochybně opravdu snažil na Němcích něco vydobýt. V pozdější době už ale nebyl schopen jakkoliv vzdorovat.
Jaroslav Krejčí byl premiérem od ledna 1942. Hodnotit dnes, zda mohl dosáhnout v této době něčeho reálného, je prakticky nemožné. Na druhou stranu to byl on, kdo umožnil vstoupit do vlády Emanuelu Moravcovi, nejznámějšímu českému kolaborantovi. Je to ústupek nebo také kolaborace? Jaroslav Krejčí po celou dobu věděl, že jeho syn se účastní odboje. Je to polehčující okolnost? Takových otázek je celá řada a pokud se chceme na Krejčího osobu dívat jen černobílou optikou, daleko se asi nedostaneme.
Otázku hodnocení Jaroslava Krejčího ale necháme povolanějším. Ve funkci premiéra skončil v lednu 1945, jako ministr zůstal ve vládě až do května. Hned po osvobození byl Jaroslav Krejčí zatčen a souzen. Navrhován byl trest smrti, soud ale nakonec vynesl rozsudek 25 let vězení. Přísnější tresty požadovali politici napříč celým spektrem a shodli se na tom i komunisté s demokraty. V následujících letech prošel několika věznicemi a zemřel na Pankráci v roce 1956.
