Článek
Kde se vzala koruna?
Dne 2. srpna 1892 byla v Rakousku-Uhersku zavedena nová měna pojmenovaná Österreichisch-ungarische Krone, resp. maďarsky Osztrák-magyar korona. V českém prostředí se jí potom říkalo Rakousko-uherská koruna. Jedna koruna se dělila na 100 haléřů.
Když se v roce 1918 Rakousko-Uhersko rozpadlo, jedním ze států, které vznikly na jeho troskách bylo i Československo. Z hlediska používané měny se – možná trochu překvapivě – nicméně nic nezměnilo. Nová Československá republika i nadále používala Rakousko-uherskou korunu a odebírala nové bankovky tištěné ve Vídni.
Úvahy o nové měně byly následně motivovány nikoliv nacionalisticky, ale především pragmaticky. Ekonomika Rakouska-Uherska v poslední fázi války prakticky zkolabovala a její dluh činil v roce 1918 plných 100 miliard Rakousko-uherských korun. Inflace narůstala a spolu s ní i problémy. Mimochodem, již v listopadu 1918 dorazily do Československa nové bankovky s nominální hodnotou 10 tisíc korun.
Ministerstvo financí pod vedením Aloise Rašína ve spolupráci s Jaroslavem Preissem, ředitelem Živnobanky, si uvědomovalo, že je třeba měnu nového státu od toxické Rakousko-uherské koruny oddělit.
Československá koruna
Jednání o vyvedení československé měny, o celní odluce a vzniku pražské burzy probíhala na konci roku 1918 a na začátku roku 1919. Název této měny nebyl ve skutečnosti vůbec tématem a když o ní Alois Rašín na konci února mluvil v Národním shromáždění, mluvil prostě o „české koruně“.
Přechod na novou měnu proběhl nejprve tak, že v noci z 25. na 26. února byly neprodyšně uzavřeny hranice a začalo kolkování starých Rakousko-uherských korun. Následně byl v březnu schválen zákon, který kolkované bankovky označil za zákonné platidlo nového státu pod názvem Československá koruna dělená na 100 haléřů. Kurz k platidlu Rakouska-Uherska byl 1:1. Vlastní bankovky potom začalo Československo distribuovat v září 1919.
Pokusy o změnu názvu
Československo si tak v zásadě ponechalo starou měnu, jen tu svoji část v určitém momentu oddělilo od zbytku. Je zajímavé, že ani v atmosféře nadšení z nově nabyté samostatnosti se neobjevily výraznější hlasy po zavedení měny, která by se svým názvem od Rakousko-Uherska distancovala.
K významnější diskusi na toto téma došlo až v roce 1921, když v časopise Naše řeč začali jazykovědci a nadšení vlastenci Bohumil Sládeček a Arnošt Kraus (ten později zahynul v Terezíně) vést výměnu názorů o tom, zda by měně přejmenování neprospělo. Podle nich je koruna nepřijatelnou reminiscencí staré monarchie a tohoto dědictví je třeba se zbavit.
Jaká ironie osudu: dnešní symbol „vlastenectví“, kvůli kterému řada lidí odmítá euro, byl v dobách vzniku Československa považován naopak za symbol monarchie a útlaku českého národa.
Postupem času se objevila řada návrhů. Některé vycházely z naší historie, např. groš či kopa, jiní zase navrhovali jména lev či sokol. Mezi návrhy ale nechyběla ani jména odkazující na měny používané jinde: denár, hřivna nebo frank (to kvůli úzkým vazbám s Francií). Místo haléřů byly navrhovány třeba drápky nebo brky. Žádný z těchto návrhů si nezískal větší podporu a o změnu názvu měny širší veřejnost vůbec nestála, měla dost svých starostí.
Zdroje informací: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/100-let-cesko-slovenske-koruny/cesta-ke-korune-serial-cnb-o-vzniku-ceskoslovenske-meny/index.html
Ilustrovaná Historie, 03/2025, str. 33-35
