Článek
Vodňany, 1927
Byla to scéna maloměstské idylky jako z románu od Karla Poláčka. Vodňanský listonoš Václav Prošek měl jako další zastávku naplánovanou cihelnu za městem. Po cestě narazil na jistého Jana Nováka, který opravoval cestu. Dělal to tak, že kameny rozbíjel na štěrk a ten potom používal na zpevňování cesty. Oba muži se dali do řeči a sdělovali si nejnovější novinky, možná se bavili o počasí, to už asi nezjistíme.
Cestáři Novákovi šla každopádně práce dobře od ruky. Ale potom, co rozbil jeden z kamenů, pošťák zbystřil. Něco se v něm zablýsklo tak, že to vypadalo jako zlato, resp. zlatý plíšek. Cestář Novák nad tím sice mávl rukou s tím, že jde o slídu, ale pošťák se odbýt nenechal.
Pak Prošek vzal plíšek s sebou a ukázal ho kolegům na poště. Shodou okolností tam zrovna ve frontě stál i místní katecheta, a především redaktor několika vlastivědných časopisů, pan Florian Fencl. Jeho „verdikt“ byl jasný: je to zlato. Sám se potom vypravil k cestáři Novákovi, především proto, aby se dozvěděl, odkud zpracovávané kameny pocházejí. Dozvěděl se, že z Hasíkova lomu u nedalekých Křepic.
Zpráva o nálezu se začala pomalu (tedy spíše rychle) šířit a řada lidí včetně pana Fencla skutečně našla další zlaté plíšky na cestě, kterou opravoval pan Novák. Stejně tak se další den nahrnuli lidé do Hasíkova lomu a také začali nacházet malé kousky žlutého kovu. Zlatá horečka na Vodňansku vypukla!
Záhada křepického zlata
O zlatě se mluvilo všude, sjížděli se sem profesoři, inženýři, zástupci firem, poslanci, novináři i dobrodruzi z celého Československa. Nejrychleji se „zorientoval“ místní hostinský Rothbauer, který si dokonce v Českých Budějovicích vyřídil tzv. kutací právo. Mělo to ale háček. Po poměrně krátké době nálezy ustaly.
Je pravda, že se v okolí skutečně našel křemen s arsenopyritem, který zlato doprovází, zlato ale žádné. Nevedlo se ani geologům, které vyslal stát, ani prospektorům firem provozujících zlaté doly až v jižní Africe. Celý humbuk proto brzy utichl a zůstalo jen pár nezdolných kutačů snících o obrovském bohatství.
Podstatné ale je, že všechno dávalo smysl. Geologicky by se tu zlato nacházet mohlo, ve středověku se dokonce těžilo nedaleko, v Kašperských Horách a u Písku. Jednoznačně také nešlo o podvrh.
V roce 1932 se jeden z kopačů, který se odmítl vzdát, čirou náhodou prokopal do hrobky z tzv. doby halštatské, tedy někdy mezi 7. a 5. stoletím před naším letopočtem. Možná, že sem kámen dovezli v té době na stavbu mohyly. I tak by ale musel být z relativně blízkého okolí. Kopáči trochu rozšířili svůj perimetr, ale ani tak nedošlo ke kýženému nálezu.
Potom byl na dlouho klid, za zmínku stojí jen fakt, že křepické zlaté plíšky pan Fencl za války schoval, aby se nedostaly do rukou Němcům. Pak přišel rok 1965 a havárie vodovodu ve Vodňanech. V příkopě, který bagr vykopal, se opět lesklo několik plíšků. Záhada měla tedy pokračování. Ani tentokrát ale nenásledovaly další nálezy. Co se tedy vlastně v okolí Vodňan v minulém století dělo? Není to tak úplně jasné. Existuje několik hypotéz. Podle jedné mohl kdysi v dávné minulosti přinést ledovec jeden kámen, asi čtyřicetikilový, který obsahoval tak tři kilogramy zlata. To by odpovídalo nálezům z dvacátých let i tomu, že poté už nebyl žádný učiněn. Podle druhé hypotézy se někde v okolí Křepic stále nachází zlatá žíla, kterou hledači zatím jen nebyli schopni najít.
A nález z roku 1965? Ten je obecně považován spíš za vtip a podvod, byť smysl něčeho takového není úplně zřejmý. Tak kdo ví?
