Článek
Těžký rok 1937
V roce 1937 už nemohl v Československu vůbec nikdo předstírat, že je vše v pořádku. Rétorika nacistického Německa už byla otevřeně agresivní a požadavky Adolfa Hitlera i představitelů Sudetoněmecké strany SdP se stále stupňovaly. Československá vláda se pokoušela vyjít požadavkům do jisté míry vstříc a začala postupně rušit řadu zákonů považovaných za diskriminační. V září navíc zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, který pro většinu lidí představoval symbol republiky.
Již tak nepříjemné pocity a stále větší obavy o budoucnost navíc znásoboval fakt, že na řadě míst světa se již válčilo. Bojovalo se ve Španělsku i na Dálném východě. Nebylo těžké pochopit, že svět se nevyvíjí správným směrem a války může brzy přijít i k nám. Mimochodem, není vám to všechno tak trochu povědomé? Ale zpět do roku 1937.
Vánoční poselství
Pokud si potom lidé doma naladili na Štědrý den 1937 v jedenáct hodin večer rozhlas, zachytili speciální vánoční poselství dvou osobností. Tou první byl spisovatel a dramatik Karel Čapek, druhou potom vynálezce František Křižík. Prvnímu bylo v té době 47 let, druhému už přes devadesát.
Na Vánoce 1937 ke světu společně promluvili František Křižík a Karel Čapek.
Poselství obou mužů mělo společné téma. 0ba se symbolicky snažili spojit s jednou velkou světovou osobností a odeslat jí vzkaz.V případě Karla Čapka šlo o indického filozofa Rábindranáthu Thákurova. František Křižík zase promlouval k Albertu Einsteinovi. A co jim říkali?
„Mistře Thákure, zdravíme Vás z Československa, kde nyní padá sníh, z Evropy, kde je nám teskně, ze západního světa, kde ani ty nejvyspělejší národy si nemohou podat ruce jako rodní bratři. Ve chvíli, kdy na nejzápadnějším i nejvýchodnějším okraji našeho společného kontinentu duní děla, volá Vás na rozhraní roku slabounký hlas západní demokracie: Ať žije svět, ale budiž to svět rovných a svobodných lidí.“
„Chci dnes pronést k vám, k lidem dobré vůle, poselství opravdové víry a míru. Profesore Einsteine, jsme si tak vzdáleni, a přece tak blízcí. Věřím, že věda může sblížit všechny lidi i národy. Věřím v šťastnou budoucnost světa. Lidstvo musí nakonec pochopit, že si je povinno úctou a láskou.“
V rozhlasu se po obou projevech schválně ozvalo jen šumění v éteru. Bylo to bohužel velmi prorocké. Ve skutečnosti ale Čapek a Křižík od Einsteina, který měl samozřejmě k Československu blízko, neboť v minulosti učil na pražské univerzitě, odpověď dostali.
„Tento vánoční pozdrav jest vpravdě zaměřen na všechny, jimž v této době zmatku leží na srdci zachování duchovních hodnot. Ti všichni vědí, že Československo hájí za obtížných podmínek ty politické svobody a lidská práva, bez kterých není možné, aby rozkvetl duchovní život. Naděje a srdečné přání všech přátel pravdy, lidskosti a svobody jsou proto určeny Československé republice v srdci Evropy, která za vedení moudrých a prozíravých mužů dovedla a dovede pracovat pro lepší budoucnost Evropy.“
Není třeba dodávat vůbec nic, snad jen zopakovat to, že vánoční poselství z roku 1937 je v roce 2025 nepříjemně aktuální…
