Bylo tu krásně, než se objevili lidé s obytnými auty. Teď tu máme problémy

„Karavaning je svoboda!“ hlásají zejména autopůjčovny a lidé vydělávající na sledovanosti na sociálních sítích. Kam vjel takový „karavanista“, udělal pár fotek nebo videí, které následně sdílel na sítích, tam se objevili další a další „karavanisté“. Všichni dnes víme, že hned za nimi přišly i zákazy a omezení ze stran obcí a měst.

Stanislav Strnadík se stal v oblasti kempování a karavaningu poměrně kontroverzní osobností. Jedněmi pro své názory a kroky nenáviděn a jinými pro své názory a slevy, které do této oblasti přinesl milován. Rozdělil tuto komunitu na dva tábory a jestli to má nějaký dopad na jeho další kroky se můžeme rovnou zeptat:

Redaktorka: Stando, jak vnímáš situaci okolo karavaningu v postcovidových letech? Titulek článku je dle mého výstižný a často něco podobného čtu od lidí, kteří bydlí v místech s nějakou turisticky zajímavou atrakcí.

Stanislav: Hodně negativně. Prodejci využili restrikce a omezení ze strany států, které podlehly pandemické hysterii a začali lidem podsouvat, že svobodu najdou právě v obytném autě. V tom čase začal boom prodeje a pronájmu a tam také začala destrukce prostředí, kde se karavanisté cítili dobře. Nastoupila nová generace, už ne karavanistů, ale lidí, kteří karavany nakoupili ze své lenosti a pohodlnosti, nová generace lidí, kteří pošlapali pomyslné podhoubí tak, že z něj jen těžko vyroste něco nového. Trh začal chrlit takzvané „rychlokvašky“, které vycítily možnost něco vydělat. Ano, titulek se v té samé podobě objevuje napříč sociálními sítěmi a je pravdivý.

Redaktorka: Dobře chápu, že rozdělení komunity na tvoje příznivce a odpůrce je způsobeno tvými názory?

Stanislav: Ne tak úplně. Nejdříve přišla nenávist, díky které jsem se dostal k řízení skupiny na sociálních sítích. Nenávist mezi lidmi, osobní útoky a hulvátství několika málo lidí namířené proti zakladatelce této skupiny jí přimělo k odprodeji skupiny. Byl jsem ten, který viděl potenciál, nabídl zajímavou sumu a tak došlo k tomu, že jsem mohl začít prostor uklízet. Zastavil jsem reklamu, stopl propagaci influencerů a nastolil pravidla, která byla akceptovatelná. Samozřejmě všichni neurvalci z řad členů této skupiny dostali ban (vyhazov). Teprve pak se spustila vlna nenávisti ze strany oněch prodejců, půjčoven a influencerů. Najednou nebyli lidem na očích.

Redaktorka: Vím, že mezi těmito lidmi byla i docela známá jména. Spolupracovali jste?

Stanislav: Nabídku i s podmínkami obdrželi, ale ukázalo se, že charakterově jsou mnohem níže než já a když jsem zjistil, že škodí dál, zasáhl jsem. Do dnes to nemohou překousnout a využijí každou příležitost k osobnímu útoku, co je v podstatě jedno, nikoho již nezajímají a těch pár desítek přívrženců mi nedělá starosti. Největší „celebrita“, která dotáhla svou kariéru až do pořadu, kde vařila v obytném voze o něj nakonec díky nesplácení leasingu přišla. Je to ironie, ale dost zábavná. Některým nedám spát a sledují každý můj projev, snaží se ho rozebrat na částečky a vytrhávat z kontextu. Jeden z nich systematicky pracuje na mé osobě roky, ale tam se spíš, dle mého úsudku, bude jednat o nějakou poruchu osobnosti. Zašel tak daleko, že poslal „dotaz“ (udání) na úřady , jestli moje malé děti mají na fotkách ve sklenicích na víno opravdu víno. Co mne ale těší je, když se někdo po pár měsících i letech ozve, omluví se a řekne, že podlehl lžím a dezinformacím bez toho, aby se zeptal osobně. O letošních vánočních svátcích se situace opakovala a dotyčný sdělil, že díky přijaté omluvě má opět rovná záda. Chybovat je lidské, nesmí to však zajít moc daleko.

Redaktorka: Hněvá tě takový přístup lidí z řad konkurence?

Stanislav: Nehněvá, díky všem těm udáním mám za sebou kontroly, a to i z úřadů o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Všechny ty kontroly neodhalily žádné závažné pochybení, jen menší usměrnění a ukončeny byly bez pokut. Musíš se na to dívat pozitivně. Spíš mne hněvá chování lidí, kteří se dobrovolně hlásili k pomoci a ani přes výhody, které čerpali, neudělali v podstatě nic pozitivního a když byli upozorněni, raději otočili a šířili pomluvy a lži. Karavanisté jsou jako všichni, jsou mezi nimi seriózní, lhostejní i škodolibí lidé. Celkově ale komunitu vnímám hodně pozitivně.

Redaktorka: Je ale mnoho lidí, kteří ti fandí i přes to všechno. Je to jen kvůli poskytovaným slevám do kempů, obchodů a pojišťoven?

Stanislav: Snad ne, nemyslím, že je napříč karavanistickou komunitou tolik falešných lidí. Naopak. Hodně lidí můj přístup podpořilo a dnes se ukazuje, že byl správný. Ti skalní milovníci kempování v přírodě to chápou a snad jen slepec nevidí, kam ta masa obytných vozidel a v nich nic nerespektujících lidí karavaning dostala. Není snad žádné krásné místo v Evropě, kde neexistuje pro obytné auta omezení. Všude po nich zůstává nepořádek, chaos a neklid. Všichni sice říkají, že oni se na tom nepodílí, ale pak stačí otevřít video nějakého primitivního jedince, který distribuuje svůj obsah na sítích a vždy najdu něco, od stání tam, kde nemá, od vjíždění do lokalit, kde je to absolutně nevhodné, byť ne prozatím zakázané, až po zvaní ke sledování kanálů a následování. To vše vede k soutěži kdo udělá lepší fotku, kdo vjede nejdále, nejblíže nebo nejvýše. Už nejde o zážitky z cest, jde jen o pořizování fotek a ukazování jich na sítích. Je mi těch lidí líto, z cest mají jen pár lajků a komentů pod příspěvkem. Snažím se dostat lidi tam, kde neškodí, do kempů, na oficiální místa nebo alespoň na místa tolerovaná, kde ale musí dodržet pravidla. Slevy jsou už jen takovým bonusem, odměnou pro ty, kteří si je zaslouží.

Redaktorka: Ač sama nejsem katavanistka, sleduji, jak se mění situace doma i v zahraničí. Myslím, že je to k horšímu. Jaký máš názor?

Stanislav: K horšímu pro karavanisty, k lepšímu pro dané lokality a lidi v nich žijící. Ti lidé už nevidí přínos pro své podnikání, pro plnění pokladny obce nebo města, ani pro jejich rozvoj. Vidí už jen ten nepořádek, auta rozesetá po loukách, lesích, plážích. V podstatě média už přinášejí jen informace o tom, jak vznikají hřbitovy obytných aut a přívěsů, o tom, jak na parkovišti u obchodních domů v letoviscích i mimo sezónu stojí stovky aut a lidé si „užívají“ pobyt. Nikdo z nich ale neplatí za odpad, ani za psa, kterého vozí často sebou a ani žádnou daň. Parkoviště zapáchají močí a za autem je odložená igelitka s odpadem. Totéž se děje při plážích, byť po zásahu samospráv, v menším měřítku. Nikdo neukáže prstem na sebe, všichni ale ukazují všemi deseti na jiné. Jsem tedy za nastavení jasných podmínek co ano a co ne. Snažím se navazovat na spolupráci lidi z mezinárodních organizací. Každou doporučenou a dle mého i dobrou věc shazuje zákeřné chování lidí z karavanistického spolku. Někteří z nich si dají práci lživě podkopávat každou dobrou věc se kterou přicházíme. Situaci ale již řeším, tohle nelze tolerovat nikomu, ani zbabělcům, kteří se nedokáží podívat druhému do očí. Bohužel svým chováním dehonestují celý spolek, kde získali bojem proti mé osobě nějakou tu funkci a cítí se důležití.

Redaktorka: Kdo by měl podmínky nastavovat? Zákonodárci? Tam aktivitu nevidím.

Stanislav: Zákonodárcům to musí někdo navrhnout, předložit a strčit nejen pod nos, ale až do nosní dírky. Existují kluby, spolky, společnosti, bohužel aktivitu tam vidíme jen za účelem zisku v oblasti, kde daní funkcionáři pracují. Jeden z představitelů takového spolku, který čítá pár desítek členů například nazval lidi, kteří se scházejí, čistí přírodu nebo upravují okolí legálních míst pro kempování, slevovým klubem, čím se snažil snížit jejich vážnost. Není to nijak překvapující, jde o jednu z rychlokvašek, která se jen potřebuje někde vypovídat. Komunita může získat díky spolupráci výhody, může být vyslyšena, ale musí spolupracovat. Jak ale chcete spolupracovat v oblasti dodržování nějakých pravidel, když v předsednictvu sedí majitel půjčovny obytných aut a samotná organizace sídlí na adrese půjčovna? Zajímá je jen jedno… Vlastní zisk.

Redaktorka: Co tedy s tím? Jak zastavit umísťování zákazových značek omezujících kempování?

Stanislav: Osvětou, osvětou, osvětou. Na ní se musí podílet stát, kraje, města i obce. Proto se snažíme vtáhnout politiky do našeho světa. Je v tu chvíli fuk jaké mají politické názory, pro nás je podstatná jejich chuť vyslyšet naše připomínky a návrhy, zamyslet se nad nimi a vzbudit v nich zájem o řešení našich záležitostí. Osobně jsem podporoval volbu jedné strany a docela mne překvapilo jakou vlnu nenávisti to spustilo. Nyní nám tato volba otevírá dveře k možnosti něco změnit a už na tom pracujeme.

Redaktorka: Něco konkrétního, co lze prozradit?

Stanislav: Ještě ne. V minulosti jsme spustili veřejnou debatu, nastínili řešení a stalo se, že jinak neschopní jedinci zcizili nejen téma, ale i navrhnuté řešení, které ale nedokázali dotáhnout do konce. nemají potenciál, zkušenosti , vnitřní ani vnější podporu a svým přístupem pouze demotivují veřejnost i politiky, kterých hlas potřebujeme ke schvalování návrhů.

Redaktorka: Chápu. Závěrem tedy poslední otázka. Kam má směřovat kempování v ČR?

Stanislav: Kempování, ať už v obytném autě, přívěsu, v osobním autě či dodávce, zrovna tak jako ve stanu nebo pod širákem musí mít jasná pravidla a ta musí být vymáhána. K restrikcím třeba připojit mediální prostor za účelem osvěty, jinak to nebude fungovat. Pokud navede influencer svým poste ve veřejném prostoru někoho ke spáchání přestupku, měl by za to nést také zodpovědnost. Pro někoho bez zkušeností a nadhledu může takový post influencera být motivem ke spáchání přestupku. I proto se mi nelíbí pořady o karavaningu na obrazovkách. Štáb získá sice povolení vjet a natáčet, ale ten, kdo pořad vidí myslí, že je to legální i pro něj a na dané místo prostě vyrazí s tím, že tam očekává parkovací plochu a ani si neuvědomí, že se nachází v CHKO nebo NP.

Redaktorka: Bylo by toho mnoho, ale to si nechme na jindy. Vím totiž o tom, že začal další projekt spojený nepřímo s pobytem v přírodě a s kempováním.

Stanislav: Ano, pod kempování se nám zcela přirozenou cestou dostal naturismus. Zahraniční kempy a naturistické resorty jsou plné našinců a ti mne oslovili, jestli není něco takového možné i u nás. Tak na tom pracujeme a musím podotknout, že jsem ohromen množstvím lidí, nejen z řad karavanistů, kteří se ke komunitě naturistů řadí. Nová výzva pro rok 2026 je tedy Klub českých naturistů. A tím bych to ukončil a všem popřál hezký den.

Jak je vidět, téma je tak rozsáhlé, že se k němu budeme v dalších dílech vracet a snad se nám podaří zjistit více podrobností. Nyní přinášíme na dokreslení situace pár informací ze zahraničních médií:

„Řecko, milované vanlifery pro svou svobodu, nyní zakročuje zákonem 5170/2025 – zakazuje divoké kempování a ukládá vysoké pokuty za pobyty v obytných vozech.“ Viz. ZDROJ

„Evropské země zavádějí přísnější předpisy týkající se kempování v přírodě, což vyvolalo rozruch v outdoorové komunitě. To signalizuje významný posun v přístupu kontinentu k rekreaci v přírodě. Tento vývoj má potenciál změnit podobu krajiny pro milovníky kempování a vyvolává důležité otázky ohledně rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a přístupem veřejnosti k přírodě“ Viz. ZDROJ

„Divoké kempování v Portugalsku dříve znamenalo parkování téměř kdekoli s výhledem na moře a spaní pod hvězdami. V roce 2026 je situace jiná: pravidla pro kempování v Portugalsku jsou přísnější, vymáhání je důslednější a pokuty za divoké kempování, kterým portugalští cestovatelé čelí, mohou být vysoké.“

Pokud vás zajímá více z kepování nebo naturismu, můžete se více dočíst ve výpisu článků, které dnes čte 500 tisíc lidí. Na závěr jen připomenu, že každý máme vlastní rozum, nikdo z nás nepotřebuje sledovat něčí cesty a více či méně nevhodná doporučení. Cestujme, sbírejme vlastní zážitky a hlavně nepodlehněme hloupé a kempování škodlivé propagandě těch, kteří na ní finančně profitují. Zachraňme karavaning a držme při sobě, alespoň ti, kteří v něm nevidí jen zisk.

Zpracovala P. Richterová

Zdroje: https://oceancamper.com/wild-camping-portugal/