Genocida indiánů a peyotl

Západní Evropané v minulosti brutálně kolonizovali a zotročovali mnohé země všech kontinentů. Ve jménu boha definovaného církví z naprosté většiny planety vymýtili tradiční pojetí boha (veškerenstva, jednoty) a neinvazivní životní styl, neboli harmonický, v souladu s přírodou. Civilizace zalila nezměrné plochy Země betonem a přírodu a zbytky původního obyvatelstva umístila do rezervací. V době končícího antropocentrismu by to i mohlo vypadat, že se karta obrací k lepšímu, avšak většinou je to jen opět nové pozlátko, které pod bohulibými hesly o ekologičnosti spěje ve výsledku k dalšímu zalévání Země betonem.

Článek popisuje genocidu původních obyvatel Ameriky Západními Evropany, kteří si vytvořili nový stát „svobody“ USA a začali si říkat Američané. V druhé polovině se článek věnuje částečně úspěšnému boji zbytku domorodých Američanů za zachování toho mála, co jim z tradiční kultury zbylo, mimo jiné i psychedelickému peyotlu.

Částečné vítězství v boji za zachování toho mála, co zbylo

První celostátní zákon na podporu indiánů byl schválen až v roce 1978 jako zákon o náboženské svobodě amerických indiánů (AIRFA). Objasňuje americkou politiku týkající se ochrany náboženské svobody původních Američanů. Zvláštní povaha indiánských náboženství totiž často vedla ke konfliktům mezi federálními zákony a náboženskou svobodou. (1)

Nicméně cesta k tomuto uznání nebyla jednoduchá, protože během ní došlo k téměř úplné genocidě původního obyvatelstva a přežily jen ty kmeny, které utekly do civilizaci nepřístupných oblastí. Takže až nyní, po několika staletích brutálního kolonizování Ameriky, bylo zbytku domorodců dovoleno žít.

Po většinu koloniálního období nebyla indiánská náboženství jako taková uznávána nebo byla považována pouze za „pohanská“, a teda předurčená k christianizaci a následnému přetvoření hodnot z těch pohanských na ty křesťanské, posléze kapitalistické.

To se dělo jednak se zlým úmyslem získat větší bohatství, moc a  slávu, ale i s dobrým úmyslem dopřát těmto lidem takový luxus a blaho, které obsahuje naše chápání života a Boha. Došlo k nepochopení toho, že nikdy neexistovalo pouze jedno indiánské (nebo u nás slovanské, nebo další v Evropě, Africe, Asii i Austrálii) náboženství. Druhá potíž pak spočívala v totalitarismu církve.

V době prvního kontaktu s Evropany existovalo řádově 300 až 1 000  indiánských jazyků. Existovala tedy také značná rozmanitost systémů víry.

Přesto lze obecně říci, že mnoho indiánských náboženství má Stvořitele a jiná božstva. Země a příroda jsou důležité, přičemž některá místa včetně pohřebišť jsou považována za posvátná. Namísto konkrétní duality mezi posvátným a neposvátným mají indiánská náboženství v jistém smyslu pouze posvátné a posvátnější.

Asimilace indiánů „mírovou politikou“

Od počátku 19. stol. začala USA válečnou politiku, která probíhala proti indiánským kmenům, provázet „politika míru“. Cílem bylo odstranit původní Američany neboli „indiánství“ prostřednictvím asimilace eurocentrickému ideálu. Klíčovým aspektem procesu bylo přesouvání původních Američanů do rezervací a zakládání indiánských internátních škol. (2) Se záměrem zničit indiánskou kulturu a kmenovou integritu byly tisíce dětí přemístěny ze svých domovů do internátních škol mimo rezervace. (3) Mělo se za to, že bude snazší změnit nebo odstranit „indiánství“ v nové generaci, když budou děti odděleny od vlivu svých rodičů. Navzdory skutečnosti, že školy byly řízeny federální vládou, křesťanské vzdělávání a konverze byly součástí poslání.

Asi celkem trefně je tato skutečnost vyobrazena v novém seriálu „1923“.

Jevilo se, že asimilace a christianizace narážejí na překážky zejména v tradičních indiánských náboženských a kulturních praktikách, jako jsou rituální tance, sňatkové zvyky (jako polygamie) nebo tradiční duchovní průvodci a léčitelé, šamané (kteří znali mocné vlastnosti např. i peyotlu).

Jako reakci na tento nelibý fakt zaslal ministr vnitra Henry M. Teller roce 1883 dopis komisaři pro indiánské záležitosti Hiramu Priceovi. Popsal v něm tradiční indiánské tance jako „pohanské“ a  vyjádřil znepokojení nad rolí šamanů. V reakci na to byl vyhlášen soubor pravidel, který se stal známý jako „Kodex indiánských přestupků“ – de facto zákony, které se vztahovaly pouze na americké indiány. Tak postavili mimo zákon mnoho tradičních indiánských náboženských praktik, včetně peyotlových ceremonií. Byl založen soud pro indiánské přestupky a  zakázal se kromě zmíněného i tanec slunce, tanec skalpu a válečný tanec a související aktivity. Účast na takových aktivitách by vedla k  zadržení přídělů po dobu 10 dnů nebo dokud dotyčná osoba neprokáže, že se vzdal(a) své víry. Druhý trestný čin by vedl k zadržení přídělů až na 30 dní nebo uvěznění až na 30 dní. Lékaři nesměli děti odrazovat od navštěvování státních škol. Navíc nesměli nijak podporovat tradiční indiánské kulturní zvyky. Polygamní manželství byla rovněž postavena mimo zákon, stejně jako ritualizované dávání darů anebo držení a užívání rituálních medicín, jako je peyotl.

Tyto zásady by zůstaly v platnosti nejméně do roku 1934, kdy nový komisař pro indiánské záležitosti John Collier vydal oběžník č. 2970, který nařizoval, že „[žádné] zasahování do indiánského náboženského života nebo obřadních projevů nebude dále tolerováno. Kulturní svoboda Indů je ve všech ohledech považována za rovnocennou svobodě jakékoli neindiánské skupiny.“ Nicméně tento oběžník neplatil po celé zemi ani nebyl nikterak vymáhán. (4)

Na přelomu 60. a 70. let 20. století bylo vládou a soukromými organizacemi provedeno mnoho studií s cílem zvážit stav indiánské administrativy, vzdělávání a zdravotnictví. Všechny studie zjistily, že se indiánské zdravotní, sociální a vzdělávací podmínky zlepšily jen málo. Federální politika zjevně nedokázala osvobodit indiánský lid ani vyřešit „indiánskou otázku“… Jen se opět zvýšilo utrpení a zoufalství indiánů a jejich vzdělání bylo považováno za národní tragédii.

S asimilací přes školství to šlo nejistě a pomalu. Ale se znovuobjevením indiánského sebeurčení v 70. letech 20. století se ukázalo, že k nejrozšířenějšímu a tedy nejúspěšnějšímu oddělování indiánských dětí od jejich rodin a kmenů dochází u státních soudů, a to prostřednictvím adopce nebo odebrání do pěstounské péče. Sociální pracovníci a soudci, byť to možná mnozí mysleli dobře, rozhodovali o  umístění dětí na základě hodnot bílé střední třídy. Průzkumy Asociace pro záležitosti amerických indiánů v letech 1969 a 1974 odhalily, že téměř třetina všech indiánských dětí byla odloučena od svých rodin a  kultury a umístěna do pěstounské péče nebo jiných institucí. (5)

Mohlo by se blýskat na lepší časy…

Existují tři obecné oblasti konfliktu s indiány.

První je konflikt nucené asimilace. Pasáže indiánského zákona o  odsunu (1830) a zákona o obecném přídělu (1887) vedly k nucenému přesídlení stovek kmenů z jejich tradičních domovin.

Indiánské kmeny musely ustupovat civlizaci a právu na již osídlená území. Tato nucená asimilace indiánských rodin do zemědělských osadnických společností a později i městských komunit zanechala domorodé Američany bez přístupu k posvátným a obřadním místům.

Druhým konfliktem bylo vlastnictví obřadních předmětů (vč. psychedelických látek, např. peyotlu) považovaných kmenovými příslušníky za posvátné a za nedílnou součást jejich obřadů, které jsou však zákonem Spojených států omezeny.

Třetí obecnou oblastí konfliktu byla otázka zasahování vlády do sféry náboženství. Navzdory americkým zákonům upravujícím oddělení církve od státu se s domorodými Američany podle zákona nezacházelo stejně a jejich posvátné obřady byly často předmětem zásahů příliš horlivých vládních úředníků nebo zvědavých přihlížejících. (6)

Až v roce 1978 se na federální úrovni upustilo od honu na indiány. Stal se z nich ohrožený druh, a proto Kongres schválil a prezident Jimmy Carter podepsal zákon o náboženské svobodě amerických indiánů (AIRFA). Uznali, že vládní politika omezovala praktikování indiánských náboženství, včetně přístupu na posvátná místa a používání posvátných předmětů a látek a že to bylo proti ústavě. Zároveň se zavázali k  nápravě. (7) Oddíl 2 AIRFA nařizuje federálním agenturám, aby konzultovaly s duchovními vůdci amerických indiánů vhodné postupy k  ochraně přirozených práv amerických indiánů, jak stanoví zákon. (8)

„Politikou Spojených států bude chránit a zachovat pro americké indiány jejich přirozené právo na svobodu věřit, vyjadřovat a uplatňovat tradiční náboženství amerických indiánů, Eskymáků, Aleutů a původních obyvatel Havaje, mimo jiné včetně přístupu na posvátná místa, používání a  držení posvátných předmětů a svobody uctívání prostřednictvím ceremoniálních a tradičních rituálů.“ (9)

V devadesátých letech se Nejvyšší soud příliš komplikovaně zabýval otázkou svátostného užívání peyotlu členy Církve domorodých Američanů  (synkretická církev s křesťanskými a tradičními domorodými prvky). V  reakci na to v roce 1996 Kongres schválil a prezident Clinton podepsal zákon o obnovení náboženské svobody (RFRA). RFRA mimo jiné stanovila, že „vláda nebude podstatně zatěžovat výkon náboženského vyznání osoby, i  když zátěž vyplývá z pravidla obecně použitelného“. Od té doby přijalo ve své vlastní verzi RFRA asi 21 států. (10) Kromě toho byla AIRFA změněna tak, aby výslovně umožňovala používání peyotlu členy Církve domorodých Američanů: „používání, držení nebo přeprava peyotlu indiány pro tradiční obřadní účely v dobré víře ve spojení s praktikováním tradičního indiánského náboženství je zákonné a nesmí být zakázáno Spojenými státy nebo kterýmkoli státem.“

Rok po přijetí RFRA se Kongres rozhodl poskytnout specifickou ochranu pro svátostné používání peyotlu domorodými Američany změnou amerického zákona o náboženské svobodě z roku 1978. (11)

Ačkoli tedy afirmativní politika kulturního vymýcení již neplatí a  došlo k pokroku směrem k větší svobodě, tradiční indiánské náboženské praktiky se stále mohou dostat do konfliktu s americkými státními a  federálními politikami a zákon se, jak to zatím vypadá, snaží tomu příliš nebránit. (12)

Není všechno zlato, co se třpytí

Byť to v dnešní extrémně neoliberální době vypadá pro indiány nadějně, tak i tato mince má dvě strany.

A poslední příklad: v roce 1988 chtěla firma Forest Service vybudovat lesní cestu přes posvátná území a prohlášení o dopadu na životní prostředí dospělo k závěru, že výstavba silnice by zničila náboženství tří indiánských kmenů (které vyžadovaly soukromí pro meditaci a ničím nerušený výhled na neporušenou přírodu), a proto by se tam silnice stavět neměla. Lesní služba tvrdila, že silnice bude od posvátných míst vzdálená. Kmeny je žalovaly, ale nakonec Nejvyšší soud stavbu silnice povolil. Dospěl k závěru, že první dodatek nebyl porušen – chrání před nátlakem vlády, ale to neznamená, že vláda musí uspokojit náboženské preference každého občana na vládní půdě.

O osm let později, ve výkonném nařízení 13007, prezident Bill Clinton nařídil, že při správě federálních pozemků se agentury musí přizpůsobit přístupu k posvátným místům a jejich používání a dále se musí vyhýbat nepříznivému ovlivnění takových míst. (14)

Indiáni jsou nespokojeni i dnes

Domorodí Američané používali peyotl jako náboženskou svátost po tisíce let. Koncem 19. století vznikla novodobá Native American Church (NAC), jejíž klíčovou součástí je požívání peyotlu jako náboženské svátosti během celonočních modlitebních obřadů. V této souvislosti není peyotl vnímán jako droga, ale spíše jako lék. (15)

Nicméně ani tato mince nemá jen tu pěknou stranu. Žijeme v  nejsilnější formě kapitalismu v historii, proto vznikají nové problémy i  s růžově vypadající situací s indiánským užíváním peyotlu.

Na podzim 2022 podnikli vůdci Native American Church of North America (Nacna) další historickou cestu do Washingtonu DC, aby si promluvili se zákonodárci o nutnosti chránit způsob pěstování peyotlu – a s tím i  víru stovek tisíc domorodých lidí a členů církve. Během tří dnů se sešli s více než 20 zákonodárci, federálními úředníky a zástupci Bidenovy administrativy. Na každém setkání rozdávali fotografie, aby lépe ilustrovali ponurou situaci: obrovské pásy půdy v oblasti jižního Texasu známé jako Peyote Gardens, brutálně poničené orbou kořenů, což vede k  úhynu rostlin.

USA licencované peyoteros (firmy, které prodávají peyotl) sklízejí rostliny těžkou technikou předtím, než je prodají domorodým lidem. Orání kořenů, rozšířená praxe, která nejen odstraňuje kaktus, ale i ničí jeho šanci na opětovný růst, nyní ohrožuje posvátnou domorodou praxi starou nejméně 6 000 let.

Za posledních 50 let se však dostupné oblasti pro pěstování peyotlu razantně zmenšily částečně kvůli rozvoji v jižním Texasu, kde již je téměř endemitem. Podle S. Van Heidena, prezidenta Cactus Conservation Institute, jsou zbývající rostliny ohroženy rozvojem měst, pastvin a  energetické infrastruktury.

Legální a nelegální sklizeň rostlinu ještě více popularizovala a  rostoucí hnutí za legalizaci peyotlu a dalších rostlinných psychedelik pro širokou veřejnost by mohlo situaci dále zhoršit. Komercializace peyotlu a peyotlový turismus (jako všechny turismy tohoto typu) by přírodě moc nepomohly. Peyotl se stále více prosazuje do hlavního proudu, herci jako Matthew McConaughey a režisér Oliver Stone veřejně popisují své zkušenosti s ním. Gel de peyote, mast s obsahem peyotlu, se prodává online v široké škále produktů pro úlevu od bolesti. Města Oakland a San Francisco podnikly kroky k dekriminalizaci kaktusu spolu s dalšími rostlinnými psychedeliky. Na jednu stranu krok vítaný, na druhou stranu jen pro ty, kdo si to budou ochotni zaplatit. Van Heiden řekl, že obavou není nutně to, že peyotl vyhyne, ale že už nebude přístupný původním uživatelům.

Domorodí uživatelé peyotlu říkají, že jsou legalizací znepokojeni kvůli daním, které budou muset platit, navíc za malý výběr z kaktusů a  jejich nekvalitu a ekologickou stopu. „Spousta lidí to chce využít, protože vidí potenciál, všemocný dolar,“ řekl prezident Nacna Jon Brady. „Už to udělali se spoustou našich medicín… Tohle je tak trochu poslední z medicín domorodých Američanů, takže se snažíme všemi způsoby, abychom měli svou ochranu.“

Červený seznam ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) kategorizoval kaktus od roku 2013 jako zranitelný a v roce 2017  varoval, že pravděpodobně přijde o nejméně 30 % populace. „Toto snížení je velmi pravděpodobně nevratné vzhledem k tomu, že se sklízejí celé rostliny a regenerace populace je tak nepravděpodobná,“ uvedl. „Vždy bude nějaké místo, kde nikdo nemůže sklízet, nebo nějaké odlehlé místo, kde roste peyotl, o kterém nikdo neví,“ řekl. „Takže skutečný druh sám o  sobě v současné době nečelí vyhynutí.“

Kaktusy také rostou extrémně pomalu – jejich zrání ze semene ve volné přírodě trvá až 16 let.

Jones řekl, že za posledních 20 let se velikost potřebné části (koruny rostliny, které se prodávají ke spotřebě) zmenšila: to, co mělo kdysi nejméně pět palců v průměru, nyní dosahuje sotva palce. „Myslím, že mi to říká, že množství spotřeby je vyšší než rychlost opětovného růstu,“ řekl.

Nacna tedy žádá, aby federální vláda reagovala na kořenovou orbu, a  také vyjádřila obavy z rostoucího dekriminalizačního hnutí a předkládá možná řešení. Věc je v procesu. (16)

Závěr

Kolonizování Ameriky decimováním původního obyvatelstva nebylo nic nového ve světě. Když už bylo jasné, že indiánská moc nepřevýší tu kapitalistickou, tak se v honu na indiány polevilo, avšak systém stále nechce, aby se navrátili ke svým kořenům, osvobodili se a vesele si tančili Tanec ohně. Můžou si tančit, ale ideálně s alkoholem místo peyotlu, a když už peyotl, tak řádně zdaněný!

Ačkoli je peyotl látka uvedená v seznamu I podle zákona o  kontrolovaných látkách, a tedy široce zakázaná, podle dodatku k zákonu o  náboženské svobodě amerických indiánů z roku 1994 mohou domorodci používat peyotl pro náboženské účely. Kvůli rozpínavosti (ne)potřeb naší skvělé západní společnosti však už skoro nemá kde růst a tam, kde roste, jej hojně sklízejí velké firmy, které jej pak přeprodávají.

Avšak buďme rádi, že jsme svědky jakési psychedelické renesance. Třeba to bude víc svobody a poznání. Snad to nebude více firem, daní a  úředníků.

David Hmíra
Česká psychedelická společnost

Zdroje:

(1) Environmental Policy & Guidance [online]. http://www.eh.doe.gov/oepa/laws/airfa.html, 2006 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20060928032546/http://www.eh.doe.gov/oepa/laws/airfa.html

(2), (4), (10), (12), (14) Native Americans and Freedom of Religion [online]. NATIONAL GEOGRAPHIC [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://education.nationalgeographic.org/resource/native-americans-and-freedom-religion/

(3), (5), (6) The Self-Determination Era (1960-Present) [online]. http://www.skc.edu/netbook/11-self-determination.htm [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20060430034714/http://www.skc.edu/netbook/11-self-determination.htm

(7) American Indian Religious Freedom Statement on Signing S.J. Res. 102 Into Law. [online]. The American Presidency Project, 1978 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://www.presidency.ucsb.edu/documents/american-indian-religious-freedom-statement-signing-sj-res-102-into-law

(8) NTS American Indian Religious Freedom Act Compliance Program complying with AIRFA: A literature review and evaluation. [online]. http://www.ntis.gov/search/product.asp?ABBR=DE92004243, 1991 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20060906161338/http://www.ntis.gov/search/product.asp?ABBR=DE92004243

(9), (11), (13) American Indian Religious Freedom Act of 1978 as Amended in 1994 [online]. THE FIRST AMENDMENT ENCYCLOPEDIA, 2009 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://www.mtsu.edu/first-amendment/article/1053/american-indian-religious-freedom-act-of-1978-as-amended-in-1994

(15) Examination of Recreational and Spiritual Peyote Use Among American Indian Youth [online]. NATIONAL LIBRARY OF MEDICINE, 2019 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6614926/#:~:text=Native%20Americans%20have%20used%20peyote,ceremonies%20(Jones%2C%202007)

(16) Inside the battle to save the sacred peyote ceremony: ‘We’re in dire straits [online]. THE GUARDIAN, 2022 [cit. 2023-03-08]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/us-news/2022/dec/09/peyote-native-american-medicine-nacna-federal-protection