Článek
Náš ateismus je výborným předpokladem pro psychedelickou velmoc.
Víra v zázraky vědy
Do konce 50. let 20. století probíhaly studie o užívání LSD již na několika psychiatrických klinikách v Československu, kterých se zúčastnilo několik desítek dobrovolníků. Toto číslo však mělo brzy dosáhnout stovek nebo dokonce tisíců. V roce 1961 se pražským lékárníkům podařilo vytvořit československé LSD. Od té chvíle měli tamní psychiatři přístup k prakticky neomezenému množství této látky.
Lékaři byli přesvědčeni, že jim nová látka umožní pochopit, jak fungují duševní choroby – schizofrenie, cyklofrenie, neuróza, psychóza a deprese, jak se jim tehdy říkalo. Příchod 50. a 60. let 20. století byl dobou optimismu a velké důvěry v neomezený potenciál vědy po celém světě. Penicilin – první antibiotikum – byl konečně široce dostupný, byly úspěšně provedeny první transplantace a dříve neznámé chemické látky ovlivňující lidskou psychiku, jako je LSD, byly předchůdci nebývalého rozvoje medicíny ve druhé polovině 20. století. Věřilo se, že brzy, díky vědeckým objevům, bude možné vyléčit všechny druhy nemocí, včetně poruch duševního zdraví.
Taková důvěra byla zvláště silná v zemích východního bloku, kde byl (stejně jako v SSSR) silně podporován kult scientismu a četná literární a filmová díla zobrazovala vědce téměř jako proroky nebo dokonce světce. Zvláště zajímavým příkladem je československý populárně-vědecký film Hledá se toxin X z roku 1962, který obsahuje záběry z autentické seance s LSD. Dávku látky dostal dobrovolník (student pražské herecké školy Petr Oliva) i celý filmový štáb včetně kameramana. „Vždyť jsme se museli sami přesvědčit, co se tehdy s člověkem stane,“ vysvětlil Oliva o půl století později.
Filmařům se podařilo přesvědčivě ukázat průběh experimentu. Díky speciálním efektům jej diváci mohli vidět i z pohledu tripujícího herce, který byl pod dohledem lékaře Stanislava Grofa. Hlavním tématem filmu je hledání ‚toxinu X‘, který je údajně zodpovědný za všechny duševní poruchy. Protagonisté věří, že LSD jej brzy pomůže najít.
Jednou z nejúžasnějších částí filmu je zdánlivě triviální scéna, ve které stovky ampulí LSD opouštějí výrobní linku. To byla skutečně prorocká vize. O čtyři roky později zahájil farmaceutický závod Spofa v Komárově stabilní výrobu LSD pod obchodním názvem Lysergamid. V prvním desetiletí byly vyrobeny miliony jednotek LSD, které byly distribuovány zdarma na československé kliniky a psychiatrické léčebny.
Do této chvíle počet účastníků psychedelických sezení v Československu dosáhl několika tisíc. Byli mezi nimi známí malíři (např. Ivo Medek a Jiří Anderle), ale i mladí intelektuálové, zpěváci a studenti. Jedním z nich byl podle Jiřiny Šiklové současný český prezident Miloš Zeman. O několik let později Karel Gott zdráhavě přiznal, že i on si „jen jednou“ za přítomnosti lékařů vzal LSD: „Vrátil jsem se ke svým nejranějším vzpomínkám z dětství, které jsem měl hluboko v podvědomí“, říká.
Mnozí účastníci psychedelických sezení, zejména umělci, vzpomínali na své zkoumání LSD jako na jedinečné, dokonce formativní zážitky. Jiní však zažili takzvané ‚bad tripy‘. V několika hlavních centrech – zejména v psychiatrické léčebně v Sadské u Prahy – probíhal výzkum v masovém měřítku. Podle nepotvrzených zpráv jedna z provinčních nemocnic prováděla testy na dětech ve věku tří let, které měly problémy s duševním zdravím. V jiné nemocnici se prý prováděly pokusy na vězních.
Od podvracení k vytváření zisku
Státní bezpečnost a kontrašpionáž od počátku řídila celý proces vědeckého bádání, stejně jako výrobu a export československého LSD. O neobvyklou látku se rychle začala zajímat tajná policie. Její pozornosti neunikl fakt, že mezi lidmi, kteří experimentům holdovali, se hojně vyskytovala jakási elita sestávající z řady vynikajících a zároveň rebelujících vědců a dalších prominentních jedinců. Státní bezpečnost se brzy začala stále více zajímat o možnosti využití LSD pro válečné účely (stejně jako jejich „nepřítel“, americká CIA v projektu MK-Ultra). Uvažovali o zavedení LSD do pitné vody nebo jeho rozprášení do vzduchu. Spekulovalo se také o podvratných akcích zaměřených na nepřátelský štáb.
Očekávané výsledky těchto akcí byly námětem dalšího výjimečného dokumentárního filmu realizovaného československými tvůrci. Hrdiny Experimentu (1968) jsou čtyři ryzí důstojníci československé armády, kteří si dobrovolně dají dávku LSD, a následně mají za úkol sestavit válečný plán. To se jim samozřejmě nepodaří, přičemž kamera pečlivě zaznamenává kompletní duševní odpoutání od armády. Důstojníci však vypadají docela spokojeně. Svlékají uniformy, chichotají se a zjevně se skvěle baví. Vypravěč prohlašuje: „Halucinogeny nám dávají naději na bezprostřední konec smrtících válek.“
I když byly tyto naděje falešné, ukázalo se, že LSD je skutečným zlatým dolem nebo, přesněji řečeno, skvělým zdrojem cizí měny. Velká část produkce komárenské Spofy byla se ziskem prodávána do západní Evropy, USA a Kanady, od samého počátku pod dohledem Státní bezpečnosti. Zpočátku byl vývoz látky zcela legální. Na Západě byl zákaz držení LSD postupně zaváděn od poloviny 60. let (v USA v roce 1966). Českoslovenští komunisté se svých zisků z obchodu nechtěli vzdát, a tak až do poloviny 70. let provozovali pravidelné pašování (v jednom případě bylo LSD posláno do USA v knihách se stránkami nasáklými LSD). Z tohoto důvodu CIA dospěla k závěru, že se ve skutečnosti jedná o diverzní aktivity, namířené proti samotným základům americké společnosti. To se samozřejmě týkalo zejména americké mládeže, pro kterou se užívání LSD (anglicky slangově acid) stalo generační transformační zkušeností.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by československá státní bezpečnost záměrně přesouvala obrovské množství LSD na Západ za jiným účelem než za účelem finančního zisku. Československé ministerstvo vnitra si však bylo jistě vědomo následků svého jednání – bez souhlasu Moskvy nevyvíjelo žádnou činnost. Paradoxně právě vazalský postoj Prahy k SSSR přispěl ke konci československého LSD. V roce 1974, krátce poté, co sovětský vůdce Leonid Brežněv podepsal první odzbrojovací smlouvu s americkým prezidentem Richardem Nixonem, Československo ukončilo výrobu LSD a po vzoru jiných zemí používání této látky zakázalo.
Psychedelie po Pražském jaru
Českoslovenští komunisté však měli své vlastní důvody k obavám. Díky ‚spojenecké‘ invazi v srpnu 1968 se jim po masovém protestu Pražského jara podařilo společnost zastrašit a zavést jakýsi ‚mír‘: normalizací. 300 000 lidí uprchlo na Západ, stovky byly uvězněny a země upadla do letargie. Na tomto pozadí o to více vynikla nekonformní mládež. Dlouhovlasí chlapci a dívky navštěvovali koncerty psychedelických kapel (např. slavní Plastic People of the Universe) ve venkovských tavernách nebo vesnických stodolách.
Během asi jednoho roku se elitní pražská subkultura rozrostla v hnutí zapojující mládež po celé zemi. Úřady reagovaly brutální represí, včetně kriminalizace všech psychoaktivních drog kromě tabáku a alkoholu.
Výrobní, spíše než lékařský zázrak
Československé dobrodružství s LSD trvalo téměř čtvrt století. Začalo to idealistickou vírou ve vědu a skončilo ilegální exportní operací řízenou Státní bezpečností a rozsáhlou perzekucí disidentů. Zůstává legenda, kterou teprve nedávno ověřila skupina zvídavých reportérů. V roce 2015, po měsících hádek s dozorčí radou českých médií, se nakonec televizní diváci dočkali vynikajícího dokumentu Pavla Křemena LSD natočeného v ČSSR. Režisérovi se podařilo přesvědčit několik lidí, včetně vynikajících umělců, intelektuálů a psychiatrů, jako je Stanislav Grof, aby promluvili o svých dobrodružstvích s LSD. Křemen v archivech objevil i filmy Hledá se toxin Xa Experiment a do své tvorby zařadil rozsáhlé fragmenty.
Čeští lékaři dotazovaní v dokumentu uvádí, že rychle začali pochybovat o tom, zda lze LSD efektivně využít v terapii. Ještě před svým odjezdem do USA v roce 1967 dospěl Grof k závěru, že LSD není zdrojem, ale pouze katalyzátorem duchovních zážitků. V USA se proslavil vytvořením „turbopsychoanalýzy“, což je forma terapie kombinující psychoterapeutická sezení s podáváním psychedelik pacientům. Později vyvinul techniku navození různých stavů vědomí bez psychedelik, takzvané holotropní dýchání.
Jeho mladší bratr Pavel Grof měl větší štěstí ve farmacii. V roce 1967 ve stejné nemocnici v Bohnicích jako první československý lékař podal skupině pacientů s bipolární poruchou uhličitan lithný – průkopnický lék k prevenci manických a depresivních atak. Na rozdíl od LSD se nenápadný uhličitan lithný používá dodnes jako nástroj psychiatrie umožňující obrovský skok vpřed v léčbě duševních chorob. „Jednoho dne se stal zázrak. ZÁZRAK. Můj doktor přišel s novým, úžasným práškem v ruce. A pak mi potřásl rukou a propustil mě z kliniky“, popsal lithiovou terapii jeden z pacientů Pavla Grofa, prozaik a reportér Ota Pavel.
Na otázku, proč LSD vyvolalo v Československu takový rozruch, obvykle slýcháme, že pro ateistickou československou společnost byl psychedelický výlet nejatraktivnější formou uspokojování jejích metafyzických potřeb. Blíže pravdě však může být profesorka Jiřina Šiklová, kmotra českých genderových studií a účastnice psychedelických seancí (která se objevuje i v Křemenově filmu). Podle socioložky má v tomto příběhu vůdčí roli státem dobře rozvinutý chemický a farmaceutický průmysl – československé LSD se stalo běžným jevem, protože Československo bylo jedinou zemí východního bloku schopnou je masově vyrábět
David Hmíra
Česká psychedelická společnost
16. 4. 2024
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce. Děkujeme!
Zdroje:
KACZOROWSKI, A. A Communist LSD Trip The Story of Czechoslovak Acid. Https://przekroj.pl/ [online]. 2018 [cit. 2022-06-20]. Dostupné z: https://przekroj.org/en/art-stories/a-communist-lsd-trip/
D., Kreps. Oregon Decriminalizes All Drugs, While D.C. Decriminalizes Psychedelics. RollingStone.com [online]. 2020 [cit. 2021-01-15]. Dostupné z: https://www.rollingstone.com/culture/culture-news/oregon-decriminalizes-all-drugs-while-d-c-decriminalizes-psychedelics-1085109/
