Článek
Zatímco ve světě technologií je slovo inovace klíčovým pojmem, v sociální sféře se s ním tak často nesetkáme. Toto změnit si dalo za cíl Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jím řízený Operační program Zaměstnanost plus (OPZ+), spolufinancovaný z fondů EU, podporuje mimo jiné také české inovátory v tom, aby přinášeli neotřelá řešení problémů obyvatel naší země, kteří trpí nějakou z forem sociálního znevýhodnění. Mezi ně patří také lidé s duševní nemocí, kteří u nás tvoří přibližně 10 % populace.
Pacientům, kteří se léčí zejména s depresí, úzkostí nebo závislostí, byl věnován projekt OPZ+ realizovaný 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy s názvem „Destigmatizace terapeutického využití psychedelik v psychiatrii a jejich využití v rámci ČR k reintegraci dlouhodobě práce neschopných lidí zpět do života“. Dne 20. června 2024 proběhla na půdě 3. lékařské fakulty konference, kde byly prezentovány výsledky tohoto v České republice dosud zcela unikátního projektu.
Cílem projektu bylo podpořit léčbu a sociální integraci duševně nemocných pomocí psychedelik a stejně tak podpořit destigmatizaci psychedelik a změnu systému jejich využití v ČR. Výzkumníci nejprve prostřednictvím kvalitativních rozhovorů zmapovali situaci na českém psychedelickém poli a rozebrali potřeby pacientů a klíčových partnerů (stakeholderů) projektu. Na základě zjištěných informací pak projektový tým navrhl a vyzkoušel inovativní podobu ketaminem asistované terapie u duševně nemocných: především s diagnózou deprese, úzkosti a také závislosti na návykových látkách. Obdobně se vytvářely a testovaly různé nástroje destigmatizace psychedelik a podpory změny systému jejich využití v ČR. Zejména se jednalo o scénáře polostrukturovaných rozhovorů s různými skupinami stakeholderů – od psychiatrů, psychologů a terapeutů, přes adiktology, religionisty a odborníky na psychedelické rituály až po úředníky z různých ministerstev, poradních orgánů vlády a policisty z Národní protidrogové centrály. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zároveň konal seminář zaměřený na psychedelickou spiritualitu a byla zpracována přípravná studie k vyhodnocení nákladů a přínosů psychedeliky asistované terapie v podmínkách ČR. Celého projektu se zúčastnilo 30 psychiatrických pacientů a vedle členů projektového týmu dalších 34 odborníků.
Po úvodním představení celého projektu dostal slovo hlavní řešitel MUDr. Tomáš Páleníček a ve své prezentaci představil a vysvětlil inovace pro psychedelickou terapii, které byly v rámci projektu implementovány. Mimo jiné se jednalo o tři opakovaná užití ketaminu, a to relativně krátce po sobě, přičemž do té doby bylo obvyklé podání pouze jedné dávky. Ukázalo se, že opakované užití v kratším časovém úseku má svůj význam a pro některé pacienty to může být vhodná cesta ke stabilnějšímu duševnímu stavu.
„Ano, mně se zdá, že to [testovaná inovativní terapie s ketaminem – pozn. aut.] pomáhá. Nevím, jak to funguje, a vlastně ani nevím, jestli to opravdu funguje. Můj problém vždycky bylo najít tu správnou medikaci a poté, co jsem zkusila mnoho druhů, tak tahle se zdá být tou, kterou toleruji nejlépe a která se pro mě zdá být nejlepší. Ale trvalo to dlouho, a vlastně nedokážu říct, jak to pomáhá… Dostala jsem jednu dávku asi před čtyřmi pěti lety a nedostavil se žádný efekt.
A teď jsem dostala 3 dávky. A musím říct, že se zvyšoval pozitivní efekt. První dávku jsem moc necítila, byla moc nízká. Druhá jako by mi dala ochutnávku a třetí byla výtečná. Snažila jsem se nemít očekávání. Upřímně, měla jsem pocit, že to nic neudělá… A tato poslední zkušenost, ta třetí, se mnou zůstala – a bylo to nečekané. Chvíli poté jsem se hodně vracela k tomu pocitu, který jsem měla možnost prožít. Hravý, otevřený, svobodný, klidný, v míru… Cítila jsem se propojená a součástí okolí. Bylo to velmi bezpečné a krásné. Krása s tím byla hodně propojená. Taky jsem cítila mír. Hlavním prožitkem vlastně bylo být součástí celku, absorbovaná tím vším, integrována do celku…,“ jak svou zkušenost s inovovanou léčbou vystihla jedna pacientka.
Mgr. Eva Césarová představila tíhu a náročnost situace, ve které se pacienti s diagnózou deprese rezistentní vůči terapii obvykle nacházejí.
Další pacientka v rámci strukturovaného rozhovoru výzkumníkům popsala svou zkušenost s ketaminem asistovanou terapií takto: „Určitě mi to pomohlo v tom, že jsem dokázala vůbec vstát z postele, začít fungovat, od bazálních věcí – jako jít ven vynést odpadky, na což jsem se kolikrát musela připravovat až tři dny, až po to, že jsem začala být schopná soustředit se na práci, což pro mě ze začátku bylo zcela nemyslitelný, to jsem nebyla schopna soustředit se ani na čtení… Myslím, že nebýt ketaminové terapie, tak bych vůbec nezvládla napsat disertační práci v létě. A teď jsem v módu, kdy se mi daří fungovat, soustředit se, a nemám takové emoční propady.“
Příspěvek Evy Césarové také zahrnoval výstupy z rozhovorů s klienty psychedelické terapie obohacené o audiozáznamy několika tripreportů namluvené umělou inteligencí – např. od pacientky, matky dvou dětí, která po ketaminem asistované terapii vzala zpět dřívější rozhodnutí podstoupit eutanazii:
„Já mám dost velkou medikaci léků (antidepresiv) a tu mám už rok takhle vysokou. Plus mi dali ten ketamin, na který jsem chodila nejprve 1× měsíčně, a pak jsme zkoušeli tu dobu, kdy to vydržím bez propadu, že si něco udělám. A skončili jsme u toho, že chodím 1× za 7 dní. Je to hodně omezující, protože ze sedmidenního cyklu ztratím 2 dny. Jeden den na léčbu, protože ten den jsem nepoužitelná. A druhý den jsem ještě taková přiblblá a mám dost velké bolesti. Takže 2 dny v týdnu jako když nejsou. Pak za těch 5 dní se snažím dohnat to, co mám udělat pro děti apod. To je pak nápor. Nicméně ten ketamin zabírá v tom, že se nedostávám do sebevražedných propadů. Po půl roce, co chodím 1× týdně na ketamin, tak jsem se tam dostala 2× (do sebevražedného propadu), což je úspěch… Vždy, když se dostanu do nějakého horšího stavu, tak mi manžel říká, že je lepší mít nešťastnou nebo unavenou manželku, než žádnou. Tak to vydrž. Tak držím. Byla jsem na cestě do Švýcarska na eutanázii, už jsem absolvovala nějaké kroky. Toto [ketamin] mě zastavilo a jsem tady.“
Následovaly silné příběhy dvou pacientů v podobě vlastní prezentace – muže a ženy, kteří psychedeliky asistovanou terapií prošli a podali živé svědectví o tom, že právě tam, kde jiné přístupy nezafungovaly, psychedelická terapie odvedla dobrou práci a výrazně jim zvýšila kvalitu života, v jednom případě i podpořila schopnost začít znovu pracovat.
Druhý blok přednášek byl věnován palčivému tématu kontroverzního postavení psychedelik – jako na jedné straně účinných léčiv a na straně druhé zakázaných psychoaktivních látek – a s tím související stigmatizace jejich uživatelů, resp. potřebě systémových reforem v této oblasti. Tuto část konference zahájil Mgr. Jan Blahůšek, který shrnul výstupy z rozhovorů se stakeholdery. Snad nebude překvapením, že většina dotazovaných léčebné využití psychedelik podporuje.
„Ulevilo by se spoustě lidem, kterým v tuhle chvíli nejsme schopni pomoci. Např. na oddělení, kde se pracuje s poruchami nálady, jsem zažil těžce depresivní pacienty, kteří měli kombinaci tří druhů antidepresiv, nějaké stabilizátory nálad, a nic nefungovalo. V takovém případě se už předepisují elektrošoky, které lidem pomáhají, ale které nechtějí všichni. A právě tady by psychedelika mohla hrát důležitou roli. Stejně tak u závislostí, kde je již prokázán jejich pozitivní účinek pro léčbu. A dále pak i u onemocnění, jako je obsedantně-kompulzivní porucha, poruchy příjmu potravy a další, mohou přinést výraznou úlevu. Také by se mohlo ulevit veřejným financím. U pacientů, kterým není pomoci. Hospitalizace na den stojí až 2000 Kč a těch hospitalizací by hodně ubylo, popřípadě by se zkrátily. Také invalidních důchodů by mohlo ubýt. Celkově si myslím, že by se mohlo ulevit společnosti…“ prohlásil například MUDr. Vojtěch Cink, psychiatr a terapeut pracující s ketaminem, který mezi partnery projektu zastupoval Českou psychedelickou společnost (CZEPS).
Podobně se mnozí stakeholdeři stavěli za změnu legislativního postavení psychedelik, ačkoliv představu o tom, jak by to mohlo v praxi probíhat, měli často velmi odlišnou. Většina oslovených se shodla na tom, že stát by měl v rámci regulace vymezit mantinely, ale není příliš reálné stanovovat závazná pravidla pro rituály a rekreaci.
„Já tam vnímám opravdu velký rozpor mezi tím faktickým a tím legislativním statusem psychedelik. Což je potom dáno v historii těmi důvody, proč ta psychedelika byla zařazena na ty mezinárodní seznamy, které musí respektovat i ty národní legislativy těch států, které přistoupily k těm tzv. drogovým úmluvám OSN. Takže stručně řečeno, myslím si, že tento stav není adekvátní. Že to není nastaveno správně a že to neodpovídá racionální drogové politice,“ komentovala toto téma JUDr. Tereza Dleštíková, Ph.D., akademická právnička, která se destigmatizaci psychedelik věnuje v rámci legislativní pracovní skupiny České psychedelické společnosti.
Téma ukotvení psychedelik v zákoně a potenciální budoucí státní regulace jejich užívání občany ČR poté přítomným v Syllabově posluchárně podrobně vysvětlil MUDr. Viktor Mravčík, vědecký poradce dnes již bývalého národního protidrogového koordinátora. Ve své prezentaci na mnoha příkladech z praxe (z domova i ze zahraničí) ukázal, že ve věci regulace psychoaktivních látek je třeba hledat rozumnou střední cestu mezi extrémy prohibice a naprosté volnosti trhu, a to i v případě psychedelik, která jsou v porovnání s jinými látkami relativně bezpečná.
Celou konferenci završila přednáška Mgr. Zuzany Postránecké, která se věnovala tématu potenciálu psychedelik v léčbě závislosti na alkoholu nebo jiných návykových látkách. I v její prezentaci, která shrnula soudobé poznatky z této oblasti, zazněly názory některých klientů v rámci projektu léčených:
„Pokud bych měl v budoucnu opět problémy se závislostí, tak bych si psychedeliky asistovanou terapii uměl představit… Dle mého názoru se nejedná o drogy. Spíše bych je označil jako psychoaktivní látky, které, ve srovnání s jinými substancemi, mají jen velmi malý návykový potenciál a jejich užívání má jinou podstatu,“ vyslovil například svůj názor na psychedelika jeden z abstinujících uživatelů alkoholu a pervitinu. Jiná z účastnic projektu, matka samoživitelka, zase popisovala, jak jí vedle běžné adiktologické léčby pomáhají se závislostí na pervitinu i její soukromé rituály s kouřením DMT, tedy jednou z účinných látek obsažených ve známém rituálním nápoji zvaném ayahuasca: „Jednou za čtvrt roku si […] zakouřím DMT s changou. Dělám si rituál. 14 dní nejím maso, udělám si prostředí, hudba, ikaros, medituji, a dám si changu… A pomáhá to, pomáhá to si uvědomit, že už se tam nechci vrátit. A to jak do toho mého stavu závislosti, tak mezi tu společnost.“
Eva Césarová & Jan Blahůšek
Česká psychedelická společnost
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce. Děkujeme!
