Článek
Profesor nám tvrdil, že se jedná o nepochopenou náboženskou komunitu, která děti nejen netýrá, ale dokonce je vychovává zajímavým a alternativním způsobem. Tvrdil nám, že německé úřady a novináři se proti té sektě spikli a vyhnali ji z Německa. Proto této skupině pomohl, aby se mohla usadit v Čechách. Byl na to hrdý.
Přijeli jsme do vesnické komunity, která už od pohledu připomínala horory typu Midsommer (Slunovrat). Procházeli jsme se po jejich polích, tančili s nimi, večeřeli a poslouchali o tom, jak je venkovní svět zlý a temný. Každých 5 minut nějaká žena odvedla malé dítě pryč a přivedla ho zpátky slzavé. Zeptal jsem se jich na Shalomu - unesenou dívku, po které pátrala policie. Naši učitelé tvrdili, že ji neunesli, ale že dívka utekla od svých legálních rodičů a vrátila se k nim. Divil jsem se, odkud to tak dobře věděli.
Aleš Heuler (vedoucí české komunity) nám dosvědčil, že Shaloma s nimi žije a má se dobře. To pro mě byl šok. Nerozuměl jsem tomu, že náš učitel tuto komunitu a její praktiky podporuje. Bylo mi ale zřejmé, že ta komunita není zdravá a že páchá kriminální činy. Nahlásil jsem celou věc na úřadech a OSPODU, ale odpověď většinou zněla, že podle šetření je vše v pořádku. Vzpomněl jsem si na svého učitele, jak vyprávěl, že hned na počátku celé mediální smršti pozval úředníky z různých míst státní aparatury, aby je pohostil jídlem z 12 kmenů a vysvětlil jim, že nejde o nebezpečnou komunitu.
Mezitím na mě tlačili i jiní učitelé, abych se vzdal své „antikultovní rétoriky“. Vadilo jim, že kritizuji sekty a zveřejňuji o nich negativní informace. Přemýšlel jsem nad tím, jestli to celé není tak, jak říkají. Z této nejistoty mě vytrhly rozhovory a telefonáty s exčleny této sekty. Kontaktoval jsem desítky lidí z Evropy, USA, Kanady, Jižní Ameriky i Austrálie. Jediná komunita, ze které jsem nikdy nedostal žádné svědectví, byla ta japonská. Všichni nezávisle na sobě vyprávěli stejné věci - popisovali brutální zacházení s dětmi, jejich fyzické i psychické týrání, odepírání stravy v případě neposlušnosti (např. i týden v kuse) a v neposlední řadě také dětské sňatky (ty praktikovala i německá komunita, která teď žije u nás - viz kniha Roberta Pleyera).
12 kmenů byl ten případ, který mi změnil život. Od té doby bylo ještě mnoho šokujícíh zvratů, ale tohle byla první střela, co mě zasáhla a stáhla do světa, který jsem nikdy nechtěl znát…
