Článek
Psychologie je základem nauky o sektách. Bez toho se dál nepohnete. Bylo vydáno už několik zajímavých a kvalitních knih (v češtině), které vysvětlují mechanismy sekt. Nejlepší z nich je kniha od Jean-Marie Abgrail s názvem „Mechanismus sekt“.
Lidé mají rozdílné motivace pro to, aby vstoupili do sekt, ale lze je podle odborníků rozdělit do několika skupin. Nejdříve vám je v krátkosti představím a vysvětlím.
Jde o:
- Vnitřní potřeby (potřeba uznání, potřeba důležitosti, potřeba smysluplnosti, potřeba pocitu, že je člověk milován…)
- Vnější potřeby (bohatství společenský status, moc nad druhými…)
- Filozofické potřeby (otázka smyslu života, otázka existence Boha…)
- Altruistické potřeby (snaha změnit svět k lepšímu)
Sekty cílí na všechny výše zmíněné roviny a používají metody, kterými dané potřeby (iluzorně) naplňují. Právě tato nepravá a falešná podstata naplnění určitých potřeb spočívá v jádru každé sekty.
Sekta člověku dá pocit důležitosti a smyslu. Dá mu dokonce i pocit uznání. Když se ale člověk proti něčemu vymezí, tak ztratí uznání druhých a zjistí, že je vlastně otrokem tohoto systému. Podobně je tomu u dalších kategorií - při vstupu do sekty se člověk obvykle vzdává všeho. Když se dokáže vyšplhat až na samotný vrchol pyramidy a stát se jedním z pobočníků hlavního gurua, může z toho čuchnout i hodně peněz. A žen. Všechny tyhle věci jsou však iluzorní, protože je člověk ztratí, jakmile nebude absolutně poslušný. V běžném světě neztratíte svůj dům nebo majetek kvůli tomu, že se pohádáte se svým mentálním koučem. Nepřijdete o práci a bydlení jen kvůli tomu, že se v něčem odlišíte od svých spolupracovníků. A pokud ano, tak máte v běžném světě právní oporu a soudní systém, který sice není moc účinný, ale alespoň existuje. V sektě nic takového není. Tam prostě o všechno přijdete.
Potřebu filozofických odpovědí asi každý dobře chápe. Méně pochopitelné se však zdá, proč lidé věří zcela bizarním věcem. Asi se vám někdy stane, že se dozvíte o nějaké sektě a říkáte si: „Ti lidé jsou úplně šílení, jak tomu mohou věřit?“ Jenže lidé tomu obvykle nevěří proto, že by jim to dávalo racionální smysl. Věří tomu proto, že to nějakým způsobem zapadá do jejich vlastních (osobních) potřeb. Lidé, kteří věří v plochou zem, v ní často ani 100% nevěří. Svým postojem se spíš vymezují vůči současnému systému a chtějí říct: „Nevěříme ničemu“. Podobně je to u sekt. Málokdo uvěří v Auroranův koncept hvězdných lásek a jeho komplikovaný mýtus o mimozemských rasách. Ale když osamělému člověku někdo vybere partnera/partnerku, je to najednou úplně jiná otázka. Nejde tam o nějaké filozofické koncepty - těm se „věří“ jen proto, že to vyhovuje. Hlavní je to, že člověk získal nového partnera. A jestli za to mohli mimozemšťané, plochozemci, skřítci nebo démoni, to už je lidem většinou fuk.
A pak je tu největší segment lidí, kteří vstupují do sekt. Je to můj skromný názor a vychází z vlastní zkušenosti, a mohu se samozřejmě mýlit. Jak jsem se však poslední rok probíral příběhy exčlenů, zjistil jsem, že altruismus v nich hrál pokaždé určitou roli. Dalo by se říct, že každý ve skrytu svého bytí touží po lepším světě. Když narazí na skupinu, která mu nabízí pomoc světu ve jménu míru, nechá se pak snadno zmanipulovat.
Na začátku poznáte úžasnou skupinku lidí, kteří (údajně) všechno dělají zdarma a dobrovolně. Vypadá to jako ideální místo. Všichni se tak moc snaží a všechno jim tak jde. Říkáte si, že mají asi dobrou metodu a začnete to zkoušet taky. A když to začne fungovat vám, uvěříte, že to je zázračný lék pro celou planetu. Co naplat, že nadšení po čase vyprchá a úžasná metoda sníží svůj efekt. Sekta vám ukazuje obrázky toho, jak se všechno daří a jak se učení šíří do celého světa. V té chvíli netušíte, že to je jenom podfuk.
A tady přichází ten hlavní zvrat. Lidé si totiž nedokáží představit, že je něco tak dokonale sehraná, kolosální lež. Nejsou na to zvyklí (pokud nevěří na konspirační teorie). S ničím takovým se předtím nesetkali. Uvedu vám takový příklad. Je to jeden z mých nejoblíbenějších. Týká se manželky mormonského zakladatele, Josepha Smithe.
Jeho žena, Emma, ho delší dobu podezřívala ze lží. Byl to však její manžel a zároveň kazatel velkého sboru, takže si (zvláště v 19.století) nemohla moc vyskakovat. Ale něco jí připadalo zvláštní. Jako by před ní každý obyvatel města měl nějaké tajemství. Myslela si, že se zbláznila. Skutečnost byla totiž tak šílená, že jí snad ani nešlo uvěřit.
Emma nakonec zjistila pravdu. Totiž to, že všechny její spolupracovnice v zaměstnání byly tajné polygamní manželky jejího muže, že všechny sousedky i kolegyně v ženském spolku byly jeho tajnými polygamními manželkami, že dokonce její vlastní adoptované dcery, o které se denně starala, byly Josephovo tajné polygamní ženy.
Umíte si to vůbec představit? Já dodnes nechápu, že se Emma tehdy nezbláznila. Na mou hlavu by to bylo příliš. Ale skvěle vám to může ukázat fakt, že sekty jsou mnohem šílenější než to, s čím se běžně setkáváme. Člověk zkrátka nechce uvěřit, že se dostal do sekty, která je jako z nějakého hororu. Je to nepředstavitelné.
A velkou roli v tom samozřejmě hraje guru (nebo v mormonském případě prorok). Ten je obvykle nesmírně inteligentním narcistickým psychopatem, závislým na drogách, násilí a sexu. Jeho schopnost je přetvařovat se, imitovat lidské emoce (které sám necítí) a lhát o věcech, o kterých je nepředstavitelné lhát. V běžném životě se totiž dokážeme orientovat mezi lidskými povahami.
Každý známe „zlé“ agresivní jedince, stejně jako hodné a soucitné lidi. Jenže v sektě tohle nefunguje. Guru i jeho stoupenci jsou profesionální herci. Ve jménu svého přesvědčení a spáse světa jsou schopni lhát o čemkoliv. Udělají cokoliv, aby zachránili svět a oklamali člověka. Podle nich je totiž manipulace jediným způsobem, jak člověka zachránit.
Guru je v prvních momentech, nebo dokonce týdnech, nejsympatičtějším a nejmoudřejším člověkem na světě. Divíte se, jak je ve všech ohledech úžasný a daleko předčí běžné jedince. Jenže stejnou mírou, jakou navenek vyzařuje dobro, tak uvnitř skrývá temnotu. Ta se odhalí teprve po čase, když se člověk stane guruovým absolutním otrokem. Je k tomu mnoho metod, ale vás to zpočátku ani nenapadne. Je to jako dokonalá past, jako masožravá kytka, číhající na nevinný hmyz.
Vy nikdy na začátku nevíte, kam to celé vede. Nevíte, jestli je daná organizace sekta nebo ne. A ve chvíli, kdy se to konečně ukáže, bývá pozdě. Informovanost před sektami sice může některým lidem pomoct, ale ani pro někoho, kdo sekty studuje dlouhodobě (jako jsem já) není při prvních setkáních s novou organizací snadné odhalit, zda jde o nebezpečný kult. Informovanost proto, i kdyby dosáhla 100% úrovně v naší společnosti, před sektami neochrání. Některé (obzvlášť zvědavé jedince) to do nich možná dokonce přiláká.
Jenže my si nemůžeme jako společnost dovolit, aby se lidé ztráceli v kriminálních sektách. Je to asi podobné, jako by byly povolené všechny, i ty nejhorší drogy, nebo kdyby se střelné zbraně prodávaly každému na potkání. Nemůžeme doufat, že si každý člověk bude pamatovat seznam všech sekt nebo že bude specialistou na rozpoznávání náboženské manipulace. To prostě není realistické.
Informovanost je důležitá, ale sekty nezastaví. K tomu je zapotřebí policie. V současné době však nic lepšího nemáme. Buďte obezřetní, protože dnes se sekty skrývají skoro všude.
