Článek
Wolf byl můj další případ hned po Auroranovi. Média ještě žila ufologickou kuplířskou sektou, ale já se zaměřil na podivného českého léčitele, o němž jsem dostal tajemnou zprávu. Chtěl jsem samozřejmě vědět víc, a tak mi tajemný muž (jehož identitu dnes už znám) dal kontakt na další svědky, kteří se v posledních letech účastnili Wolfova podivného rituálu. Byly to jednotlivci i manželské páry. Když jsem těch lidí našel cca 7, rozjel jsem hlubší pátrání. Procházel jsem všechny Wolfovo materiály a snažil se najít nějaké stopy, které by mě zavedly dál. Jednou v noci, asi ve dvě ráno, jsem narazil na člověka, který byl přímo z Wolfovy rodiny. Potvrdil mi nejen moje podezření o jeho psychopatii, ale hlavně poukázal na další zrůdnosti, které měl ten člověk na svědomí. Během svého pátrání jsem zjistil, že Wolf trpěl záchvaty hněvu (po svém otci) a zbil (kromě jiného) i nezletilou nevidomou dívku. S tou jsem samozřejmě také mluvil.
Jenže ono to stále nebralo konce. Zjistil jsem, že Wolf je bývalým žákem Petra Chobota a pod jeho vedením byl i v Jižní Americe. Začaly se objevovat příběhy o obtěžování žen, agresivním chování a dokonce syfilidě, která podle svědků komplikovala Wolfovi život. Nakazil se v Rusku u tamních prostitutek, protože věřil, že nemůže onemocnět. Když mu nakonec lékaři syfilis potvrdili, vymyslel teorii o tom, že syfilis získal dědičně a že je to posvátná nemoc, kterou na zem přinesl řecký bůh Zeus, když spal s pozemšťankami. Takže to byl vlastně nějaký nadlidský gen, který ho posiloval. Kolem syfilidy a jeho zázračného vyléčení (o kterém mnozí svědci pochybují) postavil Wolf svůj příběh a hrdě se tím na webu prezentuje.
Čím víc jsem se o Wolfovi dozvídal, tím víc se to začalo vzdalovat původním svědectvím o beraních rituálech. Všechno se to ale nějakým způsobem pojilo. Wolf jezdil do Ruska jako řidič kamiónu a kromě prostitutek tam potkal i nějaké burjatské šamany. Alespoň to tvrdí. Přivedl je do České republiky spolu s ruským vojákem z ukrajinské fronty a jeho kamarády. Vytvořil si ruský šamanistický gang, kde prováděl obětování zvířat a bral za to 50-70 tisíckorun. Jenže ani to mu nestačilo. Jeho tlak se stupňoval. Lidé, kteří nechtěli dál přispívat do jeho pokladničky, popřípadě se ohradili proti zabíjení zvířat, se setkali s výhružkami smrtí.
Měl jsem to brzy poznat sám, protože mi chodily výhružné zprávy. Nahlásil jsem celý případ policii a chodil na výslechy, kde jsem dopodrobna ukazoval Wolfovu sektářskou strukturu. A policie se tím skutečně začala zabývat. Udělal jsem tehdy ale jednu velkou chybu. Viděl jsem, že Wolf vystupuje se známými lidmi jako je J. Dušek nebo astrolog A. B. Rozhodl jsem se je kontaktovat. Ten první nikdy neodpověděl, ale ten druhý se mi ozval. Měli jsme telefonát, kde jsem mu řekl v kostce základ toho, co jsem o Wolfovi věděl. Mluvil jsem obecně o jednotlivých svědcích a jejich příbězích. A.B. mi v telefonátu tvrdil, že to celé bere vážně a nechce to brát na lehkou váhu. Měl jsem naději, že třeba varuje lidi v ezo prostředí, jenže to jsem se hluboce mýlil.
B. se totiž ozval Wolfovi a všechno mu vyklopil. Byla to ode mě tehdy opravdu velká chyba, že jsem si nedal pozor na některé detaily a Wolfovi se samozřejmě podařilo zjistit, že jedním ze svědků je „nevidomá dívka“. Okamžitě si vzpomněl, o koho jde a začal se svými spolupracovníky terorizovat nejen ji, ale také člověka, který mi na ní dal kontakt. Zprávy byly plné výhružek, včetně „opuštění těla“ jakožto eufemismu pro zabití. Rozhodl jsem se, že musím policii urgovat a do svého trestního oznámení zahrnout žádost o ochranu této svědkyně. O tom, jak to celé dopadlo, vám povím jindy, ale byl to pro mě první případ, kdy jsem se začal strachovat o své svědky.
Hodně mě to naučilo. Uplynuly asi 4 měsíce od mého vyšetřování a policie do médií najednou přiznala, že se tím „usilovně zabývá“. Strhla se mediální bouře, Wolf utekl do Ruska a (pokud vím), zatím tam i zůstal. Jen ten B. zůstal stále stejný a obhajuje ho. To samé Dušek, kterého oslovila televize. Neměl zájem cokoliv komentovat natož to napravit. To pro mě také byla významná lekce. Jakkoliv se už nějakou dobu zabývám sektami a mám zdravě kritický přístup k ezoterice, myslel jsem si, že lidé jako Dušek a jemu podobní to „myslí upřímně“. Že to celé dělají proto, že k takovému rozhodnutí v životě došli, a že tomu doopravdy věří. Ale tady jsem si ověřil, že jim o myšlenky nejde. Že jim jde hlavně o PR. Je to pro ně byznys. Proč si odehnat Wolfovy zákazníky, když stačí mlčet a ono to nějak přejde? Nějak se to promlčí…
Tuhle taktiku promlčení máme v česku jako tradici. A právě proto píšu svůj blog. Abych vám ukázal, co jsem během svého života objevil a co se v Česku o sektách a jejich vyšetřování zapomnělo.
