Článek
Když chce český Honza vylézt z pece, aby se porozhlédnul po světě, nemusí se nutně kodrcat po svých na zkušenou. Vše má hezky na dosah ruky z chytré krabičky a široširých plání internetového světa. Člověk může objevit spousty zajímavých informací. Může se tak podívat na život v Rusku optikou Karla Havlíčka Borovského.
Ten původně sloužil jako vychovatel v Moskvě u literárního vědce Ševyreva. Život v metropoli ho fascinoval. Prozření přišlo při jeho cestě na venkov, poněvadž mohl vidět Ševyrevův nadřazený přístup k venkovskému obyvatelstvu a podporu tehdejšího samoděržaví. Logicky se mu podpora carismu nelíbila. Vše vyeskalovalo ve chvíli, kdy se zastal sluhy, kterého zbřinkal Ševyrevovův syn, jehož následně vyflákancoval Havlíček. Jeho následné zápisky z Ruska nám pak neocenitelně mohou pomoci s výhledem do ruské duše.
Peníze a moc
Lidskou nadřazenost a dominanci vytváří mimojiné bohatství. Pokud se Borovskému nelíbil přístup k obyčejnému sluhovi a nasekal na zadek svému chráněnci, kritizoval tak zaslepenou vštípenost nadřazenosti proti druhém na základě finanční nerovnováhy, protože „Děngi, děnušky“, to je ta pudící síla na Rusi”.
Dodnes se můžeme dočíst na českých internetových portálech o nerovném rozvrstvení ruské společnosti. Známé je, že Putin udržuje kolem sebe skupinu vlivných oligarchů (podnikatelů), kteří však nejsou politicky vlivní a ponechávají moc v autoritářských rukou prezidenta.
V průběhu agresivní kampaně proti ukrajinskému lidu se tak objevovaly groteskní situace, když žurnalisté se vydávali za odvodní komisaře, kteří prominentním synáčkům poručili nástup na vojenskou službu. Jednalo se o syna mluvčího Kremlu, tak ten je pouze zpražil: „Já jsem Peskov, vyřeším si to na jiné úrovni!“ Syn ruského premiéra pro změnu odpálkoval žurnalisty s hláškou, že „studuje a nemá chuť bojovat“.
Vliv a peníze z okolí cara, nebo autoritářsky laděného prezidenta Putina hrají stále významnou roli, ať je 18. nebo 21. století.
Společenská nerovnost
Samoděržaví, jak se absolutistickému vládnutí říkalo, kritizoval Borovský taktéž. Zaměřoval se obecně na zoufalství nevolníků a místního obyvatelstva, které bylo pouze v služebném postavení a jakékoliv právo na kvalitní život státní aparát vytlačil mimo tradiční hodnoty: „Člověk jest slovo, kterým se vůbec v Rusích nazývá služebník…,a tak odňavše svým sloužícím skoro všechna lidská práva, zanechali jim pouhý titul člověka.“
Dnes, pokud si čteme informace o Rusku nabýváme dojmu, že vyvražďování cizího národa má prioritu před rozkvětem vlastní společnosti. Stává se pravidlem, že ve vzdálených oblastech Ruska, jako je Archangelská oblast, dochází k odříznutí obyvatelstva od základních potřeb, protože neexistuje funkční silniční spojení. Ještě horším problémem, který nasvítí ubohou realitu Ruska, se stalo pro současné obyvatele Putinova režimu zdravotnictví. Piněžský rajonu čítající přes 17 tisíc obyvatel disponuje jediným lékařem. Aby se dostávalo financí na válečnou mašinérii, úřady snížily jedinému lékaři pracovní dobu na polovinu. Ještě v roce 2019 si Rusko připsalo mezinárodní ostudu. Statistický úřad Rosstat přinesl průzkum, ve kterém téměř 15 % Rusů nemá ve svém bytě záchod.
Tak aspoň teď víme, že válka na Ukrajině není o boji proti fašismu, ale o to dostat do Ruska nedostatkové zboží v podobě záchodů, protože zoufalí lidé se nemohou dovolat základních potřeb jako v carském Rusku, a stávají se tak služebníky režimu.
Státní aparát, nebo zlodějský aparát
Havlíčkovy zkušenosti s carskou byrokracií, jež krade jak straka, se dají shrnout do tří řádků: „Jeden jed, jedno zlé na světě jsou činovníci (úředníci) ruští, zvláště ti, kteří nad pasy bdíti mají: tito pánové ve flegma a váhavosti co do práce, a zas v bystrosti a neunavenosti co do braní peněz sotva kde jinde rovných sobě mají…“
Po celou dobu krvavé invaze na Ukrajinu můžeme číst informace o korupci v ruské státní správě. Nejvýše postavený muž personální sekce ministerstva obrany si přišel na desítky milionů korun, když ho uplácely různé firmy.
Astrachaňská oblast proslula skandálem, kdy federální úředníci přišli zkontrolovat nové parky a loděnice, na něž státní kasa přispěla částkou 190 milionů rublů. Bohužel dozorčí orgány nic nenašly. Peníze se rozpustily mezi nenechavé ruce bílých límečků. Město Kinešma pro změnů proslavily necelá desítka laviček, které stály v přepočtu 300 tisíc našich korun.
Pohled na současné Rusko a období života velikána české žurnalistiky naskýtá mnoho paralel. V ruské společnosti stále přetrvává čilá korupce, kterou už kritizoval Havlíček ze své zkušenosti s celní správou. Vadila mu nadřazenost elitních postav společnosti, stejně jako špatná situace prostého lidu, které se jako zrcadlo věků odráží v podobě dnešního Ruska. No, je lepší se odpojit, aby člověk nedostal deprese z ruské malosti.
Zdroje
Havlíček Borovský, K.: Obrazy z Rus. Praha 1927.
Jiras, J.: Liberální politické myšlení v díle Karla Havlíčka Borovského. Praha 2016.
Řepková, M.: Satira Karla Havlíčka. Praha 1971.
Šupíková J.: Vývoj demokratického myšlení v dílech K. H. Borovského. Praha 2011.
