Článek
Když se člověk vyhrabe z pelechu za pecí, nestačí se divit, kam došla politická kultura posledních let a měsíců. Promyšlené projevy sepsané poradci či veřejně angažovaným člověkem do novin pro prezentaci svých myšlenek nyní nahrazuje hýkání na sociálních sítích nejroztodivnějších postav s větší či menší mírou relevance.
Když se republikán Richard Grenell rozhodl prezentovat na sociální síti X své moudra o Budapeštském memorandu, musel očekávat negativní reakci. Napsal totiž, že díky tomuto maďarskému dokumentu se vrátily jaderné zbraně do ruského domova a nikdy nepatřily do ukrajinského majetku.
„…the nukes were Russia’s and were leftovers.
Ukraine gave the nukes back to Russia.
They weren’t Ukraine’s.”
Reakce demokrata Stevena Pifera, jenž se podílel na podobě Budapešťského memoranda, byla výstižná v duchu Muskovy sociální sítě. Zaútočil ve dvou tweetech, ono by se tam asi víc než šest řádků nevlezlo, a pokusil se ve stručnosti vysvětlit, o co se jednalo.
„Grenell is flat wrong.
Nuclear warheads in #Ukraine were ex-Soviet, not Russian.
Warheads in storage were in sole Ukrainian custody.
ICBMs and bombers were eliminated in Ukraine except small number sent to #Russia for debt relief. #Ukraine chose to send nuclear warheads to #Russia for elimination in large part because Russia committed to respect Ukraine's sovereignty and territorial integrity and not to use force against Ukraine.“
Ve zkratce vysvětlil historický fakt. Jaderné hlavice v době výroby byly vyrobeny v Sovětském svazu a lokalizovány v tomto socialistickém svazku republik pod vládou Kremlu. Po rozpadu SSSR, kdy vznikly suverénní státy, tak část výzbroje tohoto totalitárního kolosu zůstala ve zbrojnicích nových států. Ergo nemohlo být Rusku z Ukrajiny nic navráceno.
Tato přestřelka ukázala, jak zjednodušení složitých témat a manipulování fakty v podobě Grenella, stejně jako ostré reakce Pifera, posouvají veřejnou debatu do útočných a zploštělých pozic, v nichž se vytrácí podstata věci.
Samostatnou kapitolou se pak stala činnost současného prezidenta USA Donalda Trumpa. Tento muž, jenž je jistojistě plný vizí a různých opatření, si pro jistotu založil vlastní sociální síť Truth Social, odkud mobilizuje své příznivce, kteří sní svůj MAGA sen v krátkých emočních zprávách, kdy se snaží své přívržence přesvědčit, že jedině on je ten, který napraví nespravedlivý svět. Informace se snaží tedy koncipovat v duchu jediného zachránce amerického snu jako v případě zavádění cel: „Nikdo se nevyhne odpovědnosti za neférové obchodní bilance a netarifní bariéry, které proti nám jiné země používají – a zejména Čína, která nás zdaleka nejvíce zneužívá.“
Došlo tedy k pompéznímu zavedení cel, jež na Čínu (245%) a celý svět dopadla. Jednalo se však o ideu dostávající trhliny de facto od začátku oznámeného plánu. Jeho merkantilistická vize též útočila na Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy. Paradoxem je, že těmto neobydleným ostrovům vládnou tučnáci a postava z animované pohádky, královna ledu, Elsa. USA finanční aktivitu s těmito ostrovy zažilo naposledy v 19. století během lovu tuleňů.
Reakce světa přišla záhy a dokonce hlavní konkurent spojených států, komunistická Čína, začal odebírat kanadskou ropu na místo od USA. Bizarnost Trumpova chování ční zejména v tom, jakým způsobem ničí partnerské vztahy mezi blízkými sousedy pomocí keců na sociálních sítí.
Trumpova síť slouží taktéž jako místo, odkud může útočit na své názorové oponenty. Je jedno, jestli se jmenujete Zelensky, Biden, nebo Jerome Powell, nejvyšší představitel Federálního rezervního systému USA. Posledně jmenovaného prezident USA označuje jako pána „příliš pozdě“ a podsouvá svým voličům, že by měl být vyhozen: „Powellovo vyhození nemůže přijít dostatečně rychle!“
Agresivní vystupování na sociálních sítích obhajují i místní politici. Současná tvář KSČM a hnutí Stačilo! Kateřina Konečná tento styl vystupování obhajuje poměrně výstižně, totiž tak, že pomocí slušnosti se nikam nedostanete. Díky tomu se dementní přestřelky přesunuly do virtuálního světa sítě X. Zde si vyměňují názory politici i občané jako v hospodě nejnižší cenové skupiny. Příkladem může sloužit právě Konečná a její reakce, díky níž se vyjadřovala, nebo spíše nevyjadřovala k jejím „schůzkám“ na íránské ambasádě.
Samostatnou kapitolu pak tvoří čínský Tik Tok. Zřejmě nejbizarnějším chováním opravdu nehodným české poslankyně, se proslavila Alena Schillerová. Tato politička se bez jakýchkoliv skrupulí převlékla za sáček hranolek, v němž kritizovala vládu.
Má však politik ze sebe dělat komedianta, aby získal hlasy, nebo by měl promluvit k národu tak, aby zaujal a kultivovaně vysvětlil společnosti, co se mu z opozice nelíbí?
Bohužel lidé dnes nestojí o kultivovanou debatu. Politoložka Anna Shavit na to upozorňovala na stránkách irozhlasu.cz. Lidem je podle ní lhostejno, zdali dostávají kvalitní informace. Oni stojí zejména o negativní zprávy, protože jednají v emocích.
Jsem typický český Honza, který nemá rád, když politici volí před kultivací svých příznivců jejich radikalizaci na sociálních sítí. Dnešní voličský elektorát o to navíc projevuje zájem i v jiných koutech světa. Najde se tedy někdo, kdo naučí společnost pracovat s algoritmy a pravidly sociálních sítí, aby si uvědomila, že vidlácké projevy do politiky nepatří?
Zdroje
