Článek
Ellen Jarabková se jako nejmladší členka českého výběru dostala do nominace na blížící se mistrovství světa, přestože s účastí na seniorském šampionátu původně vůbec nepočítala. „Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že si na takovém turnaji zahraji už tak brzy,“ přiznává mladá obránkyně.
Seniorské mistrovství světa v Dánsku ale není jedinou velkou výzvou, kterou Ellen letošní sezona přinese. Za sebou má přesun z pražské Hvězdy do švédského MoDo a před sebou svůj poslední juniorský šampionát, na němž se navíc představí před domácím publikem. „Je to moje poslední sezona v této věkové kategorii, takže ji chci zakončit tak, abych na ni mohla vzpomínat v dobrém,“ přeje si před svou derniérou v dresu juniorského národního týmu.
Nedávno jste se z pražské Hvězdy přesunula do švédského MoDo, v jehož dresu budete nastupovat v nejlepší hokejové lize Evropy SDHL. Jak se tento přestup vůbec zrodil?
Cítila jsem, že už přišel ten správný čas na to, abych zkusila zahraničí. Momentálně mám před sebou poslední dva roky před maturitou, takže bych je chtěla využít k tomu, abych se pořádně naučila anglicky, jelikož mám v plánu jít studovat do zámoří. Původně jsem přemýšlela i o Finsku, ale švédská liga je přece jen kvalitnější, takže jsem si nakonec vybrala právě ji.
Švédskou ligu tedy berete spíše jako přestupní stanici do USA či Kanady?
Víceméně ano, i když se musím přiznat, že jsem s rodiči probírala i možnost studia ve Švédsku. Okouzlila mě totiž zdejší mentalita. Na svých spoluhráčkách například vidím, s jakou poctivostí přistupují k tréninkům a jak tvrdě pracují, takže si myslím, že by mě studium tady mohlo hodně posunout. Problém ale je, že na rozdíl od USA je ve Švédsku velmi obtížné skloubit hokej s vysokou školou. Jsou to zkrátka dvě oddělené sféry, které spolu nijak systematicky nespolupracují. Vidím to i na jedné ze svých spoluhráček, která musí odcházet dříve z výuky, aby stíhala tréninky, a neustále přejíždí z jednoho místa na druhé.
V minulé sezoně skončilo MoDo ve čtvrtfinále play-off, přestože mělo jistě vyšší ambice. Bavila jste se s vedením o tom, jaké jsou cíle klubu pro nadcházející ročník?
Po předchozí sezoně došlo k částečné obměně realizačního týmu. Klub angažoval i nového hlavního trenéra a také kádr se do určité míry proměnil, i když se převážně jedná o švédské hráčky, které jen přestoupily z jiných ligových týmů. Ročník ještě nezačal, takže teprve uvidíme, jak si to celé sedne a jak se nám povede v konfrontaci s těmi nejtěžšími soupeři.
Jak na Vás zatím působí tamní zázemí? V čem vnímáte největší rozdíl oproti tomu, na co jste byla zvyklá v Česku?
Jsem tu moc spokojená, a to jak se stadionem, tak i se zázemím celkově. Šatna je skvěle vybavená, do posilovny můžeme zajít, kdykoliv chceme, a navíc máme k dispozici i celoroční permanentku do veřejné posilovny. Klub mi zajistil také bydlení a musím říct, že se mi tu žije opravdu krásně. Örnsköldsvik je navíc ideálním místem na procházky. Často se chodím projít třeba k vodě nebo do místního parku.
Jak nyní zvládáte skloubit hokej se studiem?
Pokračuji ve studiu na obchodní akademii v Česku, mám ale domluvený individuální plán, takže si úkoly většinou zpracovávám sama a zhruba jednou měsíčně pak jezdím na přezkoušení.
Jaká panuje v klubu jazyková politika? Vystačíte si s angličtinou, nebo se učíte švédsky?
Hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina, i když švédské spoluhráčky mezi sebou samozřejmě hovoří švédsky. Už jsem i pochytila pár základních frází, ale jak říkám, angličtina zde úplně stačí.
Je za námi poslední turnaj Euro Hockey Tour před mistrovstvím světa. V průběhu sezony jsme se střelecky poměrně trápily, tentokrát se ale zdálo, že si všechno sedlo a gólově se nám začalo dařit. Čím to podle Vás je?
Myslím, že roli hrála i nervozita. Pro některé hráčky se totiž jednalo o premiéru v seniorské reprezentaci, kterou navíc převzal úplně nový realizační tým, takže nějakou dobu trvalo, než se vše stabilizovalo a než jsme si osvojily nový herní systém.
Mělo střelecké trápení v průběhu sezony velký vliv na celkovou pohodu v týmu? Cítíte teď, když se vám před mistrovstvím podařilo produktivitu výrazně zlepšit, určitou úlevu?
Je pravda, že naše sebevědomí předtím nebylo zrovna tam, kde jsme ho potřebovaly, takže jsme moc rády, že se nám podařilo střeleckou smůlu zlomit. Díky výkonům, které jsme v posledních dvou zápasech předvedly, se nám tak na mistrovství světa odjíždí s větším klidem.
Aneta Tejralová v nedávném rozhovoru zmiňovala, že jedním z prvků, na kterých pod Brianem Idalským pracujete, je větší zapojení obránkyň do ofenzivy a postup do útoku v pěti hráčkách. Jak tento systém vyhovuje Vám osobně?
Mně osobně tento herní styl velmi vyhovuje, protože patřím k obránkyním, které rády bruslí a podporují útok. Stejný přístup navíc uplatňujeme i v reprezentaci juniorek, takže se v něm cítím dobře.
Z mistrovství světa do osmnácti let už máte stříbro a dva bronzy, a patříte tak mezi zkušené hráčky a lídryně této kategorie. Na mistrovství světa dospělých se naopak ocitnete v pozici nejmladší členky českého týmu. Jak těžké je pro Vás přepínat mezi těmito dvěma naprosto odlišnými rolemi?
Je to velký rozdíl. U osmnáctek se ode mě očekává, že budu tým vést, pomáhat mladším holkám s aklimatizací v týmu a případně odpovídat na jejich dotazy. V seniorské reprezentaci se naopak snažím především naslouchat radám zkušenějších spoluhráček a vzít si z nich co nejvíc, abych se mohla neustále zlepšovat. Co se týče herního vytížení, tam už takový rozdíl nevnímám, protože i mezi seniorkami dostávám docela dost prostoru, což jsem původně ani nečekala.
Juniorský šampionát Vás čeká poměrně záhy po tom seniorském. Tentokrát se navíc uskuteční v Česku. Jak moc pro Vás domácí prostředí mění význam celého turnaje?
Jsem hrozně vděčná, že se tato příležitost naskytla, a těším se, že se na mě po dlouhé době budou moci přijít podívat i rodiče a kamarádi. Navíc myslím, že v Česku máme poměrně slušnou fanouškovskou základnu, která nás požene kupředu. Na druhou stranu je třeba se připravit na to, že na nás bude kladen větší tlak než obvykle. Za poslední tři roky jsme vždy přivezly nějakou medaili, takže mnoho lidí už tak nějak automaticky očekává, že se nám to podaří zopakovat i tentokrát, ale my samozřejmě víme, že to tak jednoduché nebude.
Máte před sebou sezonu, která pro Vás může být v mnoha ohledech přelomová. Co byste chtěla, aby Vám přinesla?
Mým primárním cílem bude etablovat se ve švédské lize a ukázat, že se dokážu prosadit i v konkurenci zkušenějších hráček. Nesmírně důležité pro mě bude také již zmiňované mistrovství světa juniorek. Jelikož se jedná o mou poslední sezonu v této věkové kategorii, chtěla bych ji zakončit tak, abych na ni mohla vzpomínat v dobrém. Velkým vrcholem bude samozřejmě i nadcházející mistrovství světa seniorek, i když se přiznám, že to vnímám spíše jako takovou odměnu navíc. Ještě nedávno by mě totiž ani nenapadlo, že si na takovém turnaji zahraji už tak brzy.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
