Článek
Zatímco národní tým se pod vedením nového trenéra Briana Idalského snaží po medailovém půstu pomalu znovu přiblížit evropskému vrcholu, třiadvacetiletá obránkyně sleduje vzestup evropské konkurence doslova z první ruky. Ve švédském Brynäs totiž našla prostředí, kde se ženský hokej těší podpoře klubu, médií i fanoušků a kde se jím hráčky mohou dokonce i živit. V rozhovoru popisuje, v čem by se Česko mohlo od Švédska inspirovat, co reprezentace potřebuje k návratu na pozici světové trojky i proč zatím odolává vábení zámořské PWHL.
Českou reprezentaci před pár měsíci převzal Brian Idalski. Jak na vás nový hlavní kouč zatím působí a co se po jeho příchodu změnilo?
Každý trenér do týmu vždy přinese novou strukturu. Momentálně se zaměřujeme především na systémovou a taktickou stránku. Přestože si to samozřejmě stále sedá, tak se v každém zápase snažíme plnit, co jsme si předsevzaly, a doufám, že to bude už jen lepší a lepší.
Když se ohlédneme o několik let nazpět za bronzovými úspěchy české reprezentace, panovala kolem týmu velká euforie a zdálo se, že bude pozice třetí světové velmoci dlouhodobě patřit právě nám. Pak ale přišel medailový půst. Čím si tento vývoj vysvětlujete? Je za ním především rostoucí konkurence, nebo sehrály roli i interní faktory?
Na jednu stranu si myslím, že je ve sportu docela běžné, že jste jednou nahoře a jednou dole, ale na druhou stranu v tom hraje roli právě i rostoucí kvalita naší bezprostřední konkurence. Především Švédky se už zhruba čtvrtým rokem výrazně zvedají a tamní ženský hokej celkově nabírá na síle. O to víc musíme na svém projevu zapracovat my. Před pár lety jsme se prezentovaly opravdu pěkným hokejem, měly jsme navrch, ale pak přišel určitý úpadek a v současné době se spíše trápíme. Věřím ale, že nový trenér může do týmu vnést čerstvý impulz, který tým opět nasměruje vzhůru.
Co podle vás Česko potřebuje udělat, aby se pevně usadilo na pozici světové trojky a dokázalo si ji dlouhodobě udržet?
To je poměrně obtížné téma. Pokud bych ale měla zmínit jednu konkrétní věc, tak bych poukázala na typický a dlouhodobý nešvar českého hokeje, kterým je špatná koncovka. Tam nás bota tlačí asi nejvíce. Jestliže bych měla mluvit obecněji, tak je nyní potřeba, abychom se ustálily jako evropská hokejová země číslo jedna a s přehledem pravidelně porážely evropské soupeře. Teprve až dosáhneme této mety, tak se můžeme koncentrovat na postupné přibližování se zámořským týmům.
Velmi dlouho jste jako jedna z mála dívek působila v dorostenecké extralize mezi chlapci. Co vám tato zkušenost dala a v čem vám následně pomohla při přechodu do ženského hokeje?
Chlapecká liga mě výborně vybavila především rychlostně, ale i fyzicky. Musela jsem zkrátka makat o dvě stě procent víc než kluci, abych se jim vyrovnala, a proto jsem pak byla na ženský hokej lépe připravená a mohla jsem ho hrát s mnohem větší lehkostí.
Na prahu dospělosti jste se z rodné země vydala hrát do Švédska. Můžete přiblížit, jaké tam má ženský hokej v současné době postavení?
Musím říct, že mi příchod do Švédska pomohl otevřít oči a dal mi na ženský hokej úplně jiný pohled. Největší rozdíl je v tom, že ve švédských klubech není ženský tým striktně oddělený od toho mužského, jak je to u nás v Česku, ale naopak spolu oba sektory úzce spolupracují a jejich organizace je propojená. Fungujeme zkrátka jako jeden klub, což se odráží i v tom, že mnoho doprovodných projektů, například autogramiády, absolvujeme právě spolu s mužským týmem.
Co se návštěvnosti týče, na domácí zápasy Brynäs pravidelně chodí přes pět set lidí, ale třeba na finále, které jsme hrály v předešlé sezoně, nám přišlo fandit dokonce sedm tisíc diváků. Podpora fanoušků i klubu je celkově naprosto neskutečná a já jsem moc ráda, že něco takového můžu ve Švédsku zažívat.
Co bychom podle vás v České republice mohli ze švédského modelu převzít?
Kluby by se mohly inspirovat právě již zmíněnou úzkou spoluprací mezi mužským a ženským úsekem. Myslím, že prvotní podnět by měl přijít shora, tedy od svazu, ale zároveň je samozřejmě důležité, aby kluby samy chtěly ženský hokej pozvednout. Právě vůle spolu s profesionalitou v Česku stále chybí. Švédsko sice před pár lety sestoupilo z elitní divize mistrovství světa, ale od té chvíle se švédský ženský hokej každým rokem posouvá výš a výš a v současné době je situace taková, že je tamní liga považována za druhou nejlepší na světě a hokejistky se už hokejem uživí, což platí i o Švýcarsku. Pokud tyto země chceme opět předstihnout, bude zkvalitnění české nejvyšší ligy nutné.
Jak velký rozdíl vidíte v mediálním pokrytí ženského hokeje ve Švédsku a v Česku? Je ženská SDHL ve švédských médiích běžnou součástí sportovního zpravodajství?
Ženský hokej dostává v médiích každým rokem stále větší prostor. Zápasy se nyní přesunuly z placené platformy na YouTube, aby byly dostupnější pro širší spektrum lidí. Přenosy navíc zahrnují i přestávkový program, který nabízí například rozhovory mezi třetinami nebo medailonky hráček. Také sponzoři a novináři se snaží angažovat a ženský hokej zviditelňovat. Na švédských sportovních webech si pravidelně můžete přečíst souhrny zápasů, rozhovory nebo jiné aktuální informace.
Mladé české hráčky dnes často volí mezi odchodem do Švédska a hraním v rámci amerického univerzitního systému. Pro jaký typ hráčky je podle vás vhodnější švédská cesta a komu by naopak mohla více sedět ta zámořská?
To je velmi složitá otázka. Myslím, že je k tomu potřeba přistupovat individuálně a u každé hráčky zvlášť posoudit, co by pro ni bylo nejlepší. V mém případě to bylo tak, že se mi naskytla příležitost hrát ve Švédsku a já se rozhodla ji využít. V té době nebyla možnost odejít do zámoří ještě až tak populární, navíc jsem nikdy nebyla studijní typ a nedokázala jsem si představit, že bych měla kvůli hokeji čtyři až pět let studovat na americké univerzitě. Na druhou stranu někoho může lákat naopak právě ta jistota, že bude mít čtyři až pět let jisté místo v univerzitním týmu.
Kdybyste se vy sama dnes mohla rozhodnout znova, tak byste tedy neměnila?
Neměnila. Švédsko mi dalo možnost se hokejem živit, takže tu jsem spokojená.
Patříte mezi nejlepší obránkyně působící mimo PWHL, přesto jste se na začátku roku rozhodla pokračovat ve Švédsku. Je prodloužení smlouvy v Brynäs potvrzením toho, že chcete dlouhodobě zůstat v Evropě, nebo jen zatím nenastal ten správný čas na PWHL?
Nechávám to otevřené. V tuto chvíli mi vyhovuje zůstat ve Švédsku a počkat, až sama ucítím, že nastal čas zkusit zámoří. V ženském hokeji navíc funguje draft trochu jinak než v mužském. Pokud bych se rozhodla, že chci PWHL vyzkoušet, stačilo by si najít agenta a přihlásit se do draftu. V podstatě je to teď jen na mně.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
