Článek
Ohledně respektu a slušného chování poslouchají ti mladší monology už od dětství - je naprosto samozřejmé, že ty jako mladší nesmíš staršímu nabídnout první, že si budete tykat, musíš starší osobu pustit sednout v tramvaji, atd.
A pak přichází nesmrtelné:
- „Je starší než ty“
- „Je to tvá matka/otec“
- „Je to rodina partnera/ky“
Všechny tyto osoby musíš bezvýhradně respektovat.
Výborně. Tak to budou respektovat i oni mě, že?
Aha, omyl. Oni mě respektovat nemusí, nemusí se vůči mně chovat slušně. Opravdu?
Abys měl/a můj respekt, musíš si ho zasloužit. Nebudu ti prokazovat respekt „jen tak“. Pokud já, jako další dospělá osoba nenabídnu tykání, neexistuje, že mě se jako mladšímu bude tykat, a já budu nadále vykat.
Slušnost a respekt nemá být automatickým doprovodem mládí vůči starším. Skutečně ne. Pokud se starší neumí chovat, respekt si nezaslouží.
Máme respektovat naše rodiče, protože nás přivedli na svět - a partnerovi, partnerčiny těžko říct, nejspíš proto, že přivedli na svět jeho, ji - ale oni nás respektovat nemusí? Nejsou povinni se k nám též chovat slušně?
Jestliže přivedu na svět dítě, mám povinnost ho zajistit, emočně, fyzicky i materiálně. Je to mé dítě, má láska, jež vzešla z lásky nás rodičů, partnerů - respekt i vůči této osobě, jež z nás udělala rodiče, by měl být též přítomný. Stejně jako je vůči partnerovi, partnerce, jež se rozhodl/a semnou žít, a miluje mne.
A rodiče partnera/partnerky?
- Tvé dítě si někoho vybralo. Někoho miluje, chce s ním žít, nebo už s ním dokonce žije - zcela přirozeně máš tu osobu respektovat, a chovat se k ní slušně. Pokud to neděláš, děláš si pouze problémy, a pokud se to pokoušíš házet na své dítě, či jeho lásku, projevuješ svůj nezralý, špatný charakter.
- Jsou to rodiče partnera, jistě. Dospělí lidé, tak jako ty - jste na stejné úrovni. Ty nejsi podřízen/á.
Slušnost má být všudypřítomná. Respekt zasloužený.
