Hlavní obsah
Rodina a děti

Od pokladu k přítěži aneb Měnící se pohled na děti dle věku

Foto: Pixabay

Jako rodič si všímám, že jak to nemáme my dospělí jednoduché kvůli různému škatulkování a stigmatizování dle věku, pohlaví apod., tak hůř jsou na tom děti, jež jsou společností vnímány pokaždé jinak dle věku.

Článek

A že to jiné vnímání dle věku je u nich radikální.

Berme (bohužel) zcela běžnou českou rodinu, a zcela běžné příbuzné a okolí.

Narodí se miminko. Tak to je poprask. Všichni ho chtějí vidět, chovat, co nejdříve sami hlídat. Jakmile chtějí rodiče trochu soukromí, a nedělat si z domova ZOO, aby se každý na toho ňunínka roztomilého podíval, případně někoho vyhodnotí jako zcela nevhodného, aby se u jejich dítěte vyskytoval, je zle.

Protože dítě si přece musí zvykat na jiné lidi (děti si pamatují jiné lidi a pořádně je vnímají cca tak od půl roku. Potřebují je od… moment, vy také každý potřebujete okolo sebe minimálně pět lidí, které uvidíte každý týden aspoň? No…), a protože přece ostatní chtějí mít taky radost a taky být u miminka (spousta lidí zapomíná, že miminko je živá bytost a je to dítě svých rodičů, není ani hračka, ani zvířátko v ZOO, aby si každý vyřvával, kdy, na jak dlouho a jak často bude u vás doma oxidovat u miminka)

Miminko je zkrátka adorované a každý se cítí být oprávněn se k němu hrozně hlásit a vyžadovat si s ním čas. Nadšení trvá tak do dvou, tří let (u hloupějších lidí nadšení z malého človíčka pomine do roka, jelikož už není tak roztomilé, protože vyrostlo), kdy nastává u dětí období vzdoru.

Najednou jsou společností (někdy i příbuznými) děti vnímány jako nutný přívažek rodičů, kteří to s nimi nějak musí vydržet (nejlépe doma, aby nikoho neobtěžovali, protože maličké dítě, jež neumí regulovat své emoce a mnohdy jiným způsobem vyjádřit své pocity, je přece hrozně na obtíž). Období vzdoru pak pomine, dítě povyroste, a jéje, je to roztomilý předškoláček, a malý školáček.

Bum, zase dítě povyroste, nastává předpubertální a pubertální období. Dítě si dovoluje podléhat hormonům a tím se trochu měnit, a hůř, dospívá, dovoluje si mít své názory. Nejlepším postojem, jež průměrně špatný rodič zaujímá, je jakoukoliv kritiku na sebe zaobalit do věty No jasně, puberťák, teď mu všechno vadí, a my rodiče jsme nejhorší.

Co takhle se snažit dětem porozumět, v každém věku? Dát si tu práci? Co takhle je přestat škatulkovat, a nelnout k nim pouze, když se chovají dle našich představ?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz