Článek
Dovolte mi také jeden příběh.
Mladá maminka chodí na předporodní kurzy, na předporodním kurzu jí je několikrát řečeno, že si do porodnice má vypracovat porodní plán a při registraci ho odevzdat. Dojatá maminka, potěšena tímto přístupem, si porodní plán vypracuje a v den porodu ho svědomitě ihned odevzdává. Porodní asistentka si ho přečte - jenže ouha, pak její pracovní doba končí, přichází jiná porodní asistentka, a ta se ani neobtěžuje nahlédnout.
Tudíž maminka prožívá den porodu a samotný porod naprosto odlišně, než jak žádala, aby ji v případě dobrého průběhu bylo umožněno, a ještě musí na porodním sále, po resuscitaci dítěte, jehož stav je způsoben chybným postupem personálu, tudíž sotva několik okamžiků po tom, co teprve zjišťuje, že je její dítě naživu, strpět další osoby, jež na porodním sále nejsou nijak zapotřebí.
Milí zdravotníci i široká veřejnost, co si do toho dovoluje krafat, by si měla uvědomit, že pokud to zdravotní stav maminky i miminka dovoluje, je matčino plné právo mít a mít dodržen porodní plán.
Je to vysoce intimní okamžik a obrovská zdravotní záležitost, kdo rodil, moc dobře to ví. Průměrná maminka s průměrným prahem bolesti, bez tišících prostředků u porodu fyzicky trpí natolik, až je to skutečně nelidské. Nemusíme mluvit o tom, jak se dítě přivádí na svět, a že okamžiky porodu, po porodu jsou opravdu plné emocí a naprosto jedinečné v životě.
Tudíž nerozumím tomu, jak si může jakýkoliv průměrně emočně inteligentní zdravotník říct, že ho obtěžuje, že si rodící matka něco přeje a nepřeje. Má na to plné právo, pokud to jí, nebo dítěti zdravotně neuškodí. Porod opravdu nemají být traumatizující jatka. A který zdravotník matce a dítěti z porodu trauma vytvoří, by měl okamžitě v práci skončit a jít makat za kasu.
