Článek
Pak to v drtivé většině případů jde hodně rychle dolů z kopce. Najednou je ostatním jedno, jak jí je, na co se kdy cítí, už není ten poklad - poklad přece už porodila. Najednou není ani krásná nositelka života - měla by co nejrychleji zhubnout ta poporodní kila!
Každý vyzvídá, kdy bude moct vidět miminko, kdy mu bude půjčeno miminko, sebemenší odchylka názoru novopečené maminky na starost o miminko a výchovu, než mají příbuzní a známí, je katastrofa.
Když dělá maminka všechno správně, nikdo nic neříká. Když dělá něco (údajně) špatně, okamžitě to má na talíři. Každého zajímá, jak se daří miminku - málokoho zajímá, jak se daří mamince, jak tu novou, velkou úlohu zvládá.
Nejedna žena zažije přijetí přítelovy/manželovy rodiny pouze tak na oko, jakmile porodí dítě, tak už přece jako inkubátor posloužila, tak má akorát skákat jak kdo pískne, a odevzdat své dítě, kdykoliv si kdo pískne.
Ženy, nové maminky, zažívají až depersonalizaci. Zkrátka na jejich pocitech a přáních už nijak nezáleží, mají dělat jen dokonalé chůvy svým dětem a to je vše, k čemu teď mají sloužit. Já pouze a jen souhlasím s tím, že žena, jež se rozhodne být matkou, se má mateřství věnovat naplno a přizpůsobit svůj život dětem - nesouhlasím ovšem s tím, že by najednou žena samotná ztratila svou hodnotu. Že je už pouze matka.
Je naprosto správné, a co si budeme povídat, slušné se k ženě chovat s respektem a láskou stejně tak jako předtím, než porodila dítě.
