Článek
V dnešní době už naštěstí drtivá většina společnosti chápe, že sexuální preference, orientaci si nikdo nevolí, nic ji nedokáže ovlivnit, a homosexualita už není nic zakázaného.
Přesto nás umí i v dnešní době šíleně překvapit, ne-li šokovat, když má nějaký herec veřejný coming out, a přizná, že je gay.
Na jednu stranu je to chyba nás, společnosti, že se něčemu takovému dokážeme divit. Spekulovat, a když se spekulace o něčí sexualitě potvrdí, můžeme být překvapení.
Na druhou stranu je to trochu chyba veřejně známých osobností, že ze svého coming out něco velkého dělají, a že vůbec něco takového přiznávají.
To, jakou mám sexualitu, má někoho zajímat? Mou povinností je snad přiznávat se, když je má sexuální orientace jiná, než heterosexuální?
Umíte si někdo představit, že by každý z nás měl jakousi povinnost, například v patnácti, někde veřejně vystoupit a vykřikovat, zda se mu líbí muži, či ženy?
Je to každého věc, a veřejný coming out je záležitost naprosto zbytečná. Zvlášť v dnešní době, kdy máme být snad dostatečně vyspělí a emočně inteligentní, abychom nedělali senzaci z toho, zda někdo preferuje ženy, či muže.
Jakmile se má člověk k něčemu přiznat, evokuje to, že se jedná o záležitost trapnou, vážnou, něco, co může mít dopad na ostatní.
Co je trapného, závažného či život měnícího ostatním na tom, že je někdo gay?
Naše společnost má před sebou v oblasti tolerance zjevně ještě mnoho práce, a veřejně známé osobnosti by neměli podporovat narativ, že odlišná sexuální orientace od heterosexuální je nějaká senzace.
