Článek
Smrt milovaného člověka otřese každou rodinou. Frank a jeho dcery se snažili vzpamatovat. Tina a Karen to nejspíš z pocitu naprostého zoufalství zkoušeli přes vyvolání ducha zesnulé maminky - snažili se s ní spojit, zjistit, že se neztratila úplně - a začali se dít věci.
Podivné zvuky. Otevíraly se dveře. Věci měnily místo.
Tina začala věřit, že v jejich domě straší - nevypadalo to na znamení od maminky, ale na něco zlého.
Když se na zrcadlech začaly objevovat vzkazy jako „Jsem tu a sleduju tě“, už jejich strach dosahoval hysterie.
Jednoho večera Tina uslyšela opět hluk z ložnice.
Zavolala na otce a poprosila ho, aby se na to šel podívat. Kupodivu vždy, když byl přítomný otec, zvuky a podivné úkazy přestaly. Frank Bowen, Tinin otec, otevřel jednu ze skříní své dcery a našel v ní kluka s obličejem pomalovaným kečupem a majonézou, s punkovým účesem a svírající Frankovu sekerku a klíč.
Frank ho zabouchl v pokoji a s dcerami utíkali. Tina pak vyskočila z okna ve druhém patře a běžela k sousedovi, aby zavolala policii. Když dorazila policie, podařilo se jim Franka a jeho dcery dostat ven bez úhony a důkladně prohledat interiér domu, ale vetřelce nenašli.
Bowenovi se z domu samozřejmě velice rádi a rychle odklidili - nejspíš tam někde ten kluk pořád byl.
Policie ho zadržela až za dva dny ve sklepě Bowenových.
Cestou domem si mohli prohlédnout nože zapíchané v rodinných fotografiích, tím získali jistotu, že se správně vracejí do domu, než aby pátrali jinde. Ve sklepě v malém trojúhleníkovém výklenku objevili Daniela LaPlanta - tudy se vždy dostával do stěn a stával se „neviditelným.“ Ihned putoval do nápravného zařízení pro mladistvé, kde strávil téměř celý rok. Pak za něho matka zaplatila kauci. Později spáchal svůj nejhorší zločin.
Kdo byl ten kluk ve zdi?
Daniel LaPlante vyrůstal v Townsendu, Massachusetts. Tvrdil, že ho otec i nevlastní otec zneužívali, stejně jako školní psycholog. Ve škole byl outsider – trpěl ADHD, dyslexií, nebyl schopen navazovat vztahy. Lidé si o něm šeptali, že je „divný“. Děsivě tichý. Nikam nezapadal.
Začal s drobnými vloupáními. Pak přišla posedlost dívkami – a s ní i nový level zvráceného chování.
Tinu Bowen si namlouval online, velmi přikrášlil popis svého vzhledu a jaký je jeho život, ale na prvním osobním setkání měla Tina jasno, že je Daniel někdo úplně jiný a nestála o něj. Také moc nepomohlo to, že se o něm začalo proslýchat, že se dopustil znásilnění - to pak jejich kontakt utnulo úplně.
Daniel se s odmítnutím nehodlal smířit. A tak začal žít v jejich domě. Jako parazit, stalker, dravec vyčkávající na svou kořist.
O rok později: Vraždy rodiny Gustafsonových
V prosinci 1987, rok po incidentu u Bowenových, vstoupil Daniel do domu Priscilly Gustafsonové. Byla to těhotná matka, učitelka. Když se její manžel vrátil domů, našel ji znásilněnou a zastřelenou v posteli. Jejich děti – sedmiletá Abigail a pětiletý William – byly utopeny ve vaně.
LaPlante byl policií vyslýchán asi dva dny po vraždách, ale v té době nebyl dostatek důkazů k jeho zatčení. Později téhož dne se policie vydala k LaPlanteovu domu, aby ho dále vyslechla, a když viděl, jak se policie blíží, LaPlante seskočil z verandy a uprchl. Bylo zahájeno pátrání, na kterém se podílela policie, policejní psi a vrtulníky.
Mezitím se LaPlante pěšky dostal k domu v sousedství, kde ukradl dodávku a krátce vzal jako rukojmí ženu, která dodávku vlastnila. Poté jel směrem na Ayer , kde si ho všiml a zastavil policista. LaPlante opustil vozidlo a utekl do skladu dřeva, kde majitelce vyhrožoval zbraní a poté se schoval v kontejneru. LaPlante byl poté zadržen dvěma policisty, kteří ho hlídali, než přijela posila, a poté byl LaPlante zatčen a vzat do vazby.
Odsouzený na doživotí
V roce 1988 byl Daniel LaPlante odsouzen k třem doživotním trestům. V dalších letech se pokoušel o přezkum trestu. V roce 2017 u soudu tvrdil, že „se změnil“, že „lituje“. Jenže soudci to nestačilo. Psycholog konstatoval antisociální poruchu. Empatie na nule. Lítost na nule. Daniel nejspíš už vězení nikdy neopustí - a dobře, že tomu tak je.
Zdroje:
