Článek
Karlovarský okresní soud vyhověl rodičům dětí a styk neupravil, což znamená, že bylo jen na rodičích, zda a jak budou jejich děti s babičkou trávit čas.
Následně ovšem odvolací Krajský soud v Plzni babičce vyhověl a rozhodl, že může vnoučata vídat pod dozorem jednoho z rodičů na pár hodin měsíčně.
Rodiče proti takovému rozhodnutí brojili až u Ústavního soudu s tím, že kontakt s babičkou by pro děti mohl být nebezpečný a je nežádoucí. Ve stížnosti připomněli i to, že jedno z dětí trpí autismem.
„To vyžaduje speciální přístup, respektování zajetých stereotypů a usilovnou práci na rozvoji intelektuálních schopností za použití speciálních hraček. Babička však používání těchto hraček odmítá, v problematice dětského autismu se nevzdělává a nepřispívá tak ke zlepšení zdravotního stavu nezletilé,“ stěžovali si rodiče.
Co zaznělo u soudu o takzvané babičce?
Znalecký posudek: Porucha osobnosti, manipulace, neochota ke spolupráci.
Soud na to řekne „Ale chovala se hezky, když jí děti půjčili.“
To můžeme také o násilnickém muži říct, „Hele, dneska manželku nezmlátil, takže z dneška vidíme, že žena ochránit nepotřebuje.“
„V nejlepším zájmu dítěte“
Tuhle větu si dnes můžete vytetovat na čelo. Používá se, kdykoli je třeba rodiče odstavit bokem.
Jenže otázka zní: kdo určuje ten nejlepší zájem?
Soud? Stát? Anebo ti, kteří se o dítě starají ve dne v noci, nejlépe ho znají a dítě je nejvíce miluje a důvěřuje jim?
Člověku by z některých soudních rozhodnutí bylo vážně zle. Uklidnit se může pouze a jenom tím, že za pár let se to vše obrátí: hezky se ukáže, že soud se může se svým rozhodnutím jít klouzat, a že děti nikdo nepřinutí, aby někoho měly rády.
Samy děti budou jistě od určitého věku schopné vnímat chování takzvané babičky, uvidí, jak se chová k jejich rodičům, a samy si z toho vyvodí závěry a názory. A ať si pak někdo náctiletému dítěti nutí styk s někým, koho vídat nechce.
Ona babička roku uvidí velice dobře, že náklonnost dětí si pliváním na rodiče a hysterčením po soudech nevymůže.
Jakožto laik vidím chybu u rodičů, že nařízený styk jednou měsíčně za své přítomnosti napadli. Ano, samozřejmě, vidět se s manipulátorkou a hysterkou nechtějí a nelze se jim divit. A je hrozné, že soud využívá v podstatě jejich dítě k tomu, aby je ke kontaktu s někým, koho jako dospělí svéprávní lidé vidět nechtějí, donutil.
Ovšem myslím si, že toto nařízení by se dalo strpět. Onu jakože babičku by to za chvíli přestalo bavit, vidět, že stejně si s dětmi nemůže dělat co chce a stejně je mít sama nikdy nebude. Ale jak říkám, zoufalství rodičů se dá více než pochopit.
Ještě když je jedno z dětí autistické a samozřejmě tím rodiče cítí zvýšenou potřebu toto dítě chránit a aktivně se mu z lásky přizpůsobovat. Což manipulativní hysterka samozřejmě dělat nebude.
Je to smutný případ a opět ukázka toho, jak se můžou soudy mnohdy plést do situace, kterou svým zásahem ještě zhorší a v podstatě trestají nevinné.
Ale v tomto případě, stejně jako v mnoha dalších obdobných, se takzvaná babička stejně vítězem nestane. Bude pro všechny okolo už navždy ten dobytek, který vlastní dítě honí po soudech, dobytek, jež využívá vnoučata jen jako svoje hračky a mstu, dobytek, jež si myslí, že může všechny ovládat.
A přitom jí čeká pouze jen osamělý život, až ty roky, kdy mají rodiče a děti nařízeno se s ní vídat, pominou, a neštěkne po ní pes. Až nebude koho soudně nutit se s ní vídat.
Zdroj:
