Článek
Hned na úvod - nebrojím tu proti všem provozovatelům restauračních zařízení. Do restaurace, kde je čisto, personál se umí chovat a která nabízí dobré jídlo nebo pivo, rád zajdu a posedím.
Nevadí mi - tedy podstatně - ani současné ceny - je třeba se smířit s tím, že možnost navštívit restauraci není základní lidské právo, ba ani potřeba. Restaurační služby se nám pomalu přesouvají do sféry mírného luxusu a vzhledem k cenám energií, nájmů a podobně se není co divit cenové politice, kterou prostě musí nastavit výše, než bychom si třeba přáli.
Problém ale nastává ve chvíli, kdy si restauratéři neuvědomují, že když provozují luxusní služby, musí se podle toho taky chovat. Takoví nemají ve světě pohostinství co dělat.
A už vůbec tam nemají co dělat vyčůránci, kteří během konání letošního MS v ledním hokeji (platí ovšem obecně pro jakoukoliv jinou, podobnou příležitost) napálí ceny, a je jedno jestli piva, nebo čehokoliv jiného.
Zatímco normální hospodští a restauratéři mají radost, že díky větší návštěvnosti svých zařízení vydělají - poctivě - o něco víc, tyto odporné obdoby veksláků z doby socialismu si řeknou „no co, tak je natáhnu, přilezou tak jako tak, žízeň a hlad mít budou a za pár dní na to zapomenou…“
Nenechme je, aby jim to prošlo. Takováto parodie na restauratéra tu opravdu nemá co dělat. Pokud k něčemu podobnému ve vašem okolí došlo, je na místě konkrétní podnik potrestat. Což se provede jednoduše, stačí tam přestat chodit. A ideálně napovědět i dalším, třeba v recenzích na podniky na veřejně přístupných mapách, sociálních sítích a webech.
Kdo tohle dělá, nezaslouží si od nás dostat už ani korunu - kdo chce mít všechno, nemá nic. Nenažranost se nesmí vyplácet - a kdo se dá touto cestou, zaslouží si jen jediné.
Po zásluze zkrachovat.
