Článek
Baron von Münchhausen se totiž nestal slavným jako vojevůdce či politik, ale jako vypravěč příběhů, které se vzpírají realitě a přesto přežily staletí.
Skutečný Münchhausen byl vzdělaný šlechtic a důstojník. V mládí sloužil v ruské armádě a účastnil se válek proti Osmanské říši. Procestoval vzdálené kraje, poznal vojenský život, cizí kultury i nebezpečí bojišť. Po návratu do rodného Německa se usadil na svém statku a vedl klidný život venkovského šlechtice. Právě tehdy se naplno projevil jeho vypravěčský talent.
U stolu, mezi přáteli a hosty, začal líčit své zážitky – ovšem s výraznou dávkou fantazie, nadsázky a suchého humoru. Vyprávěl o tom, jak letěl na dělové kouli nad bitevním polem, jak se i s koněm vytáhl z bažiny za vlastní vlasy, jak se ocitl na Měsíci nebo jak jednou sekl jelena tak šikovně, že mu mezi parohy vyrostl ovocný strom. Vše podával s naprostou vážností, jako by šlo o obyčejné události všedního dne.
Baron baví hosty, ze série pohlednic od Oskara Herrfurtha
Tyto historky měly původně sloužit pouze jako společenská zábava. Nikdo tehdy netušil, že se z nich stane literární fenomén. V roce 1785 vydal německý učenec Rudolf Erich Raspe knihu Podivuhodná dobrodružství barona von Münchhausena, v níž tyto příběhy shromáždil, upravil a rozšířil. Publikace zaznamenala obrovský úspěch, byla překládána do dalších jazyků a baronova sláva se začala šířit Evropou.
Sám Münchhausen však z popularity nadšený nebyl. Vadilo mu, že je veřejně vykreslován jako lhář a výstřední postava, přestože on sám své vyprávění chápal jako ironickou hru a vědomé přehánění. Skutečný člověk a literární hrdina se tak definitivně rozešli – a zatímco baron z masa a kostí dožil v ústraní, jeho papírová podoba se vydala na dlouhou cestu světovou kulturou.
Postava barona von Münchhausena se natolik vryla do kulturní paměti Evropy, že jeho jméno proniklo dokonce i do lékařské terminologie. Takzvaný Münchhausenův syndrom označuje psychickou poruchu, při níž si člověk úmyslně vymýšlí nemoci či dramatické životní příběhy, aby na sebe upoutal pozornost.
Paradoxem zůstává, že skutečný baron žádnou podobnou poruchou netrpěl – jeho historky byly vědomou hrou s nadsázkou a ironií. V českém prostředí je tato postava dodnes známá především jako baron Prášil, symbol člověka, který se nebojí popustit uzdu fantazii a s vážnou tváří vyprávět to, co se nikdy nestalo, a přesto to dává smysl.
Baron von Münchhausen zemřel roku 1797, ale jeho literární život pokračuje dodnes. Jeho příběhy se dočkaly nespočtu vydání, filmových adaptací i divadelních zpracování. Z českých počinů můžeme připomenout například film z roku 1940 Když Burian prášil s Vlastou Burianem nebo Baron Prášil z roku 1961 od režiséra Karla Zemana.
A pokaždé, když se někdo s lehkým úsměvem pustí do neuvěřitelného vyprávění, znovu ožívá duch muže, který se dokázal vytáhnout z bažiny za vlastní vlasy – a tím nám možná připomíná, že svět bez fantazie by byl mnohem méně veselým místem.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku
ČSFD.cz (https://www.csfd.cz/film/3086-kdyz-burian-prasil/prehled/)
Britnaice.com (https://www.britannica.com/topic/Baron-Munchausen)
Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Baron_Munchausen)
Youtube.com (https://www.youtube.com/watch?v=aeDF_OvQtPk&list=RDaeDF_OvQtPk&start_radio=1)
Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Factitious_disorder_imposed_on_self)
