Hlavní obsah
Lidé a společnost

Leonardo da Vinci: muž, který tak trochu minul dobu, ve které se narodil

Foto: Leonardo da Vinci, Public domain, via Wikimedia Commons

Když se řekne Leonardo da Vinci, většina lidí si automaticky vybaví slavnou Monu Lisu nebo monumentální Poslední večeři.

Článek

Jenže redukovat Leonarda da Vinci na pouhého malíře znamená nepochopit podstatu jeho osobnosti. Byl to člověk, který jako by nedokázal existovat v jedné roli. Umělec, který studoval těla mrtvých. Inženýr, který kreslil létající stroje v době, kdy lidé sotva chápali zákony pohybu. Myslitel, který se neptal co to je, ale ptal se proč to je a jak to funguje.

Narodil se roku 1452 jako nemanželský syn notáře a venkovské ženy. V tehdejší společnosti to znamenalo určité omezení, ale v jeho případě mu to paradoxně otevřelo dveře. Nemusel pokračovat v rodinné profesi a nebyl svázán očekáváním. Mohl pozorovat svět bez předem daného směru. A právě tato svoboda se stala základem jeho výjimečnosti.

Leonardo nebyl jen talentovaný. Byl posedlý. Jeho mysl neustále generovala otázky, které ostatní ani nenapadly. Ve svých zápisnících se zabýval tím, jak proudí voda, proč mají ptáci takovou strukturu křídel, jak fungují svaly nebo proč lidská tvář vyjadřuje emoce tak, jak je vyjadřuje. Šlo o jakousi snahu pochopit realitu jako celek.

Zanechal po sobě tisíce stran poznámek, psaných často zrcadlově, zprava doleva. Tento zvláštní způsob psaní bývá vysvětlován tím, že byl levák, ale dodnes působí téměř záhadně. Jako by jeho myšlení opravdu probíhalo opačným směrem než u většiny lidí.

Jeho zájem o lidské tělo byl na svou dobu až znepokojivý. Prováděl pitvy, detailně kreslil svaly, šlachy i orgány. Výsledkem byly anatomické studie tak přesné, že by obstály i v moderních učebnicích. Jeho slavný Vitruviánský muž není jen uměleckým dílem – je to vizuální manifest propojení matematiky, biologie a estetiky.

Foto: Leonardo da Vinci, Public domain, via Wikimedia Commons

Vitruviánský muž (cca 1485)

Vedle toho navrhoval stroje, které jeho současníci nemohli pochopit. Létající mechanismy, předchůdce padáků, obrněná vozidla nebo potápěčské vybavení. V jeho náčrtech se objevují principy, které se naplno uplatnily až o stovky let později. A právě tady vzniká jeden z největších paradoxů jeho života. Leonardo byl génius, jehož myšlenky jeho vlastní doba nedokázala využít.

Jeho osobní život byl stejně neobvyklý jako jeho práce. Nikdy se neoženil, neměl děti a jeho vztah k sexualitě byl, podle dochovaných poznámek, spíše odmítavý. V mládí byl obviněn ze sodomie, což byla v té době velmi vážná záležitost, i když případ skončil bez rozsudku. Zdá se, že tento moment ho hluboce ovlivnil a vedl k ještě větší uzavřenosti.

Zajímavé je také jeho vnímání zvířat. Podle dobových svědectví kupoval ptáky v klecích jen proto, aby je mohl vypustit na svobodu. Existují indicie, že byl vegetariánem, což bylo v renesanční Evropě naprosto výjimečné. V kontrastu s tehdejší brutalitou světa působí jeho vztah k živým bytostem až překvapivě moderně.

A pak je tu jeho zvláštní slabost pro nedokončené věci. Leonardo byl známý tím, že projekty opouštěl ve chvíli, kdy ho začaly lákat nové myšlenky. Některé obrazy vznikaly roky, jiné zůstaly navždy rozpracované. Moderní pohled by možná hovořil o mysli zahlcené nápady, o genialitě, která sama sobě nestačí, nebo že by ADHD?

Jeho vztah s učedníkem Salaìnem, kterého sám označoval za problematického a nespolehlivého, trval desítky let. Navzdory stížnostem si ho Leonardo držel nablízku, což naznačuje hlubší, komplikovaný vztah, který dodnes vzbuzuje otázky.

Kolem Leonarda se postupně vytvořila aura téměř nadlidské bytosti. Některé moderní spekulace ho vykreslují jako někoho, kdo byl napojený na vyšší vědomí nebo přinášel znalosti, které neodpovídaly jeho době. Historie pro taková tvrzení nemá důkazy, ale samotná jejich existence něco vypovídá. Že jeho mysl byla natolik výjimečná, že ji lidé jen těžko zařazují do běžného lidského rámce.

Leonardo da Vinci zemřel 2. května 1519 ve Francii. Podle legendy v náručí krále, i když pravdivost tohoto příběhu zůstává nejistá. Jisté je něco jiného. Tehdy odešel člověk, který viděl svět jinak než ostatní a dost možná už se od té doby takový nenarodil.

Nejspíš nebyl bytostí z jiného světa. Možná byl jen extrémním příkladem toho, co dokáže lidská mysl, když není omezena jedním směrem. Ale právě to je na něm nejznepokojivější i nejkrásnější zároveň.

Protože pokud byl Leonardo člověk, pak jsou hranice lidského potenciálu mnohem dál, než si připouštíme.

*

Zdroje využité k tvorbě tohoto článku:

Britannica.com (https://www.britannica.com/biography/Leonardo-da-Vinci)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Leonardo_da_Vinci)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Personal_life_of_Leonardo_da_Vinci)

Museum o f Science (https://www.mos.org/leonardo/activities/mirror-writing.html)

Epochaplus.cz (https://epochaplus.cz/genius-tisicileti-leonardo-da-vinci-8-veci-ktere-jste-o-nem-netusili/)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz