Článek
Není divu. Média často informují právě o policejních raziích na nelegálních tržištích nebo o dopadených kyberzločincích. Jenže takový obraz je jen částí skutečnosti. Darkweb totiž nevznikl proto, aby pomáhal zločincům. Jeho původní myšlenka byla překvapivě opačná - chránit soukromí lidí a umožnit bezpečnou komunikaci tam, kde je svoboda projevu potlačována.
Jak tedy Darkweb vznikl? Proč byl zpřístupněn veřejnosti? A proč ho dnes využívají jak zločinci, tak novináři, aktivisté či disidenti?
Tři patra internetu
Nejprve je dobré pochopit, že internet není jen to, co najdeme přes Google.
První vrstvu tvoří surface web, tedy běžný internet, který denně používáme. Jsou to zpravodajské servery, e-shopy, sociální sítě nebo stránky firem. Vyhledávače je dokážou indexovat a snadno je najdeme.
Pod ním se nachází mnohem rozsáhlejší deep web. Ten není nelegální. Pouze není veřejně přístupný. Patří sem například internetové bankovnictví, e-mailové schránky, databáze univerzit, zdravotnické systémy nebo interní firemní dokumenty. Přístup do nich je chráněn heslem nebo jiným ověřením.
A teprve malou část deep webu představuje dark web (Darkweb). Ten využívá speciální anonymizační sítě, z nichž nejznámější je síť Tor. Stránky na ní mají adresy končící příponou .onion a běžný webový prohlížeč je neotevře.
Vojenský projekt, který měl chránit soukromí
Historie dark webu sahá do poloviny 90. let minulého století. Výzkumníci z americké U. S. Naval Research Laboratory hledali způsob, jak umožnit bezpečnou komunikaci bez prozrazení identity odesílatele i příjemce. Vznikla technologie nazývaná onion routing neboli „cibulové směrování“.
Princip je poměrně elegantní. Data neputují přímo z počítače uživatele na cílový server, ale procházejí přes několik náhodně vybraných uzlů po celém světě. Každý z nich zná pouze předchozí a následující článek řetězce, nikoli celou cestu. Díky několika vrstvám šifrování připomínajícím slupky cibule je velmi obtížné zjistit, odkud komunikace skutečně pochází. Tato technologie se později stala základem projektu Tor (The Onion Routing). Vývojáři ji následně zveřejnili jako open source a začala ji provozovat nezisková organizace Tor Project.
Proč byl Tor uvolněn pro veřejnost?
Možná vás napadne otázka: proč by vláda zveřejnila technologii, která umožňuje anonymitu?
Důvod je překvapivě jednoduchý. Kdyby síť používali pouze tajní agenti nebo vojáci, byli by snadno rozpoznatelní. Každý anonymní provoz by okamžitě vzbuzoval podezření.
Aby systém skutečně fungoval, potřeboval tisíce až miliony běžných uživatelů. Čím více lidí síť používá, tím lépe se v ní ztratí každý jednotlivý uživatel. Právě proto byl Tor zveřejněn jako otevřený projekt, jehož zdrojový kód může kdokoli kontrolovat a ověřovat.
Nejen zločinci, ale i lidé bojující za svobodu
Veřejnost si dark web spojuje hlavně s nelegální činností. Je pravda, že anonymita přitahuje i kriminální prostředí. V minulosti zde fungovala tržiště s drogami, padělanými doklady nebo odcizenými daty či dokonce s dětskou pornografií. Právě kvůli těmto případům se dark web pravidelně objevuje v televizních zprávách.
To ale není celý příběh.
Ve státech s autoritářskými režimy představuje Tor doslova záchrannou síť. Novináři díky němu mohou komunikovat se svými zdroji, aniž by odhalili jejich totožnost. Disidenti mohou zveřejňovat informace o porušování lidských práv. Aktivisté se mohou spojovat navzdory státní cenzuře. Obyvatelé zemí, kde jsou blokovány nezávislé zpravodajské weby, získávají přístup k informacím, které by jinak nikdy neviděli.
Stejnou technologii využívají také takzvaní whistlebloweři - lidé upozorňující na korupci či jiné nezákonné jednání ve firmách nebo státních institucích.
Anonymita není totéž co beztrestnost
Mnoho lidí si myslí, že na dark webu je každý zcela nepolapitelný. To ale není pravda.
Anonymizační síť sice výrazně ztěžuje dohledání uživatele, ale lidé dělají chyby a ty bývají mnohem silnější stopou, než samotná technologie. Policie po celém světě opakovaně dopadla provozovatele známých darknetových tržišť právě proto, že udělali chybu - použili stejnou e-mailovou adresu, propojili svou skutečnou identitu s anonymní činností nebo se dopustili jiné bezpečnostní chyby.
Dark web tedy není kouzelný plášť neviditelnosti. Je to nástroj. A stejně jako každý jiný nástroj může být použit k dobrým i špatným účelům.
Budoucnost anonymního internetu
S rostoucím množstvím sledování na internetu získávají technologie chránící soukromí stále větší význam. Reklamní společnosti shromažďují data o našem chování, některé státy monitorují komunikaci svých občanů a kybernetické útoky jsou na denním pořádku.
Dark web ani Tor nejsou řešením pro každého. Pro běžného uživatele představuje mnohem důležitější ochranu používání silných hesel, dvoufaktorového ověřování nebo šifrovaných komunikačních aplikací. Přesto existence anonymních sítí plní důležitou společenskou roli. Připomíná totiž, že právo na soukromí není výsadou zločinců, ale jedním ze základních principů svobodné společnosti.
Možná právě proto je dark web jedním z nejrozporuplnějších výdobytků moderního internetu. Jedni v něm vidí útočiště kriminality, druzí poslední bezpečný prostor pro svobodnou komunikaci.
Pravda nespíše leží někde mezi. Stejná technologie může sloužit obchodníkovi s drogami i novináři odhalujícímu korupci. Sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Rozhodující je vždy člověk, který ji používá.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Temn%C3%BD_web)
Tor project (https://www.torproject.org/about/history/)
Tor project (https://support.torproject.org/about-tor/how-tor-works/overview/)
Vodafone.cz (https://www.vodafone.cz/bezpecne-pripojeni/rady-a-tipy/co-je-dark-web-a-proc-neni-pro-kazdeho/?srsltid=AfmBOopahM0dhJ3kGvsLZONk70kPcpNT8r6DtqFYTOhLvcvLXpBtfRJ7)
