31. ledna - 13. dodatek Ústavy USA, schválený Kongresem

Ve starověku bylo otroctví běžné ve většině známých kultur – od Mezopotámie, přes Egypt a Řecko až po Římskou říši. Otroci byli váleční zajatci, dlužníci nebo lidé narození do otroctví. Aristoteles považoval některé lidi za „otroky od přírody“ a římské právo chápalo otroka jako majetek bez právní osobnosti. Podobný přístup přetrval i ve středověku, byť se v Evropě postupně proměňoval v nevolnictví.

Zásadní zlom nastal s evropskou kolonizací Ameriky. Plantážní hospodářství, založené na pěstování cukrové třtiny, bavlny a tabáku, vytvořilo obrovskou poptávku po levné pracovní síle. Výsledkem byl transatlantický obchod s otroky, během něhož bylo mezi 16. a 19. stoletím násilně odvlečeno z Afriky přibližně 12 milionů lidí. Miliony z nich cestu přes oceán nepřežily.

Odpor proti otroctví se začal výrazněji formovat v 18. století, v době osvícenství. Myšlenky rovnosti, lidských práv a přirozené svobody postupně nabourávaly staré pořádky. Významnou roli sehrály také náboženské skupiny, zejména kvakeři (z anglického Quakers), kteří považovali otroctví za morálně nepřijatelné.

Jedním z prvních velkých kroků bylo zrušení obchodu s otroky v Britském impériu roku 1807. Samotné otroctví však přetrvávalo dál. Teprve roku 1833 schválil britský parlament zákon o jeho úplném zrušení. Tento akt měl obrovský symbolický význam – Británie byla tehdy světovou velmocí a její rozhodnutí ovlivnilo další státy.

Nejznámějším milníkem v dějinách zrušení otroctví je bezesporu 13. dodatek Ústavy Spojených států amerických, schválený Kongresem 31. ledna 1865. Otroctví zde bylo jedním z hlavních důvodů krvavé občanské války mezi Severem a Jihem. Pro jižní státy představovalo ekonomický základ, zatímco severní státy jej stále více odmítaly jako nemorální a neudržitelné.

Abraham Lincoln, často vnímaný jako symbol emancipace otroků, původně neusiloval o jeho okamžité zrušení, ale o zachování Unie. Přesto se během války ukázalo, že bez radikálního kroku není možné konflikt ukončit. Emancipační proklamace z roku 1863 a následný ústavní dodatek znamenaly formální konec otroctví v USA. Skutečná svoboda však přišla pomalu a za cenu dlouhého boje proti segregaci a rasismu.

Zrušení otroctví neznamenalo automaticky rovnost. V mnoha zemích byli bývalí otroci ponecháni bez půdy, vzdělání i politických práv. Vznikaly nové formy útlaku – nucené práce, rasové zákony, ekonomická závislost. Přesto byl tento krok zásadní: poprvé v dějinách moderního světa se oficiálně uznalo, že vlastnictví člověka člověkem je nepřijatelné.

Poslední země zrušily otroctví až ve 20. století. Mauritánie tak učinila oficiálně roku 1981. A i dnes se hovoří o „moderním otroctví“ – obchodování s lidmi, nucené práci či sexuálním vykořisťování. To připomíná, že boj za lidskou důstojnost není nikdy definitivně vyhraný.

Zrušení otroctví je jedním z největších morálních vítězství lidstva. Ne proto, že by odstranilo nespravedlnost ze světa, ale proto, že jasně pojmenovalo hranici, za kterou už civilizace nesmí ustoupit. Připomíná nám, že pokrok není samozřejmý a že empatie, odvaha a schopnost postavit se za druhé jsou hodnoty, které je třeba znovu a znovu obhajovat.

Svoboda, kterou dnes považujeme za přirozenou, byla vykoupena utrpením milionů lidí. Právě proto má smysl se k příběhu zrušení otroctví vracet – nejen jako k historickému faktu, ale jako k varování i inspiraci pro současný svět.

Bohužel, v mnoha částech světa otroctví stále existuje.

*

Zdroje využité k tvorbě tohoto článku:

Britannica.com (https://www.britannica.com/summary/slavery-sociology)

Britanica.com (https://www.britannica.com/topic/slavery-sociology/Ways-of-ending-slavery)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Thirteenth_Amendment_to_the_United_States_Constitution)

Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvake%C5%99i)

Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Emancipa%C4%8Dn%C3%AD_proklamace)

Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Abraham_Lincoln)