Hlavní obsah
Věda a historie

8. únor 1924 se poprvé zavřely dveře plynové komory. Co následovalo, děsí dodnes

Foto: Shelka04 na en.wikipedii, Licence CC BY 3.0, via Wikimedia Commons

Dne 8. února 1924 se ve Spojených státech amerických odehrála událost, která se později stala symbolem nebezpečného spojení technického pokroku, státní moci a hlavně smrti.

Článek

Ve věznici Nevada State Prison v Carson City byl popraven muž jménem Gee Jon, čínský přistěhovalec odsouzený za vraždu. Šlo o první popravu plynovou komorou v moderních dějinách. Metoda, která měla představovat „humánnější“ alternativu k oběšení či elektrickému křeslu, se zapsala do historie způsobem, který si tehdejší zákonodárci pravděpodobně nedokázali představit.

Foto: Nevadská státní věznice, Public domain, via Wikimedia Commons

Gee Jon

Iluze humánnosti

Myšlenka použití plynové komory vznikla na počátku 20. století v době, kdy se západní společnosti snažily trest smrti „civilizovat“. Smrtící plyn – konkrétně kyanovodík – měl zajistit rychlou a údajně bezbolestnou smrt. Realita však byla odlišná. Samotná první exekuce byla technicky problematická a smrt nebyla ani rychlá, ani klidná. Svědectví z pozdějších poprav popisují dlouhé minuty dušení, křečí, paniky a viditelného utrpení.

Navzdory tomu byla plynová komora v několika amerických státech používána po desetiletí. Postupně se však hromadily pochybnosti, zda takový způsob popravy není v rozporu s ústavním zákazem krutého a neobvyklého trestu. V druhé polovině 20. století začaly Spojené státy od této metody ustupovat, až byla prakticky nahrazena smrtící injekcí.

Zlom, který změnil význam plynových komor

Zatímco v americkém kontextu zůstaly plynové komory relativně okrajovou součástí trestního systému, během druhé světové války se tento technický prostředek stal nástrojem masového vyhlazování. Nacistické Německo využilo principu usmrcení plynem k realizaci jednoho z největších zločinů v dějinách lidstva – holokaustu.

Od roku 1941 začali nacisté systematicky testovat a následně zavádět metody hromadného zabíjení pomocí plynů. V koncentračních a vyhlazovacích táborech byly zřizovány plynové komory, jejichž jediným účelem byla smrt. Zatímco první experimenty probíhaly na válečných zajatcích a nemocných vězních, velmi brzy se cílem stali Židé, Romové a další skupiny označené nacistickou ideologií za nežádoucí.

Plynové komory v koncentračních a vyhlazovacích táborech

Jedním z prvních míst, kde byl k zabíjení použit plyn Zyklon B, byl tábor Auschwitz I. V září 1941 zde bylo zavražděno několik stovek sovětských zajatců a nemocných vězňů. Zyklon B, původně určený k dezinfekci a hubení škůdců, se ukázal jako mimořádně „účinný“ – a právě tato děsivá efektivita vedla k jeho masovému nasazení.

Plynové komory byly často maskovány jako sprchy či dezinfekční místnosti. Oběti byly klamány, aby nedošlo k panice, a celé rodiny – včetně malých dětí – vstupovaly do místností v domnění, že projdou hygienickým procesem. Po uzavření dveří byl do prostoru vpuštěn plyn. Smrt obvykle nastávala v řádu minut, ale byla provázena extrémním utrpením, chaosem a zoufalstvím.

V táborech jako Treblinka, Sobibor a Belzec byl používán oxid uhelnatý z motorů, zatímco v Auschwitz-Birkenau a Majdanku se masově používal Zyklon B. Tyto tábory nebyly primárně pracovními zařízeními – jejich hlavním účelem bylo okamžité vyvražďování deportovaných osob.

Foto: Cezary p., CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Interiér plynové komory v Majdanku

Rozsah zvěrstev

Historici odhadují, že v plynových komorách bylo zavražděno více než 1,3 milionu lidí, převážně Židů. Plynové komory se staly symbolem průmyslového zabíjení, kde byla smrt organizována s logistickou přesností: transporty, selekce, usmrcení, spalování těl. Vše probíhalo jako součást „efektivního systému“, který zbavoval oběti lidskosti ještě před jejich smrtí.

Použití plynů však nebylo jediným zvěrstvem. Vězni v koncentračních táborech umírali na následky hladu, nemocí, vyčerpání z nucených prací, lékařských experimentů a brutálního zacházení. Plynové komory však zůstaly nejvýraznějším symbolem tohoto zla – místem, kde se technika a ideologie spojily v absolutní popření lidské důstojnosti.

Dědictví plynových komor

Po válce se plynové komory staly klíčovým důkazem při norimberských procesech. Svědectví přeživších, dokumentace i fyzické pozůstatky těchto zařízení ukázaly světu skutečný rozsah nacistických zločinů. Od té doby jsou plynové komory vnímány jako varování před tím, kam může vést dehumanizace, slepá poslušnost a zneužití moci.

Ironií dějin zůstává, že technologie původně zamýšlená jako „humánnější“ forma popravy se stala nástrojem masové genocidy. První poprava v Nevadě tak dnes není jen historickou kuriozitou, ale temným předělem, který připomíná, že žádná technická inovace není morálně neutrální – záleží vždy na tom, kdo ji drží v rukou.

*

Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Gee_Jon)

Britannica.com (https://www.britannica.com/topic/gas-chamber)

Auschwitz.org (https://www.auschwitz.org/en/history/auschwitz-and-shoah/gas-chambers)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Gas_chamber)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz