Článek
Uprostřed vyprahlé krajiny severozápadní Saúdské Arábie stojí útvar, který působí téměř absurdně. Dvě obrovské části kamene se tyčí vedle sebe, každá spočívá na malém skalním podstavci a mezi nimi vede téměř dokonale svislá mezera.
Jako by někdo vzal gigantickou pilu nebo laser a kámen jednoduše rozpůlil.
Jmenuje se Al Naslaa a nachází se přibližně 50 kilometrů jižně od oázy Tayma v provincii Tabuk. Skalní útvar je vysoký přibližně osm metrů a jeho dvě části vypadají natolik pravidelně, že fotografie této lokality pravidelně vyvolávají otázku jak mohla něco takového příroda vytvořit.
Al Naslaa je tvořena pískovcem. Na první pohled je však neuvěřitelné především to, jak rovná je její centrální spára. Geologové pro podobnou přirozenou prasklinu používají pojem joint, tedy puklina v hornině, při jejímž vzniku nedošlo k významnému posunu jedné části vůči druhé.
A právě přirozené pukliny mohou být překvapivě rovné.
Hornina totiž není dokonale homogenní materiál. Uvnitř mohou existovat slabší linie a napětí, podél kterých se začne postupně vytvářet prasklina. Jakmile jednou vznikne, další geologické procesy ji mohou rozšiřovat.
U Al Naslaa se proto nabízí scénář, při kterém nejprve vznikla přirozená puklina a následné působení počasí, vody, větru a dalších procesů ji postupně zvýrazňovalo. Jedna z možností dokonce počítá s pohybem podloží.
Mohlo jít o proces trvající nesmírně dlouhou dobu.
Vítr jako obří bruska
Poušť není geologicky mrtvé místo. Naopak.
Vítr neustále přenáší drobná zrníčka písku, která mohou působit jako miniaturní brusivo. Po tisíce, desetitisíce nebo miliony let dokáže takový proces výrazně změnit tvar skály.
A Al Naslaa je krásným příkladem toho, jak může příroda vytvořit tvary, které lidskému oku připadají až nepřirozeně pravidelné.
Zvláštní jsou především spodní části obou bloků. Zatímco horní část kamene zůstala mohutná, pod ní se postupně vytvořily úzké skalní „nožičky“.
Tento typ tvarování je možné vysvětlovat rozdílnou odolností horniny a zvětráváním. Chráněnější spodní části navíc mohou být ovlivňovány vlhkostí a chemickým zvětráváním jinak než exponovaný povrch.
Výsledkem je něco, co vypadá téměř jako socha. Jenže sochařem nebyl člověk, nýbrž jím byla geologie.
Saúdská oficiální encyklopedie Saudipedia uvádí u Al Naslaa přibližné stáří 400 milionů let. To je údaj, který se často objevuje v článcích o tomto útvaru. To ale neznamená, že před 400 miliony let vznikl současný tvar Al Naslaa.
Je potřeba rozlišovat stáří samotné horniny a stáří jejího dnešního vzhledu. Pískovec mohl vzniknout ve velmi dávné geologické minulosti, zatímco jeho současný tvar se utvářel postupně působením puklin, eroze, zvětrávání a pohybů horninového masivu.
Je to podobné jako u lidmi vytesané sochy, stáří mramoru a stáří sochy nejsou totéž.
Druhá záhada
Kdyby byla Al Naslaa pouze podivně rozpůleným kamenem, už sama o sobě by byla pozoruhodná. Jenže její povrch je pokrytý petroglyfy. Rytinami vytvořenými lidmi před mnoha staletími či tisíciletími.
Najdeme zde zobrazení zvířat i lidských postav a další rytiny. Saúdské zdroje uvádějí mezi nápisy také tzv. thamúdské nápisy a některé datují přibližně do doby před 3 000 lety.
A to celé místo mění. Najednou nestojíme pouze před geologickou kuriozitou. Stojíme před kamenem, který byl součástí lidské krajiny po tisíce let. Lidé, kteří kolem něj procházeli, viděli stejnou poušť. Stejnou skálu. Stejnou podivuhodnou puklinu. A někteří z nich se rozhodli zanechat na jejím povrchu své obrazy a nápisy.
Al Naslaa se nachází v oblasti Taymy, místa s mimořádně dlouhou lidskou historií.
Tayma byla významnou oázou a zastávkou na starověkých obchodních trasách. Archeologické nálezy dokazují lidskou přítomnost v oblasti už od pravěku a oblast byla později významným bodem obchodních cest napříč Arabským poloostrovem.
Tayma byla dokonce natolik významná, že zde v 6. století př. n. l. po určitou dobu pobýval babylonský král Nabonidus. Jeho přítomnost dokládají archeologické nálezy a nápisy.
A co slavná teorie o mimozemšťanech?
Samozřejmě nemohla Al Naslaa uniknout různým konspiračním teoriím. Dokonale rovná puklina je přesně ten typ věci, který přímo vybízí ke vzniku teorií o ztracené technologii, obří pile, laseru nebo dokonce mimozemšťanech.
Na internetu proto najdete tvrzení, že kámen nemohl být rozdělen přírodními procesy. Jenže k tomu nemáme žádný důkaz.
Naopak, existence přirozených puklin v horninách je dobře známý geologický jev. A odborné zdroje popisující Al Naslaa pracují právě s přirozenou puklinou a následným zvětráváním jako s nejpravděpodobnějšími vysvětleními.
Neexistují přesvědčivé důkazy, že by někdo kámen uměle rozřízl.
Skutečnou záhadou je spíš to, jak přesně přírodní procesy vytvořily tak neuvěřitelně rovnou a téměř dokonale umístěnou puklinu.
Mohla hrát roli dávná geologická puklina, napětí v hornině, pohyb podloží, zvětrávání, voda, vítr nebo kombinace několika procesů. Některé hypotézy počítají také s tím, že v minulosti mohlo být klima oblasti vlhčí a voda mohla pronikat do existujících prasklin. Při opakovaném zamrzání a rozmrzání by se puklina mohla dále rozšiřovat.
Závěrem Al Naslaa v bodech:
Kde: jihozápadně od oázy Tayma, provincie Tabuk, Saúdská Arábie
Hornina: pískovec
Výška: přibližně 8 metrů
Rozdělení: přirozená puklina, přesný mechanismus jejího vzniku není definitivně objasněn
Na povrchu: petroglyfy a starověké nápisy
Stáří horniny: saúdské zdroje uvádějí přibližně 400 milionů let
Lidská historie okolí: tisíce let
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Al_Naslaa)
Saudipedia (https://saudipedia.com/en/al-naslaa-rock)
Saudi archeology (https://saudi-archaeology.com/gigapan/al-naslaa-tayma/)
IFL Science (https://www.iflscience.com/what-caused-the-al-naslaa-rock-formation-to-split-in-two-72029)
