Článek
Náhoda, která odhalila peklo za zavřenými dveřmi
Psal se květen 2007. Obyvatel Kuřimi na Brněnsku si instaloval kameru, která měla sledovat jeho novorozené dítě. Při jejím zprovozňování však zachytil obraz z jiné domácnosti. Na monitoru spatřil nahého, spoutaného chlapce ležícího na podlaze. [3]
Okamžitě zalarmoval policii.
To, co kriminalisté následně odhalili, patří k nejděsivějším případům násilí na dětech v české historii. Oběťmi byli dva malí bratři, Ondřej a Jakub, kterým tehdy bylo přibližně sedm a devět let.
Jejich utrpení přitom netrvalo několik dní. Týrání probíhalo dlouhodobě, od roku 2006 do jara 2007, na různých místech v Brně, Kuřimi a Veverské Bítýšce.
Chlapci byli biti, svazováni, zavíráni do klecí a vystavováni fyzickému i psychickému násilí. Pachatelé je pálili cigaretami, ponižovali, odpírali jim běžné životní potřeby a vystavovali je dalším formám krutého zacházení.
Jedním z nejotřesnějších aspektů případu bylo, že se na násilí podíleli lidé, kteří měli být dětem nejbližší. Především jejich vlastní matka a teta.
Kdo všechno za týráním stál?
Vyšetřování postupně odhalilo skupinu několika lidí, jejichž vzájemné vztahy, role a motivace nebyly ani po skončení soudního procesu zcela objasněny.
Klára Mauerová – matka chlapců. Právě ona měla být osobou, která své syny chránila. Místo toho se na jejich týrání sama podílela. Krajský soud v Brně ji odsoudil k devíti letům vězení.
Kateřina Mauerová – sestra Kláry a teta chlapců. Podle soudních zjištění sehrála v případu významnou roli. Její jednání bylo hodnoceno jako mimořádně závažné a dostala desetiletý trest odnětí svobody.
Barbora Škrlová – žena vystupující jako Anička. Jedna z nejzáhadnějších postav celé kauzy. Přestože šlo o dospělou ženu, dokázala vystupovat jako nezletilá dívka. V domácnosti Mauerových se pohybovala pod identitou Aničky. Po odhalení případu uprchla do zahraničí. Později byla nalezena v Norsku, kde vystupovala jako chlapec Adam. Za svůj podíl na týrání byla odsouzena k pěti letům vězení.
Hana Bašová – přezdívaná teta Nancy. V době kauzy pracovala v Domě dětí a mládeže Paprsek v Brně. Se skupinou byla úzce propojena a na týrání se podle rozsudku podílela. Dostala sedm let vězení.
Jan Turek a Jan Škrla. Další dva muži odsouzení v souvislosti s případem. Turek dostal pět let, Škrla sedm let vězení.
Celkem bylo za týrání odsouzeno šest lidí. Jejich tresty se pohybovaly od pěti do deseti let. [3]
V pozadí případu se objevovalo také jméno Josefa Škrly, otce Barbory a Jana Škrlových a vedoucího skautského oddílu Mravenci. Ten však mezi šesticí odsouzených nebyl. Policii se ho nepodařilo vypátrat.
Záhada jménem Anička a Adam
Případ se stal mimořádně sledovaným také kvůli identitě Barbory Škrlové.
Jak se mohlo stát, že dospělá žena dokázala tak dlouho vystupovat jako nezletilá dívka? A proč se po odhalení kauzy objevila v Norsku v další identitě, tentokrát jako chlapec Adam?
Její schopnost měnit identitu, okolnosti útěku do zahraničí i její vazby na další aktéry případu vyvolávaly řadu otázek.
Škrlová byla odsouzena k pěti letům vězení, ale na svobodu se dostala podmíněně ještě před uplynutím celého trestu. Podle tehdejších informací potřebovala následně odborný dohled a pomoc s novou identitou a bydlením.
Její současný život je veřejnosti prakticky nepřístupný.
Kde jsou dnes oběti?
Ondřej a Jakub jsou dnes dospělí muži. Od událostí, které jim v dětství zásadně poznamenaly život, uplynulo téměř dvacet let.
Po odhalení případu následovala složitá cesta hledání bezpečného prostředí. Chlapci vystřídali několik forem péče a nakonec byli v roce 2013 svěřeni do pěstounské péče svých prarodičů.
Jejich matka se s nimi začala znovu stýkat již během pobytu ve vězení. Podle tehdejších informací byl vztah s jedním ze synů lepší, s druhým komplikovanější.
O jejich současném životě se toho mnoho neví. Podle dostupných mediálních informací žijí v soukromí a pravděpodobně používají jiná jména.
A právě tak by to mělo zůstat.
Jejich totožnost ani současné bydliště nejsou informace, které by veřejnost potřebovala znát. Po tom všem mají právo na život bez neustálého připomínání vlastního traumatu.
Odborníci již v době soudního procesu upozorňovali, že následky takového zacházení mohou být celoživotní a mohou ovlivnit budoucí vztahy i schopnost důvěřovat druhým lidem.
Otec chlapců: Proč o týrání nevěděl a proč děti nakonec skončily u prarodičů?
V příběhu obou chlapců se často zapomíná na jejich otce Radka Coufala. Ten se s Klárou Mauerovou rozešel ještě před odhalením kauzy. Podle své výpovědi u soudu o týrání synů nevěděl a po rozchodu měl k dětem jen velmi omezený přístup.
Tvrdil, že se o kontakt se syny opakovaně snažil, ale jejich matka mu návštěvy komplikovala. Odvolávala se například na jejich program, kroužky nebo pobyt na chatě. Otec podle svých slov chlapce vídal jen sporadicky a nikdy nevstoupil do domu, kde k týrání docházelo.
Není doloženo, že by o násilí věděl a vědomě ho přehlížel. Jeho výpověď naopak popisovala situaci, kdy byl od synů postupně izolován.
Po odhalení případu se snažil získat děti do své péče. V lednu 2010 mu soud oba chlapce skutečně svěřil. Jejich situace se však později změnila. [1, 2, 4]
V roce 2011 byli chlapci svěřeni do péče prarodičů z matčiny strany. Otec podle tehdejších soudních informací nebyl schopen zajistit péči v takovém rozsahu jako prarodiče. Později se objevily také informace o jeho finančních a osobních problémech.
V roce 2013 soud rozhodl o svěření chlapců prarodičům do pěstounské péče. [4]
Toto rozhodnutí vyvolává i zpětně otázky. Prarodiče totiž byli rodiči Kláry a Kateřiny Mauerových, tedy dvou žen odsouzených za týrání chlapců. Samotná příbuzenská vazba samozřejmě nedokazuje, že se na násilí podíleli nebo o něm věděli. Ve veřejně dostupných informacích však chybí podrobné vysvětlení, jak byla jejich role a případná odpovědnost při posuzování pěstounské péče prověřena.
Další kontroverze se objevila v roce 2022. Tehdy média informovala, že otec zpronevěřil 24 tisíc korun, které synové dostali jako odškodnění za prožité utrpení. Za tento čin dostal podmíněný trest. [6, 7]
Příběh otce tak ukazuje, že ani samotné odebrání dětí z nebezpečného prostředí automaticky neznamená, že jejich další život bude jednoduchý.
Kdo se staral o jejich psychiku? Trauma nekončí odchodem pachatelů
Fyzické týrání skončilo v květnu 2007, psychické následky však nikoli.
Chlapci po odhalení případu pobývali v zařízení Klokánek, kde se jim dostávalo odborné pomoci. Podle dobových informací trpěli posttraumatickou stresovou poruchou, spolupracovali s psychology a psychiatry a absolvovali také psychoterapeutický pobyt v zahraničí. [7]
Při přechodu do péče otce v roce 2010 byl nařízen dohled nad výchovou. Sociální pracovnice měla pravidelně docházet do domácnosti a sledovat podmínky, ve kterých chlapci vyrůstají.
Později však přišla změna a děti se dostaly k prarodičům z matčiny strany.
Zde se objevuje důležitá informační mezera. Z veřejně dostupných zdrojů nelze spolehlivě zjistit, jak intenzivní psychologická péče pokračovala po jejich přestěhování, jak často je navštěvovali sociální pracovníci a zda byla jejich psychická situace dlouhodobě a nezávisle vyhodnocována.
V roce 2012 média informovala také o tom, že chlapci navštěvovali svou matku ve vězení. Podle tehdejšího vyjádření právníka prarodičů se tak dělo na doporučení psychologů. [5]
I takové rozhodnutí muselo být mimořádně citlivé. Kontakt s rodičem, který se na týrání dítěte podílel, může být pro dítě komplikovaný a jeho vhodnost musí být posuzována individuálně.
V roce 2017, deset let po odhalení kauzy, se v médiích objevily informace, že podle soudních znalců mohou oba bratři nést psychické následky po celý život. [7]
Neznáme jejich současný zdravotní stav ani to, zda dnes pokračují v odborné péči. A vzhledem k jejich právu na soukromí by nebylo správné takové informace za každou cenu zjišťovat.
Zůstává však důležitá otázka: Zajistil stát dvěma dětem, které prošly tak extrémním násilím, nejen bezpečné bydlení, ale také dlouhodobou odbornou pomoc a skutečně důsledný dohled nad jejich dalším životem?
Veřejně dostupné informace nám na tuto otázku nedávají úplnou odpověď.
Odsouzení jsou na svobodě. Co se s nimi stalo?
Postupně se na svobodu dostali všichni odsouzení.
Klára Mauerová opustila vězení v říjnu 2013 po podmíněném propuštění. Při soudním jednání zaznělo, že ve vězení pracovala na své osobnostní proměně a odborníci hodnotili její další nebezpečnost jako nízkou. [10]
Kateřina Mauerová byla podmíněně propuštěna v červenci 2014.
Barbora Škrlová se dostala na svobodu ještě dříve a její další život zůstal zahalen soukromím.
O současném bydlišti a běžném životě většiny ostatních odsouzených nejsou spolehlivé veřejné informace. Je důležité rozlišovat mezi tím, co je doložené, a tím, co se objevuje pouze v internetových diskusích.
Jedno je ale jisté: tresty, které tehdy dostali, si již odpykali a jejich soudem stanovené zákazy práce s dětmi nebyly doživotní.
Právě to je důležité pro pochopení současného dění.
Nová zjištění: Někteří se znovu dostávají do prostředí dětí
V říjnu 2026 upozornil religionista Jakub Jahl na skutečnost, že někteří lidé z kuřimské kauzy se podle jeho zjištění znovu pohybují v prostředí dětských a rodinných aktivit. [9]
Podle jeho informací například bývalý skautský vychovatel Jan Turek organizoval na Karlovarsku festival pro rodiny s dětmi a další akce, na kterých se s dětmi setkával. Jahl upozornil, že v době některých těchto aktivit měl ještě platit zákaz styku s dětmi.
Znepokojivé jsou také informace o přetrvávajících kontaktech některých bývalých členů skautského oddílu Mravenci s odsouzenými.
Jahl pro média uvedl, že podle jeho zjištění se s dětmi dostává do kontaktu i několik dalších lidí z kauzy. Jedna z aktérek, která se během vyšetřování skrývala se svým manželem v Německu, má podle jeho tvrzení dokonce působit jako učitelka na základní škole.
Tato jednotlivá tvrzení je však třeba dále ověřovat. Ne všechna byla nezávisle potvrzena a není namístě z nich automaticky vyvozovat, že někdo porušuje zákon.
Přesto otevírají zásadní otázku: Jak je možné, že se lidé odsouzení za tak závažné násilí na dětech mohou po uplynutí trestu znovu dostat do prostředí, kde se s dětmi setkávají?
Teta Nancy jako ilustrátorka dětských knih
Nejnovější rozruch vyvolalo odhalení týkající se Hany Bašové. [8]
Ta po odpykání trestu změnila své jméno a začala používat umělecký pseudonym Sofie Helfert. Pod ním působila jako ilustrátorka dětských knih.
Na její minulost upozornil právě Jakub Jahl. Český rozhlas následně ověřil, že ilustrátorka a odsouzená žena jsou tatáž osoba. Totožnost spojil mimo jiné s údaji z katastru nemovitostí.
Bašová spolupracovala s nakladatelstvím Triton, které vydávalo knihy s jejími ilustracemi. Její tvorbu využíval také Dům dětí a mládeže Vikýř v Jablonci nad Nisou a další instituce.
Podle Jahla se žena věnovala také výtvarným workshopům pro děti. Některým rodičům údajně nabízela i hlídání jejich potomků.
Nakladatelství Triton uvedlo, že o její minulosti nevědělo. Zpočátku připomnělo právo každého člověka na nový začátek, následně však spolupráci s ilustrátorkou ukončilo.
K ukončení spolupráce přistoupil také DDM Vikýř. Některé knihovny začaly její knihy stahovat z půjčoven.
Samotná Bašová se k novým zjištěním podle Českého rozhlasu dosud nevyjádřila.
Je třeba zdůraznit, že její ilustrátorská činnost sama o sobě není trestným činem. Podstatná je ale otázka, zda instituce, které její tvorbu předkládaly dětem, měly mít možnost znát její minulost a posoudit s ní spojená rizika.
Jak je možné, že se to může opakovat?
Všech šest odsouzených dostalo vedle trestu odnětí svobody také desetiletý zákaz práce s dětmi. Tento zákaz však začínal běžet až od okamžiku propuštění z vězení.
Nešlo tedy o doživotní zákaz.
Jakmile uplynula stanovená doba, samotný tento rozsudek již automaticky nebránil jejich působení v prostředí dětí. Právě zde se ukazuje význam rozdílu mezi trestní odpovědností a dlouhodobým posuzováním rizik.
Člověk může svůj trest vykonat, ale to ještě neznamená, že společnost musí automaticky považovat každou jeho budoucí činnost za bezrizikovou.
Zároveň je třeba respektovat, že i odsouzený člověk má po vykonání trestu právo na nový život a návrat do společnosti. Otázkou je, kde mají být hranice tohoto návratu, zejména pokud jde o práci s nejzranitelnější skupinou – dětmi.
Od 1. ledna 2027 má v Česku začít fungovat takzvaný dětský certifikát. Jde o nový mechanismus prověřování osob, které chtějí pracovat s dětmi. Má pomoci zabránit tomu, aby se do určitých pozic dostávali lidé s relevantní trestní minulostí.
Bude však důležité, jak přesně bude systém fungovat v praxi a na které činnosti se bude vztahovat.
Případ, na který bychom neměli zapomenout
Kuřimská kauza nebyla jen příběhem dvou týraných chlapců a několika odsouzených lidí.
Byla také příběhem selhání dospělých, kteří měli děti chránit. Ukázala, jak nebezpečné mohou být uzavřené skupiny, manipulace, psychická závislost a nekritická poslušnost vůči autoritám.
A připomněla, že násilí na dětech se nemusí odehrávat pouze v prostředí cizích lidí. Někdy se odehrává za dveřmi domova, kde by dítě mělo být nejbezpečnější.
Dnes jsou Ondřej a Jakub dospělí muži. Mají právo žít vlastní život, bez zájmu médií a bez toho, aby byli navždy definováni tím, co jim někdo v dětství udělal.
Lidé, kteří jim ubližovali, si své tresty odpykali. Někteří se podle nových zjištění znovu dostávají do prostředí dětí.
A právě to by mělo být důvodem k důkladné veřejné debatě o tom, jak chráníme děti a jaké informace by měly mít instituce k dispozici, když někomu svěřují jejich bezpečí.
Protože právo na nový začátek je jedna věc. Právo dítěte na bezpečné dětství by však mělo být vždy na prvním místě.
Ochrana dítěte totiž nemůže skončit okamžikem, kdy jsou pachatelé za mřížemi. Musí pokračovat i dlouho poté, co se o případ přestanou zajímat média. Právě tehdy se ukáže, zda společnost dokázala obětem skutečně pomoci, nebo zda pouze vyřešila trestní stránku případu.
Zdroje a další čtení
Odkazy níže slouží k ověření hlavních historických údajů, soudních rozhodnutí a nových mediálních zjištění. U tvrzení o současném působení jednotlivých osob je nutné rozlišovat mezi ověřenými informacemi redakcí a tvrzeními připisovanými Jakubu Jahlovi.
1. ČT24 – Kauza Kuřim: Babička ani otec o týrání hochů neměli tušení (24. 6. 2008) — Otevřít článek
2. iDNES.cz – O týrání synů jsem nevěděl, do domu v Kuřimi mě nepustili, řekl soudu otec (24. 6. 2008) — Otevřít článek
3. ČT24 – Klára Mauerová 9 let a Kateřina 10 let vězení za brutální týrání Ondřeje a Jakuba (24. 10. 2008) — Otevřít článek
4. ČT24 – Tečka za kuřimským utrpením, chlapce soud svěřil prarodičům (17. 4. 2013) — Otevřít článek
5. Deník.cz – Kauza Kuřim: týraní chlapci se pravidelně stýkají s matkou ve vězení (24. 10. 2012) — Otevřít článek
6. Český rozhlas – Soud potvrdil otci chlapců z kuřimské kauzy podmínku za zpronevěru (22. 10. 2013) — Otevřít článek
7. ČT24 – Deset let od začátku „kuřimské kauzy“. Chlapci jsou dospělí, aktéři na svobodě (9. 5. 2017) — Otevřít článek
8. Český rozhlas – Odsouzená Bašová z Kuřimské kauzy dál ilustruje knížky (12. 11. 2026) — Otevřít článek
9. Blesk.cz – Šok po 19 letech: Tyrani z Kuřimské kauzy se nadále pohybují kolem dětí! (24. 10. 2026) — Otevřít článek
10. ČT24 – Soud podmínečně propustil Kláru Mauerovou (25. 10. 2013) — Otevřít článek
Autorské upozornění: Dokument obsahuje shrnutí veřejných mediálních zdrojů, nikoli úplný soudní spis. U některých otázek – zejména rozsahu následného psychologického dohledu a průběžných kontrol OSPOD po svěření chlapců prarodičům – se nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit úplné informace. Tyto mezery jsou v textu výslovně přiznány.





