Článek
Jejím cílem nebyl nikdo jiný, než samotná britská premiérka Margaret Thatcherová a prakticky celé vedení její vlády.
Noc, která změnila Brighton
Grand Hotel v Brightonu patřil k nejznámějším a nejluxusnějším hotelům na jižním pobřeží Anglie. V říjnu 1984 se zde konala výroční konference Konzervativní strany. Do města přijeli významní politici, ministři, poslanci a samozřejmě také premiérka Margaret Thatcherová.
Británie tehdy prožívala mimořádně napjaté období. Konflikt v Severním Irsku, známý jako The Troubles, trval už desítky let. Na jedné straně stáli zastánci zachování Severního Irska ve Spojeném království, na druhé irští republikáni usilující o sjednocení Irska. Prozatímní IRA (Provisional IRA) vedla ozbrojenou kampaň proti britské přítomnosti v Severním Irsku a neváhala přenášet násilí také na britskou pevninu.
Margaret Thatcherová byla pro IRA symbolem britské politiky v Severním Irsku. Její vláda odmítala ustoupit požadavkům organizace a premiérka zaujímala vůči republikánskému hnutí mimořádně tvrdý postoj.
Právě proto se stala cílem atentátu.
Pět týdnů ukrytá bobmba
Útok byl pečlivě připravován.
Člen IRA Patrick Magee se do hotelu Grand ubytoval několik týdnů před konferencí. Použil falešnou identitu Roy Walsh a v pokoji číslo 629 umístil bombu s časovým mechanismem. Poté hotel opustil a nechal zařízení čekat na okamžik, kdy bude v budově přítomna britská politická špička.
Časovač byl nastaven tak, aby výbuch nastal v noci z 11. na 12. října 1984.
Ve 2:54 ráno se hotel otřásl mohutnou explozí. Výbuch zasáhl šesté patro a způsobil zřícení části budovy. Následovala obrovská destrukce, požár, prach a trosky, pod kterými zůstali uvězněni spící hosté.
Britská premiérka měla obrovské štěstí. Ještě před výbuchem opustila svůj pokoj, protože pracovala na projevu, který měla následující ráno přednést na konferenci. Výbuch její apartmá těžce poškodil, ale ona i její manžel Denis přežili bez zranění.
Z hotelu se stala hromada trosek
Záchranné práce začaly prakticky okamžitě. Hasiči, policisté a zdravotníci se snažili dostat k lidem uvězněným v troskách. Některé části hotelu byly natolik poškozené, že hrozilo jejich další zřícení. Každý další pohyb v ruinách mohl znamenat nebezpečí pro zachránce i přeživší.
Pět lidí útok nepřežilo. Jejich jména stojí za to připomenout, protože za nimi byli především obyčejní lidé a jejich rodiny.
- Sir Anthony Berry – konzervativní poslanec.
- Roberta Wakehamová – manželka politika Johna Wakehama.
- Jeanne Shattocková – manželka stranického funkcionáře.
- Eric Taylor – pracovník spojený s organizací konference.
- Muriel Macleanová – zemřela na následky zranění, která při explozi utrpěla.
Dalších 34 lidí bylo zraněno. Mezi těžce zraněnými byla také Margaret Tebbitová, manželka ministra Normana Tebbita. Její zranění měla trvalé následky. Dva roky strávila v nemocnici, kde se léčila na odděleních pro poranění páteře. Částečně se jí obnovila funkce rukou, ale až do své smrti v roce 2020 používala invalidní vozík.
Útok tak nezasáhl jen britskou politickou reprezentaci. Zničil životy lidí, kteří se do konfliktu nijak aktivně nezapojovali.
Premiérka, která odmítla ustoupit
Jedním z nejpozoruhodnějších okamžiků celé události bylo rozhodnutí Margaret Thatcherové pokračovat v konferenci.
Jen několik hodin po explozi, zatímco záchranáři stále prohledávali trosky a nebyl ještě znám konečný počet obětí, premiérka vystoupila před delegáty Konzervativní strany.
Konference se měla konat podle plánu. Thatcherová chtěla ukázat, že teroristický útok nezmění chod britské vlády ani její politiku.
Její vystoupení mělo obrovský symbolický význam. Z atentátu, který měl ochromit britské vedení a pravděpodobně změnit politické dějiny země, se stal také okamžik demonstrace politické odhodlanosti.
Jenže za tímto obrazem neústupné političky se skrývala i osobní zkušenost s velmi těsným uniknutím smrti. Plné psychické dopady události si podle pozdější korespondence uvědomovala ještě několik dní poté.
Kdo bombu nastražil?
Pátrání po pachatelích trvalo téměř dva roky. Vyšetřovatelé postupně skládali dohromady informace o falešné identitě, pobytu v hotelu a přípravě výbušného zařízení.
Hlavním pachatelem byl identifikován Patrick Magee, člen Prozatímní IRA. V roce 1986 byl odsouzen za vraždy pěti lidí a další trestné činy související s atentátem.
Dostal osm doživotních trestů.
Jeho příběh ale neskončil ve vězení. V roce 1999 byl propuštěn na základě podmínek mírové dohody z Velkého pátku, která pomohla ukončit ozbrojený konflikt v Severním Irsku.
A právě tady začíná další, velmi neobvyklá část příběhu.
Setkání, které by ještě před lety nikdo nečekal
Sir Anthony Berry, jeden z pěti zavražděných, po sobě zanechal dceru Jo Berryovou.
Ta se rozhodla, že chce pochopit, proč jejího otce někdo zavraždil. Nechtěla se spokojit pouze s nenávistí. Chtěla poznat člověka, který za útokem stál.
A tak se setkala s Patrickem Mageem.
Představte si tu situaci. Žena, která přišla o otce při teroristickém útoku, sedí naproti muži, který bombu nastražil. Jo Berryová chtěla pochopit motivaci pachatele a zároveň mu umožnit konfrontovat se s lidskými důsledky svého jednání.
Společně se později zapojili do mírových a smiřovacích aktivit. Jejich setkání se stalo jedním ze symbolů toho, že i po mimořádně brutálním násilí může vzniknout prostor pro dialog.
To ale neznamená, že by bolest rodiny zmizela nebo že by se tím zločin dal odčinit.
Fotografie, která zachytila následky
Fotografie z rána 12. října 1984 dnes patří k nejvýraznějším obrazovým dokumentům konfliktu IRA s britským státem.
Zvlášť silné jsou snímky samotného hotelu, jehož část se po explozi propadla. Na dalších jsou hasiči prohledávající trosky, záchranáři vynášející zraněné a premiérka Thatcherová opouštějící místo útoku. Blíže viž seznam zdrojů.
Fotografie zachycují okamžik, kdy se politický konflikt přenesl přímo do pokojů lidí, kteří tam přijeli na pracovní konferenci a očekávali obyčejnou noc v hotelu.
Atentát na Thatcherovou je často vyprávěn jako příběh neúspěšného pokusu o zavraždění premiérky. Jenže to trochu zastírá skutečnost, že pět lidí skutečně zemřelo a další desítky si odnesly fyzické i psychické následky. Právě jejich příběhy si zaslouží, aby nezůstaly ve stínu slavného politického cíle útoku.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (ZDE)
Nadace Margaret Thatcherové (ZDE)
Zápis o události z parlamentu UK (ZDE)
The Guardian (ZDE)
The Gurdian (ZDE) - fotografie z místa bombového útoku
Wikipedie (ZDE)
