Článek
O téměř čtyři desetiletí později však policie použila metodu, která v době vraždy ještě ani neexistovala. A vrah udělal jednu zdánlivě bezvýznamnou chybu. Vypil limonádu brčkem.
Večer, který měl být úplně obyčejný
Byl 19. prosinec 1979. Cedar Rapids v americkém státě Iowa se připravovalo na Vánoce. Všude vládla předvánoční atmosféra, lidé byli natěšení z očekávání svátků, světla obchodů svítila a všude se mihotali lidé nakupující dárky.
Osmnáctiletá Michelle Marie Martinko byla maturantkou Kennedy High School. Ten večer se zúčastnila školního vánočního večírku v hotelu Sheraton. Měla na sobě krásné černé šaty.
Po skončení akce se ještě zastavila v nově otevřeném nákupním centru Westdale Mall. Chtěla si koupit zimní kabát. Michelle znala obchodní centrum dobře a nic nenasvědčovalo tomu, že by se právě zde měl odehrát konec jejího života.
Krátce po deváté hodině večer odešla sama na parkoviště. Pak už ji nikdo živou nespatřil.
Její automobil, velký Buick z roku 1972, zůstal na parkovišti přes noc. Kolem půl jedenácté až jedenácté večer si ho všiml zaměstnanec nedalekého obchodu. Auto tam působilo podivně osamoceně.
Krátce po čtvrté hodině ráno přijala policie oznámení a vůz našla.
Uvnitř seděla Michelle. Byla mrtvá.
Pitva později zjistila celkem 29 bodných a řezných zranění, včetně poranění na rukou, která odpovídala obranným ranám. Vyšetřovatelé proto usoudili, že mezi Michelle a útočníkem došlo k zápasu.
A právě tento detail se měl později stát jedním z nejdůležitějších článků celého případu.
Vrah po sobě přece jen něco zanechal
V roce 1979 nebyla kriminalistika zdaleka tam, kde je dnes. Policie neměla databáze DNA, genetickou genealogii ani možnost během několika hodin porovnat biologický materiál s miliony lidí.
Přesto vyšetřovatelé pečlivě zajistili to, co měli. Na místě se našly například otisky rukavic na volantu, řadicí páce, klikách dveří, klíčích a dalších částech automobilu. Policie také zajistila Michelleiny zakrvácené šaty.
Byla v nich totiž ukryta informace, kterou tehdy nikdo neuměl přečíst. Informace o DNA muže. Vyšetřování bylo rozsáhlé. Policie prověřovala možné podezřelé, vyslýchala lidi a snažila se rekonstruovat poslední hodiny Michelleina života.
Jenže vrah zůstával neznámý.
Roky ubíhaly. Jeden rok. Pět let. Deset. Dvacet. Třicet. A případ stále ležel mezi nevyřešenými vraždami. Michelleina rodina přitom musela žít s tím nejhorším možným pocitem křivdy - věděla, co se její dceři stalo, ale nevěděla kdo to udělal. Žila s tím, že pachatel nebyl potrestán.
DNA, která čekala na budoucnost
V devadesátých letech začala policie využívat stále pokročilejší analýzy DNA. Vzorky z místa činu byly znovu testovány.
Technologie se postupně zdokonalovala a v letech 2002–2003 se podařilo z některých stop vytvořit podrobnější genetické profily. V roce 2005 pak laboratoř získala z konkrétní krvavé skvrny na Michelleiných šatech částečný mužský DNA profil.
Výsledek byl mimořádně zajímavý.
Profil byl natolik vzácný, že pravděpodobnost náhodné shody s nepříbuzným člověkem byla podle laboratorního vyhodnocení menší než jedna ku 100 miliardám.
Jenže existoval problém.
Nikdo nevěděl, komu DNA patří.
Profil byl vložen do databáze CODIS, která obsahuje DNA profily známých osob, ale shoda se nenašla. Policie mezitím otestovala DNA více než stovky lidí, kteří přicházeli v úvahu. Jeden po druhém byli vylučováni.
A muž, jehož DNA zůstávala na Michelleiných šatech, stále neměl jméno.
Když se rodokmen stane detektivní stopou
V roce 2017 přišel další zásadní krok.
Policie využila takzvanou DNA fenotypizaci. Z genetického materiálu se pokusila vytvořit přibližnou podobu neznámého muže – například odhad jeho vzhledu, barvy vlasů a očí.
Výsledný obraz ukazoval muže se světlými vlasy a světlýma očima. Nebyl to fotografický portrét a rozhodně nemohl představovat důkaz totožnosti. Mohl však poskytnout další vodítko.
Jenže ani to nestačilo.
A pak přišel rok 2018. Vyšetřovatelé se rozhodli využít úplně jiný způsob uvažování. Pokud nedokážou zjistit, kdo je muž, který zanechal DNA, možná mohou zjistit, ke komu je geneticky příbuzný.
Do hry vstoupila genetická genealogie.
DNA profil byl prostřednictvím specializované společnosti Parabon NanoLabs porovnán s údaji dostupnými v genealogické databázi GEDmatch. Vyšetřovatelé díky genetickým příbuzenským vazbám začali skládat rodokmeny. Nehledali už konkrétního vraha. Hledali rodinu, ze které vrah pravděpodobně pocházel.
A najednou se začaly jednotlivé větve stromu spojovat.
Tři bratři
Vyšetřování postupně dovedlo policii k rodině Burnsových. Konkrétně ke třem bratrům. Donaldovi, Kennethovi a Jerrymu. Všichni tři pocházeli z Manchesteru v Iowě a všichni v roce 2018 stále žili v Iowě.
Ale genetická genealogie sama o sobě nemohla říct, kdo je vrah.Mohla pouze ukázat směr. Policie proto začala bratry sledovat. Nutně potřebovali získat jejich DNA způsobem, který by umožnil porovnání se stopou z roku 1979.
Nejdříve byl vyloučen Donald. Poté Kenneth. Zbýval třetí bratr - Jerry Lynn Burns.
A právě tehdy se případ dostal k jednomu z nejbizarnějších okamžiků celého vyšetřování.
Brčko
Vyšetřovatelé Burnse sledovali a jednoho dne ho viděli v restauraci Pizza Ranch v Manchesteru. Objednal si nápoj, který vypil brčkem. Pak vstal a odešel a brčko zůstalo na stole.
Policisté ho získali a nechali analyzovat DNA, která na něm zůstala. Laboratoř uvedla, že DNA získaná z brčka nemohla Burnse vyloučit jako hlavního přispěvatele profilu získaného z Michelleiných šatů. Tedy že může být vrahem, ale jisté to není.
To ale policii stačilo k dalšímu kroku. Tentokrát už si vyžádala soudní příkaz k přímému odběru DNA z Burnsovy ústní dutiny.
A tehdy přišel výsledek, na který vyšetřovatelé čekali téměř čtyřicet let.
DNA Jerryho Burnse odpovídala DNA nalezené na šatech Michelle Martinko.
Laboratoř uvedla pravděpodobnost nalezení stejného profilu u náhodně vybraného nepříbuzného člověka jako menší než 1 ku 100 miliardám.
Zatčení po 39 letech
Bylo 19. prosince 2018. Přesně 39 let od noci, kdy Michelle Martinko zemřela. Policie Jerryho Lynna Burnse zatkla. V té době mu bylo již 66 let.
Od vraždy mezitím uplynula téměř celá generace. Michelle by v té době byla sedmapadesátiletou ženou. Mohla mít děti. Možná vnoučata.
Burns vinu odmítal. Tvrdil, že Michelle nezabil a že vůbec neví, o koho jde. Případ se tedy dostal před soud.
Proces začal v únoru 2020.
Obhajoba se mimo jiné snažila zpochybnit způsob, jakým bylo s důkazním materiálem v průběhu desetiletí nakládáno, a argumentovala také otázkami kolem DNA důkazů. Proces byl kvůli publicitě případu přesunut z okresu Linn do Scott County.
Porota však po devítidenním procesu dospěla k verdiktu.
Jerry Lynn Burns byl 24. února 2020 uznán vinným z vraždy prvního stupně.
Dostal doživotní trest odnětí svobody bez možnosti podmíněného propuštění.
Případ tím ale ještě neskončil.
Burns se odvolal a napadl mimo jiné použití DNA získané z odhozeného brčka bez předchozího soudního příkazu. Nejvyšší soud Iowy v březnu 2023 jeho odsouzení potvrdil.
Po téměř čtyřiceti letech se její rodina konečně dozvěděla, kdo byl podle verdiktu poroty odpovědný za její smrt.
Její rodiče se toho okamžiku nedožili. Oba zemřeli více než dvě desetiletí před odsouzením. Její sestry však na odpověď čekaly dál a nakonec se odsouzení vraha jejich sestry dočkaly.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Michelle_Martinko)
Iowa Judicial Branch (https://www.iowacourts.gov/iowa-courts/supreme-court/supreme-court-opinions/case/20-1150)
Iowa Courts (https://www.iowacourts.gov/courtcases/15314/briefs/4995/embedBrief)
CBS (https://www.cbsnews.com/news/michelle-martinko-murder-victim-solve-cold-case-40-years-later/)
Radio Iowa (https://www.radioiowa.com/2020/02/24/jury-finds-manchester-man-guilty-in-1979-murder-of-michelle-martinko/)
