Článek
Ó jak bychom si přáli, aby to byla pravda, aby se milovali. Ale proč?
Proč nám není vztah, nám absolutně cizích lidí, vlastně úplně ukradený a proč chceme, aby pravdou byla nějaká verze happy endu? Chceme si hýčkat tu iluzi krásna.
Lidé chtějí být klamáni – proč nás přitahují iluze?
Latinské přísloví Mens vult decipi, ergo decipatur nese v sobě zvláštní pravdu o lidské povaze: lidé chtějí být klamáni, a proto se nechávají klamat. Na první pohled to zní cynicky, jako by šlo o obhajobu lží. Ale když se podíváme blíž, zjistíme, že touha po iluzi je hluboko zakořeněná v naší psychice a dokonce má i vědecké opodstatnění.
Iluze jako potrava pro mozek
Psychologové mluví o tzv. kognitivních zkresleních – zjednodušeních, která náš mozek používá, aby se nezhroutil pod tíhou informací. Náš mozek netouží po holých faktech, touží po příbězích. A příběh nemusí být pravdivý, aby fungoval. Stačí, když v nás vyvolá emoci – radost, naději, nebo alespoň zvědavost.
Neurovědci také zjistili, že když slyšíme něco, čemu chceme věřit, mozek spouští stejné chemické reakce jako při odměně. Vylučuje se dopamin, takže se cítíme dobře. Jinými slovy: iluzi prožíváme jako malou dávku štěstí.
Pamela Anderson a Liam Neeson
Když se v médiích objevila zpráva o románku mezi Pamelou Anderson a Liamem Neesonem, lidé ji hltali. Romantika mezi ikonickou sexbombou a charismatickým hercem působila jako příběh vystřižený z hollywoodského scénáře. A skutečnost? To zatím s jistotou nikdo neví, ale s velkou pravděpodobností jde o promyšlený reklamní tah, který měl přitáhnout pozornost k filmu.
A přesto lidé chtěli věřit, že je to pravda. Protože příběh byl lákavější než realita. Vytvářel iluzi, že i slavní herci mohou prožívat nečekané a trochu pohádkové vztahy. A lidé si tu iluzi rádi koupili.
Láska, politika, reklama – všude touha po klamu
Tento princip nefunguje jen u celebrit. Funguje v lásce, když si idealizujeme partnera a přehlížíme jeho nedostatky. Funguje v politice, kde raději posloucháme sliby než komplikovaná fakta. Funguje v reklamě, která nám prodává nejen výrobek, ale hlavně pocit, že s ním budeme šťastnější.
Chceme věřit, protože potřebujeme snít
Není to nutně špatně. Iluze nejsou jen klamem, často jsou i hnacím motorem. Pohádky nás učí věřit v dobro, romantické filmy nám dávají naději, že láska existuje, a konspirační teorie (byť nebezpečné, když se jim uvěří doslova) ukazují, jak moc mozek touží po příběhu, který dává smysl.
Člověk prostě potřebuje snít – a realita je někdy příliš tvrdá, než aby se dala přijímat bez barevných filtrů.
Závěr:
Mens vult decipi, ergo decipatur není výzvou k tomu, abychom všichni začali lhát. Spíš připomíná, že klam není jen vnější nátlak, ale také naše vlastní touha. My sami aktivně hledáme příběhy, které nás pohltí – i když někde vzadu víme, že realita je jiná. Něco v nás chce pořád věřit ve šťastné konce, a vlastně proč ne.
