Článek
Zatímco dříve se o narcismu hovořilo spíše v klinickém kontextu, dnes se stal součástí širší společenské debaty. Proč k tomu dochází právě teď? A co vlastně narcismus je?
Narcismus jako psychologický fenomén
Termín narcismus má kořeny v řecké mytologii, ale v psychologii získal přesnější definici na přelomu 19. a 20. století. Sigmund Freud jej popsal jako stadium vývoje, kdy dítě zaměřuje libidinální energii (neboli libidoo) na sebe samo.
Současná psychologie rozlišuje mezi:
- zdravým narcismem – nezbytným pro rozvoj identity, sebeúcty a schopnosti prosadit se,
- patologickým narcismem – pokud jsou narcistické rysy rigidní, přehnané a výrazně poškozují mezilidské vztahy.
V nejzávažnější formě se hovoří o narcistické poruše osobnosti (NPD), která je součástí klasifikace DSM-5. Charakterizuje ji grandiozita, silná potřeba obdivu a absence empatie. Klinická praxe ukazuje, že NPD je často spojena s hlubokou vnitřní nejistotou a zranitelností, maskovanou okázalým sebevědomím.
Proč se o narcismu mluví více než dříve?
1. Digitalizace a sociální sítě
Online prostředí podporuje sebeprezentaci a soutěž o pozornost. Selfie kultura a „ekonomika lajků“ vytváří podmínky, které mohou posilovat narcistické rysy. Studie ukazují, že nadměrné užívání sociálních sítí může souviset s vyšší mírou narcismu, zejména u mladší generace.
2. Posun ve společnosti
Současná kultura akcentuje individualismus, výkon a úspěch. Hodnoty, které dříve zdůrazňovaly komunitu a vzájemnost, ustupují důrazu na osobní branding a seberealizaci. Narcistické projevy tak mohou být nejen tolerovány, ale někdy i oceňovány.
3. Psychologická gramotnost veřejnosti
Dostupnost populárně-naučné literatury, podcastů a článků o duševním zdraví vede k větší informovanosti. Lidé jsou schopni přesněji pojmenovat destruktivní vzorce chování, které dříve zůstávaly skryté nebo normalizované.
4. Mezigenerační kontext
Výzkumy naznačují, že styl výchovy a kulturní klima posledních dekád mohly přispět k růstu narcistických rysů – například přílišné zdůrazňování výjimečnosti dítěte bez adekvátní zpětné vazby.
Strategie jednání s narcistickou osobností
Kontakt s narcistou může být emočně i psychicky velmi náročný. Úplné přerušení vztahu není vždy možné, zejména jde-li o člena rodiny nebo nadřízeného. Proto je klíčové osvojit si funkční strategie:
- Stanovení a udržování hranic: Narcisté často testují, kam až mohou zajít. Pevné hranice chrání psychickou integritu.
- Emoční distance: Osobní útoky či manipulaci je vhodné nevnímat jako reflexi vlastní hodnoty, ale jako projev narcistovy vnitřní dynamiky.
- Realistická očekávání: Změna narcisty je nepravděpodobná, protože schopnost sebereflexe a empatie bývá omezená.
- Technika „šedé skály“ (grey rock): Omezit emocionální reakce a poskytovat pouze neutrální, věcné odpovědi.
- Podpůrná síť: Terapeut, přátelé nebo podpůrné skupiny pomáhají čelit izolaci a zpochybňování reality („gaslightingu“).
Příklady z praxe
Gaslighting v partnerství
Jana, 35 let, dlouhodobě zažívala ve vztahu situace, kdy partner zpochybňoval její vnímání reality. Tvrdil například: „To se nikdy nestalo, ty si to vymýšlíš.“ Jana se postupně naučila reagovat věcnou větou: „To je tvůj názor, ne moje realita.“ Tato technika jí pomohla zachovat si sebevědomí a nenechat se vtáhnout do manipulace.
Narcistický šéf
Petr, 42 let, pracoval pod nadřízeným, který systematicky přebíral jeho výsledky a kritizoval každou drobnost. Místo emocionálních reakcí začal Petr používat „šedou skálu“ – odpovídal klidně, stručně, bez emocí. Současně si vedl podrobnou evidenci své práce, což mu pomohlo při vyjednávání o povýšení.
Rodinný vztah s narcistickým rodičem
Lucie, 29 let, vyrůstala s matkou, která ji neustále srovnávala s ostatními a znehodnocovala. Po letech terapie se Lucie naučila nastavovat hranice – například odmítnout návštěvu, pokud matka začala být příliš kritická. Pomohlo jí uvědomit si, že ochrana vlastního psychického zdraví není neúctou, ale nezbytností.
Pár vět, které mohou odzbrojit narcistu:
- Dobře se mi s tebou povídá, ale musím jít;
- je to pro mě důležité a nebudu ti vysvětlovat proč;
- už o tom prostě dál nechci mluvit, promiň;
- už jsem to v sobě uzavřel/a a nehodlám to rozpitvávat;
- já to vidím jinak;
- chápu tvůj postoj, ale já to mám jinak;
- já to takto nevnímám.
Závěr
Narcismus není pouze „módní nálepka“. Jde o komplexní psychologický fenomén, který se v posledních letech dostal do centra pozornosti vlivem kulturních a technologických změn. Diskuse o narcismu má svůj význam – pomáhá osvětlovat dynamiku toxických vztahů a přispívá k větší schopnosti chránit vlastní psychické zdraví. Praktické strategie a konkrétní věty, jako například „To je tvůj názor, ne moje realita,“ mohou být účinným nástrojem, jak se nenechat vtáhnout do destruktivní hry narcisty.
Zdroje
American Psychiatric Association. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition (DSM-5). Washington, DC: APA, 2013.
Kernberg, O. F. Borderline Conditions and Pathological Narcissism. Jason Aronson, 1975.
Kohut, H. The Analysis of the Self. University of Chicago Press, 1971.
Malkin, C. Rethinking Narcissism: The Secret to Recognizing and Coping with Narcissists. HarperCollins, 2015.
Twenge, J. M., Campbell, W. K. The Narcissism Epidemic: Living in the Age of Entitlement. Atria Books, 2009.
Millon, T. Personality Disorders in Modern Life. Wiley, 2011.
