Zlatý vzkaz vesmíru: Co vlastně nese deska Voyageru 1 – a může ji vůbec někdo přečíst?

A už vůbec netušili, že právě na této malé sondě poletí cosi jako nejambicióznější vzkaz v historii lidstva – pozlacená deska s poselstvím pro možné civilizace, které by jednou mohly narazit na náš drobný kovový artefakt putující temnotou.

Té desce se říká Golden Record. Oficiálně je navržená jako časová kapsle. Neoficiálně jako kosmická šifra, pečlivě ukrytá v binárních záznamech a kresbách na jejím obalu. Obsahuje naše pozdravy, hudbu, obrázky i zvuky planety, ale to všechno je až druhá kapitola. Ta první, nejdůležitější, je její obal – protože bez něj by byl veškerý obsah jen krásným, ale nerozlousknutelným oříškem.

Obal desky je něco jako „kuchařka“, návod, jak desku přehrát, jak dekódovat obrázky, jak pochopit měřítka a jednotky. A není napsaný v žádné lidské řeči. Všechny instrukce jsou sestavené ze symbolů a jednoduchých diagramů, které mají být pochopitelné komukoli, kdo má přístup k fyzikálním zákonům našeho vesmíru.

A právě tady začíná ten fascinující příběh.

NASA se ocitla před zvláštním úkolem: vytvořit návod, který dokáže pochopit bytost, o níž nevíme ani jak vidí, jak slyší, jak přemýšlí – nebo zda má vůbec oči, uši nebo mozek. Přesto existovala jistá společná půda, a tou je matematika a fyzika.

Na obalu desky je proto vyobrazen symbol atomu vodíku. Proč zrovna vodík? Protože je to nejjednodušší a nejrozšířenější prvek vesmíru. Jeho atom má dvě energetická spinová uspořádání a přechod mezi nimi trvá přesně daný čas. NASA tento čas použila jako základní jednotku, „vesmírnou sekundu“. To je první univerzální klíč.

Vedle toho jsou tam vykresleny jednoduché geometrické tvary, které ukazují, v jaké rychlosti má jehla po desce putovat, jak jsou zaznamenány impulzy a jak z těchto impulsů poskládat obraz. Obrázky na desce totiž nejsou obrázky v běžném smyslu. Nejsou tam žádné fotografie ani papír s kresbou. Všechno je uloženo jako souvislá řada binárních signálů, které připomínají velmi starý typ televizního signálu. Kdo tento princip pochopí, dokáže z jedniček a nul vytáhnout lidskou tvář, krajinu nebo strukturu DNA.

Jakýkoli inteligentní druh, který se dokáže dostat ke hvězdám, musí chápat fyziku a matematiku. A to znamená, že dokáže pochopit i binární zápis. Jednička a nula nejsou jen výsledkem lidské fantazie. Jsou to dva možné stavy jakéhokoli fyzikálního systému – spin nahoru/spin dolů, proud teče/proud neteče, světlo svítí/nesvítí. Právě proto se NASA rozhodla, že binární jazyk je nejuniverzálnějším způsobem, jak mluvit k cizí inteligenci.

Jakmile by mimozemšťané rozluštili návod, otevřel by se před nimi prostor, který je vlastně malým zrcadlem celé naší planety. Uslyší hromy, smích, srdce, vítr, hučení motoru i zpěv velryb. Budou moci slyšet hudbu, která vznikala po celá staletí – od Bacha až po Chucka Berryho. A uvidí svět, jak jej vidíme my: děti u oběda, ženicha s nevěstou, gymnastku ve skoku, rozložení DNA, krajiny, zvířata i matematické diagramy.

Je to zvláštní směsice vědy a poezie, jakási vizitka lidstva. Vše sestavené tak, aby to dokázalo sdělit: „Takhle žijeme. Takhle vypadá naše planeta. Takhle zní náš svět.“

Nejsilnější myšlenka kolem Golden Record je ale jiná: že ještě než jsme dokončili vlastní přítomnost, už jsme vyslali její fragment daleko za hranice naší budoucnosti. Deska poletí vesmírem miliardy let — mnohem déle, než bude existovat lidstvo.

To je otázka, která provokuje fantazii už desítky let. Pravděpodobnost, že desku najde jiná civilizace, není obrovská – vesmír je nesmírně prázdný a obrovský. Ale pokud se tak stane, pravděpodobnost, že ji skutečně pochopí, je překvapivě vysoká. Civilizace, která dokáže zachytit sondu letící mezihvězdným prostorem, už musela dávno objevit fyziku atomových stavů, elektromagnetické signály i logické systémy. A to znamená, že tato civilizace bude mít v ruce všechny klíče potřebné k rozluštění našeho univerzálního manuálu.

Možná jim bude připadat zvláštní vidět dvounohé bytosti s velkými hlavami, které používají ruce, aby jedly. Možná jim nebudou dávat smysl některé naše zvyky nebo kulturní obrazy. Ale v principu by měli být schopní pochopit záměr – že to, co našli, je pozdrav. A že se jim snažíme ukázat svět tak, jak jej vidíme my.

Zlatá deska je víc než jen sbírka dat. Je to naděje. Naděje, že ve vesmíru nejsme jen tichými pozorovateli, ale také komunikátory. Že jsme chtěli říct: „Nejsme sami. A pokud tam někdo je, chtěli jsme se představit.“

A právě díky této odvážné touze po kontaktu putuje nyní zlatý disk dál do temnoty, jako jediný lidský artefakt, který možná jednou přečte bytost, o které si zatím nedokážeme ani představit, jak myslí.

*

Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:

https://en.wikipedia.org/wiki/Voyager_Golden_Record

https://science.nasa.gov/mission/voyager/golden-record-contents/

https://science.nasa.gov/mission/voyager/voyager-stories/

https://science.nasa.gov/mission/voyager/fact-sheet/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Voyager_1

https://www.idnes.cz/technet/vesmir/vesmir-sonda-voyager-1-svetelny-rok-vzdalenost.A251128_124233_tec_vesmir_vse