Článek
Tohle je na vytržení
Památná věta mojí dentální hygienistky, když mi již po několikáté šubruje stoličku ve snaze z ní udělat něco, co by vzdáleně připomínalo zub. Ani jsem netušila, že je ten zub Brna tom tak špatně, nebolel, neviklal se, nic. Jen jsem si čistila zuby a do něčeho jsem najela, co nepůsobilo jako klasický povrch stoličky. A když jsem zašmátrala jazykem, narazila jsem do něčeho, co vypadalo minimálně jako kráter od sopky. Neměli by to třeba bolet, nebo vydávat jakoukoliv nervovou činnost, která by mi jako majitelce chrupu hlásila: ,,Houstone, máme problém."? U zubařky jsem byla každý rok a vše bylo v pohodě, tak co se tam sakra mohlo pokazit? No, na to není čas, musíme ten problém vyřešit. Hygienistka mi ještě pro ilustraci udělala několik snímků stoličky, abych viděla, jak to tam vypadá. No, měla jsem pocit, že koukám na rozpadlý zub, jehož prostředek se rozpadl kamsi.
Hygienistka mi sepíše doporučení na sanaci zubu, což si říkám, že potom, co jsem viděla, je tohle přece nemožné. Nedokázala jsem si představit, že zub v takovém stavu jde zachránit a když, tak to bude pořádná,, pálka “. V duchu se připravuji na fakt, že tohle nepůjde na ,, zubní ozdravovnu", ale spíš,, zubní pitevnu". Tenhle zub hned tak dohromady někdo nedá.
Doma si najdu číslo na zubařku a vytočím její číslo. Nejprve se několikrát nemůžu dovolat, ale asi na pošesté už mám štěstí. Když jí vysvětlím svůj problém, pozve si mě na další den a rovnou upozorní, že budu muset počkat, má tam hodně lidí. Co je čekání oproti tomu, že po návštěvě hygienistky začal zub opravdu hodně bolet a zubařka mě toho může zbavit? S ujištěním, že si klidně počkám, se následující den dostavím do čekárny, kde po hodině dostanu lokální umrtvení a čekám dál, než zubařka vyřídí další pacienty.
V duchu přemýšlím, co asi bude následovat. Nikdy jsem tohle nepodstupovala, takže moje fantazie nabírá na obrátkách a už vidím všechny možné hadičky a kleště, snažící se dostat zub před úplným odchodem na onen svět pryč z mých úst. Jelikož je to zub, který je vzadu, s představou mezery v dásních jsem relativně rychle smířená. To ještě nevím, že to celé nabere jiný směr a zubařka se ukáže jako kouzelnice.
Tohle nepůjde pryč, to uzdravíme
Smířená s tím, že zub půjde ven, se usazuji do křesla, zatímco zubařka si připravuje instrumenty, se kterými bude provádět veškerá kouzla. Ještě stihnu polknout, a už otevírám pusu, aby se zubařka dostala k mému chrupovému ,,Mordoru “. Pořádně prohlédne okolí, aby se ujistila tím, co chce dělat, a poté na mě namíří světlo.
S hadičkou (v tu chvíli pro mě s hůlkou Harryho Pottera) čistí okolí zubu a samotný střed stoličky. Jsem připravená na to, že odkývu možnost,,Vytrhnout?", až se mě na to zeptá. To jsem si ještě naivně myslela, že se opravdu zeptá. Ovšem žádný dotaz, žádné tázavé pohledy, jen soustředěný pohled do úst a rejdění hadičkou.
Chvíli v něčem dloube, díky umrtvení nic necítím a celkem si zubařský zákrok užívám, nechápajíc, že až odezní lokální anestezie, budu na tyhle chvíle s láskou vzpomínat. Zubařka ještě jednou celou stoličku (no celou, spíš to, co z ní zbylo) po očištění prohlédne a jenom řekne: ,, Dám vám tam výplň. Chcete bílou, nebo jste pro černou?" S mojí současnou vyjadřovací schopností si odpověď,,chi chelnou" správně přeloží do českého jazyka a vezme si k sobě potřebné náčiní. Já mezitím zpracovávám fakt, že nebudu odcházet jako ,,bezzubka “, ale v tuhle chvíli jako ,,všezubka". Tak to jsem zvědavá, na kolik tenhle zákrok vyjde. Ale černá je snad zdarma. I když při tom faktu, že mi bude až zachráněn zub a zubařka u toho nestráví víc jak hodinu, bych klidně těch několik stovek dala. Zubařka zatím postupně nasazuje požadovanou výplň na jakousi tyčku a vyplňuje tím ten kráter ve stoličce.
Po delší době, když vše různě upravuje, odebírá, zatlačuje a tak dále, už to vypadá, že nejspíš se blížíme ke konci. Už jen postačí vypláchnout si ústa a je hotovo. Vyplachuju na několikrát s pocitem, že snad musím vyplivovat cement, když vidím ty drobné mikročástečky, co mi jdou z pusy. Nakonec tedy opravdu konec a zubařka se na mě usměje a tím, že pokud bude problém, mám se jí nahlásit a opraví vše, co bude třeba. To jako vážně? Já nic neplatím? Nejradši bych zubařce ležela u nohou. Nejenže odcházím se zachráněným zubem, ale ani jsem nic neplatila. S miliónem,, děkuju, děkuju, děkuju “ odcházím a v duchu obdivuju všechny schopné zubaře, co dokážou. Ta moje dokáže zázraky.
Výplň zubu
Zdroj:
Zkušenost autorky
