Článek
Když v hlavní roli jsou i jiné faktory
Nebo si to aspoň myslíte. To si tak jdete v klidu spát s tím, že ráno vstáváte do práce a nepřejete si nic jiného, než upadnout do sladké říše nevědomí (možná i bezvědomí), abyste se uvolnili. Ovšem jen co zavřete oči, v mysli vám vyskočí, co se celý den dělo a co mohlo být jinak. Taková ta klasická verze ,,co by kdyby“, která člověku vůbec nepomáhá, jen se postará o to, aby po celou noc nezavřel oči. Nu, takže tak asi hodinu se převalujete. Ovečky už ten pomyslný plot dávno přeskákaly, za chvíli si asi dají na váš popud reparát, protože skok do výšky byste uznali tak polovině stádu a jde se znovu. Když už to vypadá, že začínáte zabírat, ozve se Azor, aby ovečky nahnal dohromady do ohrady a vy jen vnímáte, jak vaše srdce na ten štěkot reaguje. Samozřejmě samé buch, buch, buch, že i šamanské rituální bubnování je oproti vašemu tělesnému pochodu slabý odvar.
Říkáte si, že to zvládnete, ovšem po 15 minutách neúnavné práce tělesného čerpadla vzácné tekutiny ve vašem těle už to prostě nezvládáte. Nastupuje technika dechu, u které se začnete modlit ke všem svatým, aby už se nad vámi slitovali. Při nádechu počítat do 4, při výdechu do 6. Ti, co mají trénované plíce, by to snad dali i na 8, ovšem kapacita těch plic, které se právě snaží vyburcovat k co nejlepšímu výsledku, působí dojmem, že i výdech na 2 doby je pro ně nadlidský výkon. Takže v tiché víře, že to jednou musí skončit, se nadechujete a vydechujete, až se vám přece jen podaří ten dech zklidnit, což posvětíte slibem, že od dnešní noci se budete pravidelně modlit. To ještě nevíte, že následující den už nejspíš budete stavět vyloženě pomyslný obětní oltář.
O vyspání se mluvit nedá, ovšem jste vděční i za těch 5 hodin spánku. Hlava naštěstí neodmlouvá a vstane, takže se v klidu převlečete, nasoukáte do sebe nějaké jídlo a vzhůru na čerstvý vzduch, který se stane vaším průvodcem na cestě k zaměstnavateli. Jelikož je venku zima, chcete být v práci co nejdřív, proto jdete poněkud rychlejším krokem, i když ne výrazně. Ovšem za chvíli už máte nutkání zpomalit, protože vaše tělo a dech se chovají, jako byste se právě transformovali minimálně do závodního chrta. Takže jo, zpomalíme, protože dech to nedává, resp. plíce hlásí ,,error“. Jo, není nad to, když máte slabou anémii.
Ilustrační obrázek
Po nějaké době dorazíte na místo určení, tedy do vaší milované kanceláře. V duchu se proklínáte, že jste tak pospíchali, ale teď už bude všechno dobré. Vysvlečete se, usadíte se za stůl k počítači a naivně věříte svojí představě, že dnešní spirometrii už máte za sebou. To ještě nevíte, že za chvíli přijde druhé kolo. A ne, nebude to proto, že budete číst hromadu rozčilených emailů od klientů.
Krční páteř a anémie se spojí v nepřítele
I když si v klidu projíždíte resty z předchozího dne a s jistotou projíždíte všechny programy, abyste zjistili, zda jste něco nezanedbali, nemáte klid. Začíná se vám lehce motat hlava, ale říkáte si, že to zvládnete. Ovšem krční páteř se rozhodne, že vám dneska to ráno pořádně ,,proskřípne“. Hlava se lehce motá, srdce vypadá, že právě nastupuje na start na běžecké trati na rychlost s očekáváním nejvyššího výkonu. Což prakticky znamená, že na konci jeho absolvování budete nejspíš žadonit o kyslíkovou masku, protože jinak odpadnete.
Takže zatímco se snažíte zklidnit dech, což se vám dobrých 20 minut absolutně nedaří, hlava jede v módu ,,dušení a smrt v nejbližších minutách“. Tak jo, takhle to tedy fakt nedopadne, konec dramatu, překlopíme se do poučných dokumentů. Nebo aspoň tak si chvíli připadáte, když přemýšlíte, jestli jste si měli vzít z domova ten tlakoměr, protože máte pocit, že v současné době musíte mít ten tlak tak minimálně 200/100. A i když vám mozek říká, že je to opravdu blbost, vám jede tělo v módu, že co nevidět je po vás, dech jak při astmatickém záchvatu, tělo jak při epilepsii. Nejprve tedy zvažujete, že si lehnete na zem pro případ, že to s vámi třískne. Pak se k tomu ještě doplní prorocká myšlenka hrůzy, že vás přitom ještě někdo uvidí, takže by to třeba chtělo jako zamknout dveře, než vám docvakne, že to je nesmysl. A abychom měli také trochu té kritické sebereflexe, proklínáte se za to, že užíváte doplňky stravy, které mají asi jen malou hodnotu železa, které vám v tom těle chybí. Jo, není nad to, zpytovat svědomí, když jde ,,do tuhého“.
Zatímco pomalu odříkáváte ,,Otče náš….“, ještě vás začne pomalu pálit za krkem. Tady už toho máte ale dost, protože představa krku v ohni je to poslední, po čem toužíte. Ovšem záchrana v podobě namočené utěrky přichází do několika minut, a minimálně krk místo stylu Avatar: Oheň a popel zažívá spíš něco na způsob Ledového království. A konečně je to aspoň trochu příjemné. I když na prstech odpočítáváte už asi po sté nádech na 4 a výdech na 6, hlava už přestává zlobit. Po 10 minutách už se i to srdce rozhodlo, že svou olympiádu asi vyhrálo a rozhodlo se vrátit se do svého režimu. Gratulujete svému tělo, že v současném tělesném biatlonu se spousta vašich orgánů osvědčila a teď už by to chtělo ,,orgánovou dovolenou“.
Ilustrační obrázek - závratě
Ještě chvilku sedíte, přesvědčujete sami sebe, že i když to vypadá jako ,,zmrtvýchvstání“, tak vám nic nehrozilo, jen jste si zažili panickou ataku. Snažíte se přesměrovat pozornost na cokoliv jiného než na to srdce, které ještě pořád pumpuje rychleji, než by mělo, ale už znatelně zpomaluje, ale moc to nejde. Ruce a nohy se třesou, takže máte pocit, že po panickém záchvatu musí přijít minimálně ještě jeden a to epileptický. Naštěstí se tohle nepotvrdí, tělo přechází do klidného stavu a vy si můžete oddechnout. Ovšem tentokrát za tohle ranní drama zřejmě můžete poděkovat krční páteři a krvinkám, které ty bublinky kyslíku nedokážou přesouvat tak rychle, jak byste si představovali, protože ta D1 uvnitř vašeho těla má zase někde kolonu.
Článek sepsán na základě následujících zdrojů a zkušenosti autorky
Zdroje:
