Článek
Když se mluví o pravěkých mořských příšerách, člověk si většinou představí nějaký dávný oceán, nejspíš hodně daleko od nás. Jenže za plesiosaury bychom nemuseli cestovat až tak daleko. Žili totiž i na území dnešní České republiky. Jejich kosti se našly například na Teplicku nebo u Lovosic. A některé objevy jsou staré už více než sto let. Moc se o nich přitom neví, což je podle mě docela škoda.
Tam, kde jsou dnes Čechy, bývalo moře
Před 90 miliony let bychom toho v dnešních Čechách asi moc nepoznali. A nejde jen o to, že tu nebyla žádná města nebo silnice. Jinak vypadala i samotná krajina. Dnešní hory ještě neměly svou podobu a velká část Čech byla dokonce pod mořem. Třeba v místech, kde dnes leží Teplice nebo Lovosice, bychom se tehdy museli pohybovat na lodi.
Ono se moře během druhohor dostávalo do vnitrozemí opakovaně. Někdy ustoupilo, jindy zase zaplavilo obrovské oblasti. V křídě se tak dostalo i do Čech, přestože dnes máme k moři pořádný kus cesty. A právě po tomhle dávném moři nám zůstaly vrstvy hornin, kterým geologové říkají česká křídová pánev.
V těch horninách se dodnes nacházejí zkameněliny. Amoniti, zuby žraloků, kosti ryb, občas něco dalšího. Většinou jsou to jen drobné nálezy, kterých by si člověk možná ani nevšiml. Jenže tehdejší moře nebylo plné jen malých ryb a živočichů se schránkami. Plavaly v něm také mořské želvy a velcí draví plazi. A právě po některých z nich se u nás našly kosti. Mezi ně patřili i plesiosauři. Je docela zvláštní představit si, že někde v místech dnešních Teplic plaval mořský plaz dlouhý několik metrů. A že o desítky milionů let později někdo najde jeho obratel při těžbě kamene.

Antonín Frič, český přírodovědec, paleontolog a geolog
Plesiosaurus nebyl dinosaurus
Plesiosauři se v mořích objevili někdy na konci triasu, před více než 200 miliony let. A vydrželi v nich až do konce křídy, kdy vyhynula také většina dinosaurů. Za tak dlouhou dobu se jich pochopitelně vyvinula spousta druhů. A zdaleka ne všichni vypadali jako ten známý tvor s dlouhým krkem, kterého vídáme na obrázcích.
Právě dlouhý krk je ale asi to první, co člověka při pohledu na plesiosaura zaujme. K tomu poměrně malá hlava, široké tělo, krátký ocas a čtyři ploutve. U některých druhů byl krk opravdu neuvěřitelně dlouhý. Tvořily ho desítky obratlů a někdy zabíral víc než polovinu délky celého zvířete. Člověk by skoro čekal, že s ním plesiosaurus mohl pohybovat na všechny strany, jenže tak jednoduché to nebylo. Krk měl své anatomické možnosti a rozhodně nebyl ohebný jako hadí tělo.
A pak tu byli pliosauři. Ti patřili do stejné velké skupiny mořských plazů, ale vypadali úplně jinak. Krk měli krátký, zato hlavu pořádně velkou, s mohutnými čelistmi a ostrými zuby. Někteří dorůstali délky kolem deseti metrů. Takové zvíře už si mohlo troufnout i na poměrně velkou kořist, včetně jiných mořských plazů.
Mimochodem, plesiosauři nebyli dinosauři. To se občas plete, protože žili ve stejné době a také šlo o plazy. Jenže vývojově patřili jinam. Navíc byli na život v moři přizpůsobení natolik, že na souš už nejspíš vůbec nevylézali. S těmi čtyřmi ploutvemi by se jim tam ostatně pohybovalo dost špatně.
Ploutve jsou další zajímavá věc. Plesiosauři totiž neplavali jako dnešní velryby, které se pohánějí hlavně ocasem. Používali všechny čtyři končetiny. Pohybovali jimi ve vodě trochu podobně, jako ptáci pohybují křídly ve vzduchu. Samozřejmě ne úplně stejně, voda klade jiný odpor, ale pro představu to docela stačí. Vědci se ostatně dodnes zabývají tím, jak přesně při plavání spolupracovaly přední a zadní ploutve.
A co vlastně jedli? U dlouhokrkých plesiosaurů to byly především ryby a další mořští živočichové, třeba hlavonožci. Měli dlouhé, poměrně tenké zuby, kterými mohli kluzkou kořist pevně uchopit. S rozkousáním už si nejspíš příliš práci nedávali. Zajímavější je otázka, k čemu jim byl tak dlouhý krk. Možná jim pomáhal přiblížit hlavu ke kořisti, aniž by museli pohnout celým tělem. Jenže jak přesně ho při lovu používali, to zatím nikdo s jistotou neví.
Kosti, které zkoumal už Antonín Frič
První významné nálezy českých plesiosaurů pocházejí už z 19. století. Tehdy se v českých lomech nacházelo poměrně hodně zkamenělin a některé se dostaly také k přírodovědcům. Jedním z nich byl Antonín Frič. Ten se věnoval českým fosiliím opravdu dlouho a popsal velké množství pravěkých živočichů. Dnes je známý především díky svým pracím o české křídě. A byl to on, kdo se zabýval také kostmi mořských plazů z okolí Hudcova a Lahoště na Teplicku.
V tamních horninách se našly obratle, části žeber a další kosterní pozůstatky. Nebyly to žádné kompletní kostry, spíš jednotlivé kosti nebo jejich úlomky. Přesto bylo zřejmé, že patřily velkým mořským plazům. Frič se je pokoušel určit a některým nálezům byla přidělena i vědecká jména. Jenže tu byl problém. V 19. století měli paleontologové mnohem méně srovnávacího materiálu. Často znali jen několik podobných fosilií z jiných evropských nalezišť. A když našli obratel, který vypadal trochu jinak, mohli ho považovat za pozůstatek nového druhu.
Například jména Cimoliasaurus teplicensis nebo Hunosaurus fasseli, která se objevovala ve starší literatuře, nejsou v současnosti považována za spolehlivě doložené samostatné druhy. To ale neznamená, že by Fričovy objevy ztratily význam. Právě naopak. Jeho práce jsou dodnes jedním z důvodů, proč vůbec víme, že se plesiosauři v českém křídovém moři vyskytovali. A některé historické fosilie se podařilo po dlouhé době znovu dohledat v muzejních sbírkách. I to se občas stává. Kost, kterou někdo před více než sto lety uložil do zásuvky, může dnes vědcům říct něco nového.

Plesiosaurus dolichodeirus
Další plesiosauři se našli u Lovosic
Zajímavé nálezy pocházejí také z lomu v Úpohlavech nedaleko Lovosic. Tamní horniny vznikaly v době, kdy byla oblast součástí moře. Paleontologové zde našli pozůstatky nejrůznějších živočichů, od ryb až po mořské plazy. A mezi nimi také kosti, které byly přiřazeny plesiosaurům. Samozřejmě, z několika kostí se nedá poznat všechno. Nevíme, jak přesně nalezený jedinec vypadal, jak byl starý ani jakým způsobem uhynul. Dokonce ani určení konkrétního druhu nemusí být možné. Ale samotná přítomnost plesiosaurů je důležitá.
Z Úpohlav navíc známe také žraloky, různé kostnaté ryby a další mořské obratlovce. Takže si můžeme alespoň trochu představit, mezi jakými zvířaty se tehdejší plesiosauři pohybovali.
Ani velký plesiosaurus totiž nemusel mít v moři klid. Žili tam žraloci a další dravci, takže se klidně mohlo stát, že zvíře, které samo lovilo ryby, nakonec posloužilo jako potrava něčemu většímu. Zvlášť pokud bylo mladé nebo zraněné. Ostatně podobně to funguje v mořích i dnes.
Jenže ono je trochu ošidné představovat si všechna ta zvířata pohromadě. V jednom lomu se třeba najdou žraločí zuby, kosti mořských plazů a zbytky želv. Člověk si hned představí, jak tam všichni společně plavali. Ale vůbec se nemuseli potkat. Mezi jednou a druhou vrstvou horniny mohly uplynout tisíce let, někdy i mnohem víc. To, co dnes vidíme v několika metrech skály, se mohlo na mořském dně ukládat strašně dlouho. Proto taky tolik záleží na tom, odkud přesně která kost pochází. Samotný nález je jedna věc, ale bez těch okolních vrstev se z něj někdy moc dalšího nedozvíme.
V českém moři mohli plavat i pořádní obři
Z české křídy známe také pozůstatky pliosaurů. Tedy těch plesiosaurů, kteří neměli dlouhý krk, ale naopak velkou hlavu a mohutné čelisti. Už v 19. století byly například z oblasti pražské Bílé Hory popsány velké zuby mořských plazů. Některé byly později spojovány s rodem Polyptychodon.
Někteří pliosauři známí ze zahraničí dosahovali délky kolem deseti metrů. Měli mohutné lebky a zuby, které se hodily k uchopení a trhání velké kořisti. Mohli lovit ryby, jiné mořské plazy a nejspíš využívali i příležitostně nalezené mršiny. Jestli podobně velcí jedinci plavali také nad územím dnešní Prahy, nevíme. České nálezy jsou na takové závěry příliš neúplné. Ale už samotná představa velkého mořského predátora v místech, kde dnes jezdí tramvaje a stojí domy, je docela zajímavá.
Proč nemáme celou kostru?
Člověka možná napadne, proč se u nás našlo jen několik kostí, když tu plesiosauři žili tak dlouho. Jenže zkamenění je poměrně vzácná záležitost. Když plesiosaurus uhynul, jeho tělo se mohlo nějakou dobu vznášet ve vodě nebo klesnout ke dnu. Měkké tkáně se postupně rozložily, o zbytek se postarali mrchožrouti a mořské proudy. Kosti se mohly rozptýlit po velké ploše a většina z nich se vůbec nemusela zachovat.
A pak je tu ještě další problém. Od křídy uplynuly desítky milionů let. Horniny se mezitím měnily, některé byly odneseny erozí a jiné zůstaly hluboko pod povrchem. Takže i kdyby se někde zachovala téměř kompletní kostra, vůbec není jisté, že ji někdy objevíme. Navíc řada starších nálezů pochází z lomů, které už dnes neexistují nebo nejsou přístupné. Některé fosilie se také během let ztratily. U jiných chybějí přesné údaje o tom, odkud vlastně pocházejí. To všechno paleontologům práci dost komplikuje.

Pliosaurus rossicus
K českým nálezům mořských plazů se vědci vrátili také v roce 2014, kdy o nich vyšla poměrně rozsáhlá studie. Prošli i staré fosilie, z nichž některé byly známé už dlouhé desítky let. A snažili se zjistit, co vlastně patřilo kterému zvířeti. Ono to totiž u několika kostí nebo zubů nemusí být vůbec jednoduché. Navíc se od dob prvních nálezů dost změnilo i to, co o těchto zvířatech víme.
A ukázalo se, že v tehdejším českém moři nežili jen plesiosauři. Byli tu také příbuzní mosasaurů, tedy další draví mořští plazi, a vedle nich mořské želvy. Docela pestrá společnost na území, kde dnes máme pole, silnice a města. A přestože většina nálezů není nijak zvlášť velká ani působivá, dohromady představují docela zajímavý obraz dávného života.
Dnes už po křídovém moři samozřejmě není ani památky. Tedy alespoň na první pohled. Ve skutečnosti po něm zůstaly rozsáhlé vrstvy pískovců, slínovců a dalších usazených hornin. A právě v nich se občas objeví něco, co připomene, jak úplně jinak naše krajina kdysi vypadala. Někdy je to drobná schránka amonita, jindy zub pravěkého žraloka. A výjimečně také kost plesiosaura.
České nálezy se pochopitelně nemohou srovnávat s nádherně zachovanými kostrami, které známe třeba z Anglie nebo Německa. Často jde opravdu jen o úlomky, nad kterými by laik nejspíš mávl rukou. Jenže právě tyhle nenápadné kosti jsou důkazem, že se v místech dnešních Čech kdysi pohybovali velcí mořští plazi.
A kdo ví, co se ještě podaří najít. Možná někde hluboko v českých horninách leží další pozůstatky plesiosaura, který uhynul před devadesáti miliony let. Zatím o něm nikdo neví. A třeba se to ani nikdy nezmění.
Zdroje:
https://ted.paleo.pan.pl/media/references/Kear_et_al._-_2014_-_Turonian_marine_amniotes_from_the_Bohemian_Cretaceous_Ba_b0ms8eV.pdf
https://www.osel.cz/7861-svet-ceskeho-plesiosaura.html
https://www.researchgate.net/publication/236130213_Short_note_on_new_records_of_late_Turonian_Upper_Cretaceous_marine_reptile_remains_from_the_Upohlavy_quarry_NW_Bohemia_Czech_Republic
https://app.geology.cz/img/zpravyvyzkum/fulltext/zpravy_2011-25.pdf





