Hlavní obsah

Když chcete zažít Lord of the Dance, ale parkoviště má vlastní choreografii

Foto: Chrissie, Jihlava, Horácká hala

Těšíte se na kulturní zážitek, tanec, zpěv a irskou hudbu. Celí nadšení se vstupenkami v telefonech se vydáte na dvohodinovou cestu do jiného města, kde Lord of the Dance vystupuje. Ale parkoviště má svůj názor na diváky.

Článek

Irský tanec a hudba jako lákadlo

Na vystoupení Lord of the Dance v Jihlavě jsem se moc těšila. Znala jsem jejich vystoupení pouze z YouTube a z vydaného DVD, které jsem byla schopná poslouchat stále dokola. Irská hudba dokáže posluchače vtáhnout do kouzelného světa hudby, tance, rytmu, nebude se vám z něj chtít odejít. A když byla možnost jít se podívat na živé vystoupení, okamžitě jsem si řekla, proč ne? Vidět to celé naživo, to jsem byla ochotná se i na nějakou omezenou dobu smířit se ztrátou sluchu, protože v halách ten zvuk vždycky duní, takže máte pocit, že budete potřebovat naslouchadla. Ale ten zážitek za to stojí. Kor, když sedíte ani ne v první řadě, ani vzadu, ale na zlaté střední cestě, tedy kdesi uprostřed. A tak tedy huráááááá, jede se směr Jihlava, aby člověk měl další zážitek.

Takže vyjíždíte za tmy, s menším časovým předstihem, abyste našli pro auto dobré parkovacími místo. Na sobě máte jen lehkou bundu, přece jen budete v hale, takže nepočítáte s tím, že byste mohli, byť jen na chvíli, mrznout. Cestou si říkáte, jestli náhodou nepotkáte nějaké lesní obyvatelstvo, u vesniček to je občas taková menší safari. Naštěstí vás tentokrát nechají lesní obyvatelé projet, ačkoliv větvičky na stromech si řeknou, že vás alespoň pozdraví. Takže sem tam na vás spadne malá větev. V duchu počítáte, kde vám to v té rychlosti nejspíš udělalo kosmetickou vadu na plechu auta a modlíte se, abyste už byli v cílové destinaci. Minete několik vesnic, menších měst a občas si na silnici zanadáváte, kdyz vás na nepřehledných místech předjíždí další řidiči, kteří ve vás tím, že jedou stejným směrem jako vy, vyvolávají podezření, že jejich cílem je stejné město a zážitek, jako máte v plánu vy. A jak vás to BMW míjí, v duchu se loučíte se svým vyhlédnutým místečkem v parkovacím domě a přísaháte mu v autě,, Jihlavský masakr Hyundaiskou naftou “. Že vás parkovací dům později pomstí sám, o tom ještě nemáte vůbec tušení.

Po téměř dvou hodinách přijíždíte do Jihlavy, a začínáte zjišťovat, že dost možná ani časový náskok vám v tu chvíli bude na nic. Navigace vás totiž z neznámých důvodů nedokáže navést na parkovací dům, tato v každé ulici vidíte zástup několika lidí, kteří jsou směrem k hale, kde se vystoupení koná. Zatímco si říkáte, kde se v Matrixu stala chyba a objíždíte další ulice, abyste našli tolik vytouženou městskou destinaci, navigace už přestává spolupracovat. Cedulku s ukazatelem na místo nikde nevidíte a jen si říkáte, abyste už našli to místo, kde necháte svůj,, kočár" na chvilku odpočívat. Hm, kočár si asi neodpočine, protože 15 minut před začátkem stále bloumáte, kde ta hala jenom je? Vždyť přece to musíte trefit, měl by tam být i zástup aut, která tam chtějí zaparkovat a nikde nic? Nakonec zajedete do užší uličky, kde zkusíte vygooglit, kde přesně ta hala je, protože už nemáte moc času. Google ovšem sdělí, že sice hala disponuje parkovištěm pro auta, ale pouze v době, kdy se v hale nekonají žádné sportovní, společenské a kulturní akce. Jo, přesně tohle jste si toužili přečíst. Říct, že vidíte rudě, je slabé slovo, teď už vidíte přímo barevně. Takže nezbývá, než najít nějaké vhodné místo ve městě, které vůbec neznáte a jen víte, že to nesmí být nikde moc daleko, abyste to do haly stihli. Nakonec necháte auto na jakémsi náměstíčku a pověstným světlem na konci tunelu se pro vás stane taxi, které zahlédnete kousek od vás. Ťuknete na pana řidiče, jestli je volný a slůvko ,,Ano" vám zní jako rajská hudba. Hned nastoupíte a požádáte o odvoz k hale, kde musíte být ideálně do několika málo minut. Jak tak jedete, přemýšlíte, jestli vůbec u sebe máte hotovost, i když dnešní taxi už mají i QR kódy na úhradu. V půlce jízdy se začnete také říkat, odkud vlastně jste to vyjeli, abyste věděli, kam pak jít. Naštěstí řidič řekne přesné místo, takže si to jen zapamatujete, zaplatíte za odvoz a vzhůru do davu dalších nadšenců, kteří už se před halou mačkají a čekají, kdy budou moci vstoupit.

Velká hala, spoustu diváků, problém najít svoje místo

Ono nestačí, že jste měli smůlu na parkování. Aby toho nebylo málo, nevyznáte se ve značení míst, takže i když máte dvojciferné číslo sedadla, tak při svém hledání dojdete až někam k trojciferným označením sedaček, což vás ujistí, že od začátku jdete úplně špatně. Hledání sedaček a ubývající čas vás nakonec přiměje k dotazu na ostrahu, kam vlastně máte jít. Díky zmíněnému číslu sedadel vás pošlou konečně tím správným směrem a za několik málo minut už spokojeně sedíte kdesi v patnácté řadě.

Po nějaké době již začíná samotné představení. Ačkoliv je pódium malé, tanečníci, baletky a zpěvačka se tam vejdou a okouzlují jednotlivými vystoupeními natolik, že na problém s hledáním místa rázem zapomenete. K naprostému spokojení by vám už nejspíš chyběl jen polštář za záda, tlumenější ozvučení a soukromé představení. O představení byl obrovský zájem, až na několik sedaček byla hala obsazena. Od mladých po starší diváky, což vám jen potvrdí, že Lord of the Dance oslovuje napříč všemi věkovými skupinami. Ať už jde o zpěv, housle, balet.

Upřímně můžu říct, že na začátku mě mrazilo na krku, velká hala, spousta lidí, šla na mě panika. Ta naštěstí postupem odehrání jednotlivých představení polevila. A smekám přede všemi tanečníky a tanečnicemi, baletkami, houslistkami, zpěvačkou a všemi dalšími, kteří nějakým způsobem vystoupili. Myslím, že by mi stačilo jedno vystoupení, aby mi nohy daly výpověď. A když si vezmu, co všechno tam tanečníci zvládli, tak jen zírám. Námět boje dobra a zla zůstává stejný, místy pozměněn, ale kouzlo jinak zůstává. Po odehrání celého programu je potvrzeno, že podle nadšení diváků je irská hudba stále oblíbená a má své místo v Česku.

Po skončení představení plní dojmů odcházíte najít svoje auto. Za chvíli zjistíte, že název náměstí, které vám řidič sdělil, tak trochu neodpovídá tomu, co se v Jihlavě nachází. Proto se necháte vést davem, který naštěstí přes ono osudové náměstí prochází a díky tomu se tak k milovanému autu dostanete. Sice z vás je během cesty menší rampouch, ale interiér auta vás za chvíli zahřeje. Vzhůru na cestu domů. Říkáte si, že vás nemůže už nic hrozného potkat, ovšem to se pletete. První část cesty sice je absolvovaná bez problémů, ale při druhé části už opět bojujete s větvemi a hlídáte si, aby vám pod kola něco nevběhlo. Do toho všude možně řádil vítr, takže větve nejen že padají, ony vám i ,, zdobí “ cestu domů, takže se vyhýbáte větvím a doufáte, že to bude všechno. Ovšem, jak si hlídáte jednu stranu, přehlédnete spadlou značku na druhé straně, takže autem přejedete okraj spadlé cedule. Nakonec dojedete domů s kulturním zážitkem a doufáte, že pro dnešní den už máte smůlu vybranou.

Jelikož nebylo možné natáčet vystoupení tak, aby tam bylo něco vidět, protože divák by viděl jen ozářené pódium, dávám sem závěrečné vystoupení z Lord of the Dance s Michaelem Flatleym.

Zdroje:

https://m.youtube.com/watch?v=jjxTTjJtXDA&pp=ygUdbG9yZCBvZiBkYW5jZSBtaWNoYWVsIGZsYXRsZXk%3D

Osobní zážitek autorky

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz