Článek
Ladně do mostu a třeba ještě přehodit nohy
No, tak zase zpátky na zem. Bylo by to fajn, kdyby člověk po 30 letech, kdy není úplně trénovaný, udělal ,,most“ jako žena na úvodní fotce. Samozřejmě by se ale měl alespoň trochu rozcvičit, vysvětlit své kosterní soustavě, že to bude jen jednou, aby si dokázal, že ještě pořád něco dovede. Pryč jsou ty časy, kdy dělal hvězdy a stojky jak na běžícím páse, teď maximálně rychlochůzi. Ovšem na druhou stranu, když vidí na sociálních sítí sportovce, jak dělají neskutečné akrobatické kousky a pak je střih a záběr na lidi, co v běžném životě sportu třeba výrazně neholdují a snaží se cvik napodobit, vzniká buď neskutečná touha udržet se nesmát, když je jasné, jak by on sám dopadl, nebo obdiv těm dotyčným, kteří ví, že cvik stejně neprovedou, ale co byste pro zábavu na internetu neudělali, že?
Někdy člověk zírá, co lze i v pokročilém věku zvládnout za cviky ve světě vrcholového sportovce, ideálně gymnasty. Osobně žasnu nad každým, kde vyskočí tak metr nad sebe, chytne se kovových tyčí a s nataženýma rukama se začnu přitahovat a spouštět a pohoda lahoda. Tak přesně tohle nerozcvičeného člověka vůbec nečeká, ale proč si kazit náladu? Co takhle zkusit pobavit kolegyně a při nějakém tom cviku se ještě natočit, ať je to cvičební show se vším všudy? V duchu se tedy připravujete na posmrtnou návštěvu pitevny, protože je vám jasné, že nijak jinak, než v márnici po nějakém náročnějším cviku to stejně skončit nemůže. Tak vzhůru za zábavou.
Alespoň nějak tak zhruba tohle jsem si pomyslela, když mi kolegyně poslala ze sociálních sítí video, kde se žena gymnastka, cca 30-35 let předváděla v gymnastických cvicích. No co vám budu vykládat, tu schopnost provazu, rozštěpu ve vzduchu (nebo se to jmenuje jinak?), přemetu, salta, hvězdy a snad i dalších cviků jsem jí dost záviděla. Jo, nějak takhle bych možná vypadala v 10 letech. Ale ještě pořád si myslím, že dokážu pobavit, i když jsem to sledovala ve večerních hodinách. K tomu ještě komentář kolegyně, že ,,jdeme trénovat“? Holka, ty nevíš, co děláš, když mi tohle posíláš.
Přesvědčená, že minimálně ten most zvládnu, si našteluju telefon na posteli, aby kamera zabírala větší část pokoje, kde se budu snažit dokázat, že moje současná konzumace vápníku v tabletkách měla určitě na moje kosti efekt a bude to celé pro mě hračka. V pyžamu (ať to stojí za to, no ne?) si lehám na zem. Ne, opravdu nejsem ta, která by most udělala stylem ,,stoupněte si a pomalu v záklonu klesejte k zemi, dokud se nedotknete podlahy“. Tak efektivní ten vápník opravdu není. A ani ten ortoped by se mnou už nic neudělal. Lehnu si tedy, dlaně k uším a za 3, 2, 1….. úspěch, dlaně se dokáží otočit obráceně, dokonce i to břicho a nohy se zvedají. A i když to není tak ladný záklon, jak jsem si představovala, přece jen tam nějaký ten ,,mostecký úhel“ je. Do úplné dokonalosti mi chybí snad už jen v téhle pozici začít chodit vpřed a vzad.
Když se vrátím zpět do lehu, podívám se na video a zkontroluju, jestli stojí za to, abych ho šířila dál do světa. Kolegyni to s humorem odešlu, aby se mi do několika sekund objevila zprávička stylem srdíček a větou ,,miluju tě“, když vidí, jak si v pyžamu lehám a zvažuju účast v pořadu Darwinovy ceny. Zatímco ona zkoušela protáčet prsty na nohou, já přešla k mostu. To jsem ale ještě netušila, že mě napadne ještě jeden nápad, hodný člověka mého věku… Ne, ten rozum jsem očividně ještě nedostala.
Co takhle zkusit myšku v pasti a zvedat závaží?
Abych tomu dodala ,,grády“, řekla jsem si, že bych u toho mostu mohla ještě zkusit zvednout něco těžšího a vyvolat dojem, že přitom ještě stíhám procvičovat svaly. Ono ne že by nebyla procvičením svalů brána samotná snaha udržet se alespoň sekundu na 1 ruce… No, takže abych to shrnula, činky doma nemám, chodit po dveřích taky nesvedu, takže jedině vzít šroubovák nebo kleště, a dělat, že cvičím s nimi. Proč kolegyni nepobavit, že?
Vracím se tedy do lehu, na druhý pokus udělám opět most (ten první pokus se nepovedl, protože při představě, co se chystám udělat, se mi klepou nohy, jak se začnu smát). Taaakže, záklon, rychlý pohled, zda mám kleště po ruce, ovšem jen co natáhnu jednu ruku o milimetr dál, je jasné, že s mojí kostřičkou, pardon, kondičkou, to tak snadné nebude a o nějakém zábavném posilování si můžu nechat zdát. Lehnu si tedy zpět na zem a ty kleště vezmu do ruky a dvakrát natáhnu v ruce, ať tomu videu dodám dramatický nádech, i když místo dramatu se na straně příjemce v chatu nejspíš bude kolegyně po obdržení zprávy modlit ke všem svatým, aby ten záchvat smíchu, který dostane, až mě uvidí, přežila ve zdraví. Do toho mi ještě lehce v rameni lupne a začne mě bolet sval, tudíž moje noc bude celá o spaní na jedné straně a buzení, kdykoliv si lehnu na rameno, které zaplatilo za to, že majitelka si chtěla připomenout svá mladá léta a zapomněla, že před akrobacií je třeba se rozcvičit.
Tak nějak takhle jsem si představovala, že budu trénovat s kleštěmi místo činek. Past místo mostu, já zdechlá s ramenem, takže taky bych dost možná vypadala, jako když právě dodýchávám a pak….se to rozjede a já bych rukou začala dělat tyhle blázniviny. No, jsem ráda, že ta myška si alespoň pak pochutnala na sýru a oslavila své zmrtvýchvstání, protože já na rozdíl od ní jsem se do bolavého ramene ještě druhý den praštila o futra, takže jsem měla pocit, že jsem svůj ,,zživýchodchod“ spíše zkompletovala. Ale jinak? Kolegyně pobavená, já mrtvá smíchy a rameno už je taky funkční. Tak myšičko, uvidíme, čím mě inspiruješ příště 😊
Článek sepsán na základě následujících zdrojů a zkušenosti autorky, která si příště podobné cviky rozmyslí 😊
Zdroje:
