Článek
,,Pekelná svině“ eocénského období
Zhruba 48 milionů let dozadu. Taková doba nás dělí od období, kdy po planetě kráčel tento pozoruhodný živočich, připomínající prase o velikosti koně a medvědí způsob života. Tedy robustní tělo a silné končetiny. Je až neuvěřitelné, co vše dokázala příroda v minulosti stvořit.
Andrewsarchus žil především na území vnitřního Mongolska, nacházejícího se na severu Čínské lidové republiky. Prostředí bylo teplé, vlhké, bylo tu hodně lesů a pobřežních nížin. Kromě Andrewsarcha se zde hojně vyskytovaly další druhy zvířat, které byly velice zajímavé a upoutaly pozornost. Díky jejich rozmanitosti měl Andrewsarchus dostatek potravy.
Protože z Andrewsarcha je dochována pouze jediná lebka, lze spíš spekulovat o tom, jak vypadala zbývající část jeho těla. Dá se ale očekávat, že tělo měl silné a velké, už jen proto, že samotná lebka měla na délku asi 83 cm. Tělo mohl mít pravděpodobné velké až 4 metry, výšku okolo dvou metrů. Hmotnost mohla čítat několik stovek kilogramů. Dle všeho měl dlouhý čenich a mohutní zuby, které si pravděpodobně dokázaly poradit s kostmi.
Lebka Andrewsarcha
Zřejmě díky svému velkému krku mohl roztrhat větší kořist. Podle všeho Andrewsarchova strava zahrnovala želvy, lastury, mořské plody, mrtvá těla ostatních zvířat a jiné tvory. Byl zřejmě mrchožroutem, aktivním lovcem a nepohrdl ani mořskou stravou. Pro to svědčí fakt, že lebka byla nalezena u pobřeží. Dlouhým čenichem pravděpodobně vyhrabával, popř. obracel své úlovky z moře. Kromě toho možná do jídelníčku patřila také semena, nebo jiná rostlinná strava.
Predátor, který ale neměl roli krále
Ačkoliv svým tělem vzbuzoval respekt a hned tak si na něj někdo netroufl, i Andrewsarchus měl konkurenci v podobě jiných živočichů, kteří byli stejně velcí a představovali překážku v případě získání potravy.
To je také jeden z možných faktorů vymření této linie. Vzhledem ke svému silnému tělu bylo pro Andrewsacrha náročné, aby se udržel v aktivní formě, potřeboval hodně potravy. O tu se ale ,,musel dělit“ s jinými dravci, takže lov potravy pro něj byl čím dál víc náročnější. Také se měnilo klima, teplé ovzduší se postupně ochlazovalo, moře začalo ustupovat a převládla souš. Pro Andrewsarcha, zvyklého na houští a lesy, toto představovalo významný problém. Změnám klimatu a úbytku potravy se musel Andrewsarchus rychle přizpůsobit, na což nebyl evolučně přizpůsobený. V důsledku těchto změn proto postupně vymřel a nahradili jej nové druhy zvířat.
Ačkoliv však toto ,,velezvíře“ vymřelo, svým způsobem mu jsou dnes blízcí hroši a kytovci. Jeho pravěcí příbuzní by byli Mesonychi, dravé verze masožravých kopytníků.
Zdroje:
