Článek
Král zvířat v paleocénu
Na planetě žil zhruba před asi 63 miliony lety. Obýval hlavně území dnešní Evropy a Severní Ameriky, které byly tehdy daleko více propojené než dnes. Nebyl to sice vyloženě jeden úsek pevniny, ale mezi Evropou a Severní Amerikou se dalo lépe projít přes mělčiny a pevninské mosty. Díky tomu mohli suchozemští tvorové bez problému přejít z jedné pevniny na druhou. Některé druhy zvířat se tak mohly šířit po obou kontinentech.
Paleocénní období na Zemi znamenalo pro Severní Ameriku a Evropu teplé klima, bylo vlhko a byly tu tropické lesy. Moře bylo rozsáhlé, pokrávalo část pevniny, na kterých byly bažiny a delty. Tehdejší stromy a rostliny vytvářely jakési přístřeší pro savce, kteří se pod ním ukrývali a pohybovali.
Při pohledu na Arctocyona by si člověk mohl říct, že je to svým způsobem kříženec psa a medvěda. Měl robustní tělo a silné končetiny, čenich byl protáhlý a měl také ocas. Kromě toho mohl vážit až 100 kilogramů. Byl všežravcem. Jeho potravu představovali jak ptáci, tak malí savci, vejce, klidně ale i mršiny a ovoce. Protože měl robustní tělo, více útočil ze zálohy, než že by kořist pronásledoval. Kromě toho bylo zjištěno, že uměl lézt i po stromech, což mu dávalo výhodu před pozdějšími většími predátory, když se potřeboval ukrýt ve vyšších místech. Samozřejmě si tak mohl dopomoct i ke kořisti, které se před ním mohla schovat na stromech. I když měl malinký mozek, na svou dobu byl neuvěřitelně chytrý. Ovšem postupem času se objevovaly druhy zvířat, které ho ,,přechytračily“.
Lebka Arctocyona
Obří šelma, kterou později ohrožovali jiní predátoři
I když v paleocénu ještě nebyly na scéně psovité a kočkovité šelmy, které by Arctocyona daly rychlým pohybem ,,do srsti“, i tak zde existovali jiní predátoři, před kterými se měl na pozoru. Nebezpečí kvůli mláďatům a konkurenci při hledání potravy pro něj představoval obří nelétaví pták Gastornis.
Co se týče mláďat, nejsou dochovány žádné záznamy o rodinném životě, ale jelikož byl Arctocyon savec, pokládá se za pravděpodobné, že rodil živá mláďata a ukrýval je v norách, které byly dobře skryty, aby mláďatům nehrozilo nebezpečí.
Během paleocénu se postupně začínaly objevovat kočkovité, psovité a medvědovité šelmy, které představovaly pro Arctocyona nebezpečí. Už jen kvůli tomu, že evolučně byly více přizpůsobeny rychlejšímu pohybu. Lépe se orientovaly, přizpůsobily lovecké strategie prostředí, kde žily, takže představovaly významného soupeře. V rychlosti se s nimi nemohl Arctocyon měřit, postupně proto jeho druh a další jemu podobní živočichové vymřeli, aniž by po nich následovala přímá linie. Ovšem jejich existence dala evolučně základ větší skupině savců, takže nám tato pravěká zvířata můžou symbolicky připomínat koně, velbloudi, hroši, případně velryby.
Zdroje:
