Článek
Veleplaz z období triasu
Zhruba 252 až 201 milionů let před naší současnou dobou. Takové je časové zachycení období triasu. Je to první období druhohor, Hornina měla tehdy tři vrstvy – světlou vápnitou horninu, černou břidlici a červený pískovec. Odtud název ,,trias“, kterým geologové identifikovali toto období. Kontinenty nebyly rozděleny, místo nich byl jeden velký superkontinent Pangea. Panovalo horko, sucho, ve vnitrozemí dominovaly pouště.
Období triasu následovalo po permu, na jehož konci nastal drastický úbytek všeho živého. Živočichové na souši a v moři vymírali, přežilo jen několik jedinců. Veškerý ekosystém Země se začal teprve zotavovat. Hodně se rozšířili plazí predátoři, krokodýli, objevovaly se jehličnany a kapradiny. Jak by řekl Ian Malcolm z Jurského parku z roku 1993 - ,,Život už si najde cestu“.
V triasu si život opravdu cestu našel. V raném triasu se objevilo spoustu plazů, kterým bylo radno vyhnout se z dálky. Asi nejhrozivějším predátorem byl Erythrosuchus, žijící v raném období triasu. Nejvíce byl rozšířen na území dnešní Afriky. Respekt a hrůzu vzbuzoval už svou samotnou lebkou, která měla délku 1 metru. Vzpřímeně měl zhruba 2 metry, s tělem celkově cca 5 metrů. I když to byl plaz, které známe spíše s končetinami po stranách, Eythrosuchus měl končetiny pod tělem. To pro něj také znamenalo výhodu při pohybu, byl rychlejší a obratnější. Měl silné, svalnaté tělo. Díky silným čelistem a velkým zubům pro něj nebyl problém rozdrtit kořist.
Porovnání - Erythrosuchus a člověk
Drtivá síla, jako kořist obratlovci
Nejčastější položkou na jídelníčků byli synapsidi a dicynodonti, kteří se objevili na konci období permu. Nebyli velcí, Erythrosuchus si s nimi hravě poradil. Dali by se přirovnat k dnešním hrochům. A dříve zmíněná kombinace varana, krokodýla a Allosaura versus hroch…
Erythrosuchus děsil kromě velikosti také svým rychlým pohybem, silou a útoky ze zálohy. V době, kdy žil se mu nemohl nikdo rovnat. Proto neměl ani žádného nepřítele. Z útoku z úkrytu m pomáhalo i případné zbarvení šupinatého těla.
Nemá přímou linii, jeho nejbližšími příbuznými jsou dnes krokodýli a ptáci, v poněkud méně hrozivější variantě. Než se ale přešlo k těmto, nám známým živočichům, Erythosuchus nějakou dobu kraloval triasu, než se přešlo k dalšímu, respekt a hrůzu vzbuzujícímu plazu, kterým se stal Saurosuchus. Stejně jako u jiných živočichů, kteří neměli konkurenta, pravděpodobně Erythrosuchus vymřel kvůli změnám klimatu a ekosystému.
Zdroje:
