Článek
Permský démon s rohatým vzhledem
Nemusel být dinosaurem, aby z něj šla hrůza. Nemusel být ani nijak výrazně velký, aby vzbuzoval respekt. A přesto si jej Estemmenosuchus svým vzhledem vydobyl. Dávno před tím, než Zemi ovládli dinosauři. Bylo to zhruba 275 milionů let před ovládnutím světa Tyrannosaurem, což je neuvěřitelně dlouhá doba. Tehdy svět představoval jeden velký superkontinent Pangea, kdo dominovala více souš. Občas se objevily záplavy, klima bylo teplé, místy byla až horkost. Rostly tu jednoduché rostliny, bylo méně kyslíku. Vyskytovaly se zde kapradiny, plavuně, jehličnany, říční delty. Ze zvířat zde byli zastoupeni obojživelníci velkých rozměrů, šavlozubí synapsidi, těžkopádní býložravci a predátoři, připomínající savce a plazy v jednom.
Estemmenosuchus se řadil k synapsidům, ze kterých se později evolučně vyvinuli savci. Mohl dorůst až 4 metrů, vážil několik set kilogramů. Měl silné tělo, které držel nízko nad zemí svými krátkými, silnými končetinami. Co pro něj bylo charakteristické, byla atypická lebka, konkrétně několik kostěných výběžků a rohů v oblasti nad očima a na temeni. Měl také silné čelisti. I když disponoval rohy, ty nebyly používané vyloženě jako zbraň, spíše měly sociální roli a dobře s nimi zastrašil okolí. Představte si spojení dnešního hrocha, nosorožce a tanku.
Je těžké říct, zda byl predátorem, protože podle toho, co se o něm dosud zjistilo, je zřejmě, že zuby neměl stavěné tak, jako mají masožravci. Čelisti také nebyly specializované na to, aby trhaly kořist. Se svou stavbou těla spíše připomínal všežravce. Nebo také mohl být býložravcem. Jeho potravu zřejmě představovaly výhonky, listy, kapradiny, nízká vegetace. Dost možná měl v jídelníčku i mršiny, menší obratlovce, nebo zraněná zvířata. I tak ale vzbuzoval hrůzu jako jiní predátoři.
Přestože predátorem vyloženě nebyl, neměl problém se svým tělem v případě nutnosti na predátory zaútočit. Byl agresivní, nebezpečný a chránil si své teritorium. Když došlo na nevyhnutelné, do nepřítele narážel hlavou, takže zapojil i rohy. Snažil se tak ale ukázat, kdo má navrch a neustupovat ze své pozice.
Souboj se gorgonopsidem
Ve stejném období žili gorgonopsidi, menší synapsidi a obojživelníci, rozhodně tedy netrpěl samotou a občas se do boje pustit musel. Díky své síle, velikosti, agresivitě a lebce měl Estemmenosuchusvýrazně navrch, bylo to velice riskantní se do souboje s ním pustit. To ale neplatilo o mláďatech.
Život v permu, který nebyl jednoduchý
I když nejsou přímé důkazy, je dost pravděpodobné, že Estemmenosuchus kladl vejce. Po narození mláďat pak dospělí jedinci aktivně bránili hnízdo, mláďata se držela v blízkosti dospělých.
Estemmenosuchus byl svým způsobem ,,udržovatel rovnováhy“. Jeho přítomnost ovlivňovala pohyb jiných zvířat. Ta se snažila vyhýbat místům, kde byl cítit jeho pach, nebo kde byly jeho stopy. Přiměl tak býložravce měnit svou trasu, jiní synapsidi se místům, kde by mohl být vyhýbali obloukem, takže některá místa bylo vyloženě nedotčená. Stejně tak i predátoři se s ním nechtěli dostat do kontaktu kvůli jeho agresivitě a velikosti, o rozích ani nemluvě. Když už to bylo nutné, zůstávali na okraji jeho teritoria, kde mohli lovit.
Jeho přítomnost také ovlivňovala životní prostředí. Díky jeho pohybu, kdy chodil stejnými cestami, byly trasy prošlapané, poničily se kapradiny a keře. Prořídla vegetace, vznikaly otevřené plochy. Při pohybu u vodních zdrojů rozšlapával břehy, takže vytvořil mělké vstupy do vody. Ovlivnil tak život vodního obyvatelstva, jelikož jim poněkud zasáhl do světa. Stabilizoval také ekosystém, protože rostliny, kterými se živili jiní býložravci, měly čas dorůstat, když je nikdo nespásal. Než aby se k němu přiblížili, raději si býložravci našli jiné místo, kde se mohli pohostit.
Když Estemmenosuchus vyhynul, příroda postupně pociťovala změny. Zarůstala, mohla kolabovat, predátoři si k sobě našli cestu a začaly drsné souboje. Ekosystém rychle upadával.
Zdroje:
