Článek
Triasový predátor, přepadávající ze zálohy
Až 220 milionů let před naším letopočtem. Zhruba v této době na území dnešní Argntiny, která byla součástí prakontinentu Pangea kráčel po zeměkouli hrozivý Fasolasuchus. V tomto období panovalo teplé a vlhké klima, střídala se období dešťů a sucha. Hodně časté byly také lesní požáry. Krajina byla tvořena kapradinami a keři, tráva v tu dobu ještě neexistovala.
Fasolasuchus byl obří suchozemský masožravý archosaurus. Měl silně vyvinutý čich, dokázal odhadnout vzdálenost ke kořisti na dálku díky dobře vyvinutým očím. Disponoval silnou čelistí s ostrými zuby, kterými si mohl svou kořist dle libosti naporcovat. Kořist neměla šanci uniknout, jak ji pevně držel. Zadní končetiny měl delší než přední, měl je silné. Na zádech měl kostěné desky, které sloužily jako štít, byl tak chráněn před útoky jiných predátorů. Ocas měl dlouhý a svalnatý, s jeho pomocí udržoval stabilitu těla.
Třebaže Fasolasuchus byl sám predátorem, měl ve své době konkurenci. Nepřítelem mu byl Saurosuchus, který byl jen o něco málo menší a stejně hrozivý. Uměl spíše přepadávat ze zálohy, než že by nepřítele či kořist dlouze pronásledoval.
Kostra Fasolosucha
Tady lovím já
Byť byl Fasolasuchus vrcholovým predátorem, tedy nikdo si na něj úplně netroufl, i on měl své nepřátele, kteří se nebáli jít s ním do boje. I když byl menší, tak Saurosuchus byl jedním z jeho konkurentů. Dále mu mohli stát v cestě jiní archosauři, kteří si na něj sice nedovolili, ale neváhali sebrat mršinu, aby se k ní nedostal.
Lovil především větší býložravce, malé obratlovce a plazy. Lovil sám, nedružil se ve smečkách, jako tomu bylo v případě jiných živočichů. Spoléhal se na výpady, kdy byla kořist blízko, na sílu těla a na zuby, kterými mohl trhat. Snažil se být schovaný ve stínu, nebo ve vegetaci, případně se skrýval za skálou, aby nebyl vidět a mohl kořist překvapit svým výpadem. V případě větší kořisti svou silou Fasolasuchus srazil dotyčnou oběť k zemi, zakousnul se a trhal. Vybíral si i menší zvířata, útočil hlavně na ta, která nevěnovala pozornost okolí a bylo tedy snadnější na ně zaútočit.
Není dohledatelné, zda a jak Fasolasuchus pečoval o mladé. Při srovnání s ostatními archosaury je zřejmě, že zřejmě kladl vejce. Hnízdo mohlo být vyhloubeno buď někde v písku, nebo v mělké půdě. Mláďata samotná se narodila plně vyvinuta, nebyla závislá na péči rodičů. I přes jejich vyvinutí se al často stávala obětí útoků jiných živočichů, takže jen několik málo z nich se dožilo dospělosti.
Zdroje:
