Článek
Perfektní tělo? Existuje vůbec?
Silnější závidí štíhlejším, někteří štíhlí závidí naopak silnějším. Osobně si myslím, že nelze říct, jak asi má vypadat perfektní tělo. I když budu štíhlá, uvidím na něm nedostatky, protože….. Ukažte mi někoho, kdo je se svým tělem spokojený. Silnější budou poukazovat na ,,michelinky“ a povzdechnou si, že do ,,plavkové sezóny“ budou mít co dělat, aby se svým vzhledem něco udělali. A štíhlejší možná nebudou řešit plavky, ale pro změnu můžou řešit modřiny při nárazu do něčeho tvrdšího, nebo drkotat zuby, i když venku bude 25°C.
Ideál krásy? Být klidně oplácanější, mít smysl pro humor a něco v hlavě. A rázem bude nějaká ta hmotnost na vedlejší koleji. Ovšem tím oplácanějším myslím lehkou oplácanost, nikoliv morbidní obezitu, která už způsobuje zdravotní komplikace z důvodu laxního přístupu majitele tělesné schránky vůči sobě samému.
V tomhle ohledu je za mě velice těžké vyhovět společenskému měřítku krásy. Kdo bude silnější, na toho si budou ukazovat a říkat, že je tlustý, líný, nejspíše nesportuje a přirovnávat k hanlivým věcem. Že za tím může být vážná komplikace, která zapříčinila současný vzhled, to už nikoho tolik nezajímá. A kdo je naopak štíhlý, nejspíš si vyslechne řeči o tom, jak by si o něj nikdo neopřel ani kolo, aby mu nepropíchl gumy, že moc sportuje a je vychrtlý. Pak ještě extrém v podobě poruch příjmu potravy, kdy už je potřeba zásah odborníka, protože si dotyčný nenechá vymluvit, že je ,,tlustý“.
Fajn, jsi při těle, já ne. Nezapomeň ale, co tvoje tělo dokázalo!
Asi takové věty si říkám v duchu, když mi občas kolegyně řekne, že mám modelkovskou postavu, zatímco ona je strašně ,,při těle“. Rozumím tomu, že je se svým tělem nespokojená, to totiž asi není nikdo. Alespoň, co se něžnějšího pohlaví týče. Mám pocit, že pánové mají dost rozumu na to, aby tohle neřešili, i když třeba řeší jiné věci. Slýchávám komplimenty na to, jak mám krásně hubenou postavu, jak by dotyčná chtěla vypadat jako já. A když namítnu, že má taky nádhernou postavu, provokativně se chytí za břicho a sdělí, že to opravdu ,,není nádherné a musí s tím něco udělat“.
Kůže na břiše
No, za lichotky děkuji, ale na druhou stranu bych doporučila dotyčné, ať se na porovnání našich dvou těl zaměří taky z jiného úhlu pohledu. Věkově nás liší více než 5 let, o mém ,,vhodném stravování“ by se dalo dlouhé hodiny spekulovat a hlavně – na rozdíl od kolegyně jsem nebyla těhotná. Těhotenství s tělem také provede věci a je třeba si uvědomit, že po porodu už nemusí tělo vypadat jako dřív. A pokud tělu člověk nepomůže formou posilovacích cvičení, aby se udržel, tak už nebude vypadat jako před 10 lety. Osobně se snažím občas udělat aspoň nějaký ten cvik. Co si budeme nalhávat, efektivní to není, když si vzpomenu jednou za týden. Ale někdy si vzpomenu i častěji.
Říkám si, že je neskutečně co lidské tělo dokáže vydržet – ať už při kilogramech navíc, nebo při podváze. Funguje a snaží se vykonávat to, k čemu je určené. A i když jej občas někteří nesnáší, je důležité si uvědomit, čím vším si tělo s námi prošlo. Co zažilo, co muselo překonat.
Někdy si říkám, že aby byl člověk svému tělu vděčný, měl by zažít něco, co ho přiměje změnit názor, i když byl skálopevně přesvědčený o opaku. Já osobně jsem svoje tělo taky neměla právě v lásce. Co si budeme vykládat – moje představa výstavního těla byl exotický vzhled, dlouhé kudrnaté vlasy a kulatější tváře. A k břichu jsem se radši svého času ani nevyjadřovala. Ale stačil jeden gynekologický zákrok, během kterého mi bylo sděleno, že nejspíš následujících několik dní budu mít bolesti, možná budu silně krvácet a budu unavená. Mělo to trvat 5 dní. Nu, já s hrůzou chodila na toaletu s tím, že tam třeba při krvácení omdlím a modlila jsem se, aby to nebylo tak drastické. Výsledek? Bolesti jen mírné, nebo téměř žádné, krvácení slaboulinké a o nevolnostech se nedalo vůbec mluvit.
Ačkoliv bych měla několik výhrad ke svému tělu, tohle zvládlo na výbornou a jsem za to ráda. Přes všechny trable mě v tom nenechalo a snažilo se pomoct. A podařilo se. Takže závěrem? Jsme takoví, jací jsme. Někdo štíhlejší, někdo silnější. Kdo se případně udržuje cvičením a sportem, palec nahoru a potlesk. Kdo toto nemůže praktikovat, také palec nahoru a potlesk, protože žije tak, jak mu to tělo dovolí. A i když nejsme nikdo výstavní kus, tělo si zaslouží poděkování.
Cvičíte, abyste si udrželi postavu? Co byste doporučili jako nejefektivnější cvik?
Zdroje:
Vlastní zkušenost autorky
Zážitek z blízkého okolí
