Článek
Důchodci
Často se mi stává, že pracovně musím mluvit se staršími lidmi, když jim potřebuji něco vysvětlit, nebo zavolat a domluvit si s nimi schůzku. Telefon je kapitola sama o sobě, často je slyšet šramot a venkovní podmínky mi náležitě zajistí že dotyčného ani neslyším, takže jej občas žádám, aby mluvil víc nahlas. Ovšem beru automaticky, že když musí on mluvit víc nahlas, tak zřejmě ani já nebudu ukázkově mluvit a zvyšuju pro jistotu tón hlasu.
Jsou ale okamžiky, kdy na lidi v telefonu automaticky zvýším hlas (jakmile dle tónu hlasu pochopím, že mluvím s někým starším), aniž bych si uvědomila, že to je potřeba. Pak už jen slyším prosebný hlas, že nemusím tak křičet, slyší mě víc než dobře.
A co teprve takové návštěvy v domácnosti, když člověk provádí šetření v rámci poradenství. Zvyklý z komunikace se staršími lidmi si ani neuvědomí, že stojí před někým úplně jiným, komu může sluch sloužit víc než ukázkově, a proto ,,křičí“ bezdůvodně. Takto jsem byla jednou svědkem toho, když kolegyňka mluvila hlasitěji se starší paní, která ji po delší době upozornila, že na ni nemusí tak ,,hulákat“. S omluvou tedy přešla do normálního tónu, ale bylo vidět, že ji to mrzí. A pak, když už tedy pokračuje normálním tónem u jiné klientky, tak je upozorněna, že paní téměř neslyší.
Přijímání zvuku
Špatný sluch
Osobně nejvíc oceňuju při případné práci se staršími lidmi, když ihned na začátku upozorňují, že hůře slyší a žádají proto zvýšený tón hlasu. Sice je to občas o vykřičení hlasivek, ale člověk tak ví, že je to opravdu potřeba a dotyčný ví, že na něj ,,nekřičím“ ve zlém.
I když se u starších lidí víceméně očekává zhoršený sluch, ne vždy tomu tak je. Je proto fajn, když se vyjasní na začátku spolupráce pravidla komunikace a upozorní se na fakt, že není nutné zvyšovat hlas. Alespoň ne osobně.
Mluvíte automaticky se staršími lidmi zvýšeným tónem hlasu v domnění, že vás lépe slyší?
